Praha/Řím - Státy Severoatlantické aliance drtí Islámský stát v Iráku a Sýrii na všech frontách.
Doposud to ale bylo v rámci mezinárodní šedesátičlenné koalice, ne pod oficiální hlavičkou NATO.
Hlavní letecké údery provádějí USA, Velká Británie, Francie, Kanada, Austrálie, Nizozemsko, Belgie a Dánsko. Většina ostatních zemí - včetně České republiky - pomáhá výcvikem iráckých a kurdských vojáků, dodávkami munice či výstroje těmto jednotkám anebo i humanitární pomocí.
"Plány na větší zapojení NATO do jakýchkoliv protiteroristických operací nad rámec toho, co už Aliance podniká dnes, považuji tudíž za pouhý politický signál," vysvětluje bezpečnostní analytik a někdejší šéf kanceláře ministra obrany František Šulc.
"Je to ale velké téma Donalda Trumpa. Nutně potřeboval velkou politickou proklamaci, kterou si poté jako splněný bod přivezl domů," vysvětluje Šulc.
Nepopírá ale, že jde o důležitý signál států NATO: jsme více než kdy jindy ochotni čelit současným hrozbám.
"A to má v boji s islamisty nemalou váhu. I kvůli některým disonancím mezi USA a evropskými státy NATO. Pokud se ale nenavýší počet hodin průzkumných a monitorovacích letounů AWACS nebo nedodá jiná konkrétní pomoc, na boj s Islámským státem to nebude mít žádný větší vliv," míní analytik.
Případné společné pozemní operace Aliance nebo konkrétní závazky států na poválečnou rekonstrukci Iráku by ale podle Šulce mohly začít jednotu NATO "štípat".
"Například i proto, že Turecko by mohlo získat dojem, že na pomoci NATO mohou vydělat Kurdové," dodává Šulc.
Dohoda proti IS vznikla hlavně kvůli pocitu soudržnosti s USA
Je to už podruhé, kdy NATO - byť symbolicky - aktivovalo proti vnější hrozbě článek pět Severoatlantické smlouvy (ozbrojený útok proti jedné nebo více smluvním stranám bude považován za útok proti všem - pozn. red.).
"Poprvé to bylo krátce po teroristických úderech na USA 11. září 2001," připomíná bezpečnostní expert Lukáš Dyčka z Univerzity obrany.
Společné alianční gesto z minulého týdne má podle něj smysl i takticky. Třeba kvůli tomu, aby americký prezident Trump přestal označovat NATO za zastaralé.
"Tahle dohoda zvyšuje pocit soudržnosti USA s ostatními sedmadvaceti zeměmi Severoatlantické aliance. A důležitá je i shoda, že nebezpečí Islámského státu přikládají všichni stejnou váhu," tvrdí bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý.
Připomíná taky, že nová alianční dohoda nepočítá s pozemními operacemi. A že v mezinárodní koalici, která bojuje proti islamistům, působí i mnohé státy NATO.
I proto nemá podle Šedivého deklarace, že se NATO jako celek stane součástí mezinárodní koalice bojující v Iráku a Sýrii s teroristickou organizací Islámský stát, z praktického hlediska velký význam.
"Pod hlavičkou NATO nebudou do Sýrie či Iráku vyslány žádné pozemní bojové jednotky. Význam dohody států NATO je proto víc politický než praktický," dodává Šedivý.
Riziko konfliktu NATO s Ruskem? Existuje, ale jen teoreticky
Vytváření formální koalice proti Islámskému státu může ale podle děkana NATO Defense College v Římě Františka Mičánka přinutit Alianci více přemýšlet o své budoucnosti.
"Možná se pak dočkáme i nového strategického konceptu NATO či nějakých hmatatelnějších kroků než jen společného prohlášení nejvyšších představitelů aliančních zemí, na které se ptáte," tvrdí Mičánek.
Připomíná, že samotné NATO nemá vlastní vojenské síly - kromě flotily průzkumných letounů AWACS. Může tedy nabídnout "jen" lepší služby této flotily, aby se zkvalitnil tok a sdílení informací o islamistech již zmíněné mezinárodní vojenské koalici.
Mičánek, stejně jako další experti, zároveň varuje před některými riziky koalice NATO k Islámskému státu.
V Sýrii by se podle něj mohla Aliance střetnout s Ruskem kvůli nepřesně odhozené pumě či unáhleně vystřelené raketě. Což už by nebyla jen roztržka či konflikt mezi dvěma státy, nýbrž mezi Ruskem a NATO.
"Tohle riziko si ale stratégové NATO určitě uvědomují. Nebudou se proto snažit halit tuto protiislamistickou operaci víc a víc pod křídla Aliance. Zvlášť když jsou teď vztahy NATO a Ruska na nule, takže se operace nemohou koordinovat," říká generál.
IS je třeba zničit, ale ne pod hlavičkou NATO
Mičánek na druhé straně nepochybuje, že v případě nechtěného incidentu by velitelé aliančních, ale i ruských jednotek zachovali chladnou hlavu. Boj proti Islámskému státu by tedy v konflikt mezi NATO a Ruskem nepřerostl.
"Je to jen teoretické riziko, přesto bychom ale na něj měli myslet," soudí Mičánek.
Podle bývalého šéfa české vojenské rozvědky Františka Štěpánka je ale Islámský stát potřeba zničit. NATO jako celek by se ale na tom nemělo podílet.
Štěpánek kvůli tomu volně cituje z oficiálních dokumentů, že "Severoatlantická aliance byla založena k obraně transatlantického prostoru a aby bojovala proti regulérním armádám".
"Nic proti tomu, aby se do mezinárodní koalice proti Islámskému státu zapojily jednotlivé země Aliance. Je to ale záležitost nad rámec Severoatlantické smlouvy," dodává.
Jinou otázkou podle něj je, jak se NATO hodlá stát součástí mezinárodní koalice: servisem, službami, či bojovými jednotkami?
"Pokud v budoucnu přece jen dojde k nasazení bojových jednotek pod hlavičkou Aliance, už se de facto ocitneme ve válce," zmiňuje jedno z rizik bývalý šéf českých vojenských špiónů.
Řídícími a průzkumným centry, jako jsou ta v letounech AWACS, disponuje na druhé straně jen několik zemí.
Podle Štěpánka je jen dobře, že Aliance poskytuje toto sofistikované technické zázemí mezinárodní koalici. Jde o důležitou servisní zpravodajskou službu, bez které se letecké údery mezinárodní koalice neobejdou, dodává.
Alianci čekají změny, o nichž se už dlouho diskutuje
Debata kolem zásahu proti Islámskému státu může podle expertů oslovených Aktuálně.cz posloužit i zrychlení rozhodovacích procesů v Alianci nebo akceptování vojenských doporučení politickým vedením NATO.
"Tady bychom mohli a měli být mnohem flexibilnější," uznává například generál Mičánek.
NATO, které se oproti původní velikosti rozrostlo na dvojnásobek, se podle expertů pořád řídí stejnými procedurami jako v letech svého vzniku před víc než šedesáti lety.
Ty už přitom neodpovídají dnešní době.
I podle čelních představitelů NATO, včetně předsedy jeho Vojenského výboru Petra Pavla, bude do budoucna potřeba přehodnotit nejen velitelskou strukturu Aliance, geografické rozmístění jednotlivých velitelství, ale i procesy, podle nichž dnes NATO funguje.
Týká se to i zvýšení odpovědnosti a delegování pravomoci na strategické alianční velitele. Jedině tak bude podle expertů NATO flexibilnější a efektivnější.
