Na Kossuthově náměstí před budovou parlamentu protestovali Maďaři už šestou noc za sebou.
I přesto, že opoziční strana FIDESZ svůj mítink odvolala, přišlo před majestátní budovou na břehu Dunaje více než třicet tisíc lidí. Zhruba hodinu po půlnoci se v klidu rozešli a na náměstí zbyly jen hloučky nespavců, kteří chtěli demonstrovat dál.
Předtím však bylo velké náměstí slušně zaplněno. Nechyběli ani členové krajně pravicového skupiny Jobbik a příznivci fotbalového klubu Ferencváros, jehož jádro je považováno za velmi problémové.
Demonstranti znovu požadovali jedno: Odstoupení "lháře" Gyurcsányho.
Protesty zažehl premiérův projev, v němž přiznal, že jeho strana před volbami lhala o stavu maďarské ekonomiky.
Někdo má vlajky, jiný láhve
Teď je pro dav nepřítelem číslo jedna. Řečníci na náměstí - umělci i opoziční politici - jeho jméno skloňují ve všech pádech.
Pro radikály je atmosféra až moc klidná - je vidět, že je demonstrace a stále se opakující proslovy začínají nudit. Tu a tam někteří vyzvou dav, aby se přesunul před budovu televize, kde násilí začalo.
"Ti lidé tady chtějí zpět Trianon. To je šílené," říká jedna přítomná maďarská novinářka. "Tak proč tady jsou? Kvůli premiérovi? Vládě? Ani oni to nevědí," dodává bez sympatií k davu.
A nevěděli to ani lidé, kteří se odpoledne - v pátek i v sobotu - sešli před prezidentským palácem. Několik tisíc jich postávalo kolem malého pódia, které bylo přilepeno k plotu kolem sídla. Za ním hlídalo několik desítek policistů.
Řečníci řečnili, shodně nadávali Gyurcsánymu a vládním socialistům.
"Premiér řekl, že jediný, kdo je schopen realizovat reformy, jen on sám. Jenže pokud ty reformy závisí pouze na jednom člověku, tak to jsou špatné reformy," hlásal třeba známý hudebník András Majos.
Někteří lidé naslouchali, jiní se motali kolem několika televizních přenosových televizních vozů s maďarskými vlajkami, jiní se potáceli s láhvemi alkoholu.
Co dál, když premiér odstoupí?
Po vzoru barevných revolucí na Ukrajině či v Gruzii se i zde před parlamentem objevili lidé s připevněnými bílými stužkami. Nakupují vlajky, odznáčky i trička s nacionalistickými motivy. Jenže i tak to tu má k revoluci hodně daleko. Spíše to připomíná happening nebo rockový festival.
Jakmile se začnu vyptávat, co bude dál - co se stane, pokud Gurcsány neodstoupí - lidé krčí rameny.
"Jediným heslem těchto demonstrací je snaha, aby premiér odstoupil. Jenže tím to končí. Jaký by byl další postup, těžko říci," říká novinář Gábor Kovári. "Nevíme co dělat. Ještě nikdy jsme se neocitli v takové situaci," tvrdí Gábor.
Všichni se shodují, že premiér je lhář, země je na tom ekonomicky zle, ale jak z toho ven, na to už nikdo odpověď nemá. Poslední průzkum ukázal, že pro odstoupení Gyurcsányho je pouze 45 procent Maďarů.
Sám premiér sveřepě odmítá rezignovat a vícekrát od zahájení krize se nechal slyšet, že o něčem takovém vůbec neuvažuje.
Smysl pro humor nechybí
Odpůrci vládních socialistů viní ze vzniklé situace také novináře.
"Média se nikdy premiéra neodvážila kritizovat. Proto mu všechno procházelo. Lidé jsou špatně informovani," říká Zoly, učitel informatiky.
I když hořela televize, několik lidí bylo převezeno do nemocnice a občasné zásahy policistů jsou dost nešetrné, maďarským demonstrantům nechybí smysl pro humor.
Když například vnikli do televizní budovy, jeden z nich přeskočil přes recepční pultík a začal ostatním demonstrantům vydávat klíče od místností, které si přáli navštívit. Samozřejmě se museli zapsat do knihy vypůjček.
Nebo když policejní vůz s vodním dělem zapadl do bláta, požádali řidiče, aby vystoupil a vozu se ujali sami. Prý, aby nikomu neublížil.
Demonstrace jsou pro Maďary novou věcí. Poslední velké protesty provázely pád komunimu na konci osmdesátých let. Většina z účastníků nynějších demonstrací ale tvrdí, že vydrží, dokud nepadne Gyurcsány. Zatím jim přeje i počasí.
