Lesbos (Řecko) - "Nemodlí se a nedrží půst, je halal ho zabít," byla jedna z vět, kterou slyšel Nabih, kurdský uprchlík ze syrského města Kobane, zatímco ho skupina mužů tloukla kovovými obušky.
Arabští útočníci byli přesvědčení, že mají právo Kurda v uprchlickém táboře Moria zabít. Na řecký ostrov Lesbos přišli ze sedmého největšího syrského města Dajr az-Zaur, které bylo až do listopadu loňského roku jednou z posledních bašt takzvaného Islámského státu.
Podle Nabiha, kterého zbili a pobodaného nechali ležet u bran tábora, jsou mezi přicházejícími Syřany dokonce i sami džihádisté. Tomu věří i dobrovolníci, kteří na ostrově pracují a kteří mluvili s redaktory serveru The Intercept.
"Tábory se potýkají s velkým množstvím problémů. Myslím, že to je jeden z důvodů, proč tu hrozba extremismu není brána tak vážně," říká Neda Kadriová, šestatřicetiletá Američanka syrského původu, která na Lesbu poslední dva roky pomáhá.
Také podle jejího názoru je možné, že mezi místními Araby jsou radikální islamisté nebo jejich podporovatelé. "Používají taktiku a metody, které známe ze Sýrie," říká s odkazem na násilnickou interpretaci islámu, kterou za vlastní přijala právě džihádistická organizace.
Napětí v táborech ale vzbuzují i Kurdové. "Jednou večer křičeli ‘všichni Kurdové jsou zajedno’," popisuje osmadvacetiletý uprchlík Alan, který své soukmenovce varoval. "Pokud chcete něco křičet, křičte 'celá Sýrie je zajedno'. Pokud chcete takhle bojovat, tak se vraťte do Sýrie, kde už Kurdové s Araby všude bojují," vzpomíná.
Do uprchlických táborů na starém kontinentu se tak přenáší jedna z mnoha rovin syrské občanské války. V táboře Moria na řeckém ostrově Lesbos žije podle údajů organizace Lékaři bez hranic asi 7500 lidí, přestože zařízení má třetinovou kapacitu. Životní podmínky jsou tu špatné.
Džihád v sousední vesnici
Kurdský uprchlík Alan se v Morii spřátelil s některými Araby, kteří o sobě sami prohlašovali, že za Islámský stát bojovali. "Někteří z nich se k islamistům přidali pro peníze. Jiní, protože měli problém se sousední vesnicí a prostřednictvím IS bylo nejsnadnější se pomstít."
"Taky popisovali, jak si kupovali mladé Jezídky. Někdy jim jich bylo líto, propašovali je na kurdská území, a řekli jim, ať jsou najít své rodiny," říká mladík, kterého nejprve lákal vliv a moc, které si jeho syrští známí v táboře získali.
Postupně ale převládl strach. Jeho matku fyzicky napadli neznámí útočníci a on nebyl ochoten přistoupit na dodržování velmi přísných pravidel muslimské víry, jaká po něm vyžadovali.
Alan, Nabih a další asi tři stovky Kurdů z tábora nakonec utekli. Přespávají teď v komplexu starého sportovního centra. Jak dlouho budou moct zůstat, nevědí. Řecká vláda chce neoficiální tábory likvidovat.
Neprostupný Balkán
Dobrovolnice Neda Kadriová začala mezitím připravovat žalobu k Evropskému soudu pro lidská práva, který by měl pomoci dostat Kurdy čelící násilí pryč.
"Měli jsme dohodu, že by oběti násilí v táborech mluvily s místními úřady," řekla Kadriová serveru The Intercept. "Jak od nich ale můžeme něco takového čekat, když by pak musely ještě další desítky hodin strávit zavřené v táboře s lidmi, kteří na ně útočí?" ptá se rétoricky šestatřicetiletá dobrovolnice.
Na Lesbu a dalších řeckých ostrovech stále zůstává mnoho migrantů poté, co byla v Evropě uzavřena takzvaná balkánská trasa, po které přecházeli do dalších zemí EU.
V květnu letošního roku bylo v celém Řecku asi 60 tisíc registrovaných migrantů, z toho jen na ostrovech Lesbos, Chios, Kos, Samos a Leros zhruba 13 tisíc lidí.
