Peking - Když Mao Ce-tung v roce 1966 rozpoutal kulturní revoluci, byl Si Ťin-pching hubený a tichý chlapec navštěvující sedmou třídu elitní školy určené pro děti nejvyšších stranických kádrů.
Jeho otec Si Čung-sün, příslušník první generace čínských komunistických vůdců, jeden z "nesmrtelných", upadl již čtyři roky předtím v nemilost.
Musel opustit post náměstka předsedy vlády premiéra Čou En-laje a byl přinucen vzít funkci ředitele továrny na traktory ve městě Luo-jangu v centrální Číně. V roce 1966 ho Rudé gardy zatkly, zmlátily a vozily ulicemi na korbě nákladního auta jako zrádce lidu.
Si putoval podobně jako další děti sesazených stranických špiček do řadové školy č. 25, kde jej coby syna "černé bandy" týral učitel tělocviku. O to více se mu se svými spolužáky vzpouzel.
Přesto to Si Ťin-pching dotáhl až na vrchol komunistické mocenské pyramidy.
Tento týden ho sjezd potvrdil ve funkci prezidenta na druhé pětileté funkční období. Straníci navíc navzdory zvyklostem neukázali na jeho následovníka. Ve hře je proto varianta, že po uplynutí pětiletky bude v čele strany i státu dál pokračovat.
Pryč se Si Ťin-pchingem!
Siho šikana režimu Mao Ce-tunga zocelila a nyní se ke svým oponentům chová stejně jako tehdejší kádrové k němu.
Zamlada se dostal do rukou Rudých gard, které jen v srpnu a září roku 1966 v Pekingu zavraždily 1800 lidí.
"Otázali se mě, zda vím, jak veliké zločiny jsem spáchal," vzpomínal Si v interview z roku 2000 pro čínský časopis Čung-chua Er-nü, z něhož nyní cituje deník The New York Times.
"Zeptal jsem se jich, zda byly tak velké, že bych měl být zastřelen. A oni odpověděli, že takové, že bych měl být zastřelen stokrát," popsal.
Mnozí z rudých gardistů, kteří v srpnu 1966 uposlechli Maovy výzvy, aby očistili společnost od zrádců a ideologických nepřátel, přitom byli sami potomky stranických funkcionářů. Si se ale mezi ně nedostal, protože byl příliš mladý - a příliš vzpurný.
"Měl jsem vždy nepoddajnou povahu a nenechal jsem se šikanovat," vylíčil.
Odbojné studenty školy č. 25 nakonec nechaly Rudé gardy předvést a na veřejném shromáždění rodičů a pobouřených straníků vystoupit na pódium, kde byli podrobeni kritice.
Siova matka, která seděla v první řadě, musela společně s ostatními zvednout ruku a zakřičet: "Pryč se Si Ťin-pchingem!"
Čistil potrubí a žil mezi štěnicemi
V roce 1968 byla celá jeho rodina vyhnána z Pekingu na venkov a Siova otce uvěznili. Jeho starší nevlastní sestra za vyhnanství zaplatila životem. Podle nepotvrzených zpráv spáchala sebevraždu.
Nebyli sami. Do vyhnanství tehdy putovalo sedmnáct milionů Číňanů.
Si žil v naprosté izolaci, čistil ve vesnici v centrální Číně, tisíc kilometrů od Pekingu, odpadní potrubí, přes kopce nosil na zádech těžké náklady a spal ve špinavém zavšiveném příbytku.
V roce 1969 se tajně vrátil do Pekingu, byl ale zatčen a poslán zpět.
Přesto nezahořkl vůči komunistické straně a Maovi. Naopak - učil se disciplíně a byl nesmlouvavý. Zbožňoval řád a nesnášel odpor.
"Četl jsem si myšlenky předsedy Maa dlouho do noci," vzpomínal Si o mnoho let později, když už vstoupil do strany a začal stoupat v mocenské hierarchii.
"Všechno to strádání jen utvrdilo jeho přesvědčení, že ti, kdo se narodili jako rudí, děti stranických elit, mají právo vyšvihnout se vzhůru," prohlašuje historik Jung-i Song žijící v Los Angeles.
Ve vyhnanství strávil Si celkem sedm let.
Dávám ti svolení kouřit
Svého otce viděl znovu až v roce 1972.
Si Čung-sün byl po dlouhých letech vyhnanství, věznění, výslechů a izolace zcela dezorientován a vůbec nebyl schopen rozpoznat, zda hovoří se svým starším, nebo mladším synem. Když to zjistil, rozplakal se.
Si Ťin-pching mu nabídl cigaretu. "Jak to, že kouříš?" zeptal se ho otec. "Jsem sklíčen," odpověděl, "zažili jsme stejně těžké časy jako ty."
Starší z obou bratrů se na chvíli zamyslel: "Pak ti dávám svolení kouřit," řekl.
V roce 1983 už byl Si Ťin-pching předsedou komunistické strany v okrese Čen-pching v provincii Che-pej 250 kilometrů od Pekingu. V roce 2007 se stal stranickým šéfem v Šanghaji.
Na nedávném sjezdu čínských komunistů bylo rozhodnuto, že jeho osobní doktrína se stane součástí stranických stanov. To se v minulosti stalo pouze Maovi a Teng Sia-pchingovi. U toho druhého nicméně až po smrti.
