Turecko jako jediná členská země NATO vyslovila jasný nesouhlas s připojením Finska a Švédska k alianci. Nic ale není definitivní, přiznává i Jukka Pesola. "Mezi Ankarou a Helsinkami i mezi Ankarou a Stockholmem probíhají jednání. Jsme na začátku, mluvíme spolu přímo a vyjasňujeme si, jaký postoj Turecko zaujalo," vysvětluje opatrně diplomat ve své rezidenci v pražských Střešovicích.
Ačkoliv nechce zabíhat do přílišných detailů, říká rozhodně, že odpor Turecka k rozšíření aliance je pouze dočasný a vše vyřeší společné jednání. Zdráhá se dokonce použít slovo vyjednávání, protože to se podle Pesoly neděje. "Řekl bych, že proces je nastavený tak, abychom našli společné řešení."
Hlavním problémem, který zmiňuje i turecký prezident Recep Tayyip Erdogan, je postoj Finska a Švédska vůči Kurdům. Švédsko financuje kurdské jednotky v Sýrii a obě země odmítají vydávat příslušníky této menšiny, které Ankara považuje za teroristy, zpět do Turecka. Ve Finsku žije asi 15 tisíc Kurdů, ve Švédsku na 100 tisíc.
V Turecku jsou Kurdové naopak dlouhodobě diskriminováni a Erdoganův režim poslal mnoho z nich do vězení, včetně politiků a aktivistů. Mezi více než 30 lidmi, jejichž vydáním Ankara podmiňuje souhlas s rozšířením NATO, je mimo jiné dlouholetý bojovník za svobodu slova v Turecku Ragip Zarakolu, píše turecká nezávislá agentura Bianet.
"Je nutné si ujasnit, jak funguje náš soudní systém a jaký máme právní stát. Neřekl bych, že budeme muset Turecku nějak ustupovat. Ankara ví, co možné je a co není. Rozhodně neprodáme naše principy nebo ukotvené zákony," reaguje velvyslanec přímo na otázku ohledně Kurdů.
Financování armády
Bezpečnostní analytik Lukáš Visingr v rozhovoru pro Aktuálně.cz uvedl, že vstupem Finska a Švédska se toho po vojenské stránce tolik nezmění. "O Švédsku a Finsku se už řadu let v odborných kruzích hovoří jako o kvazičlenech NATO. Teď by byly navíc přibrány i k rozhodování."
Podobně hovoří i velvyslanec Pesola. "Už dlouho spolupracujeme s jednotkami NATO, takže víme, jak operují, a oni vědí, jak fungujeme my. Jsme na sebe napojení. Neočekávám proto žádná překvapení," říká a na důkaz úzké spolupráce proplétá prsty ozdobené velkým prstenem na každé ruce.
Změnou bude hlavně financování armády. Členové NATO musí vydávat na obranu dvě procenta hrubého domácího produktu (HDP). Švédsko a Finsko se také budou muset přidat k financování rozpočtu aliance, který činí asi 2,5 miliardy dolarů ročně (necelých 59 miliard korun).
Jak ale Pesola zdůrazňuje, jeho země už nyní dává více než dvě procenta ze svého rozpočtu na armádu. Dlouhodobě se čísla pohybovala okolo 1,5 procenta, ale s ruskou invazí na Ukrajinu výdaje na obranu stouply.
"Víme, že jako členové budeme muset do aliance dávat víc peněz, a v Helsinkách je už několik odhadů, jak vysoké částky to budou," tvrdí. Náklady na členství budou jasnější až během přístupových jednání. Příspěvek vypočtený podle HDP země by měl v případě Finska dělat zhruba 20 milionů eur ročně, tedy půl miliardy korun.
Vstupem Finska do NATO by aliance podle Pesoly získala demokratického člena, který je ochotný bránit ostatní a má nesmírné rezervy, ať už vojenské techniky, nebo lidských zdrojů. Pětapůlmilionové Finsko má 3500 aktivních profesionálů, platí tu ale všeobecná branná povinnost.
"Každý muž ve Finsku musí nastoupit na povinnou vojenskou službu, která trvá buď šest, devět, nebo 11 měsíců - podle toho, jaký typ tréninku podstupuje. A pokud to nechcete nebo nemůžete dělat, nastoupíte do civilní služby, pomáháte v nemocnicích nebo ve školách. Pro ženy je to dobrovolné, ale máme stále rostoucí počet žen, které se chtějí přidat," vysvětluje základní fungování systému diplomat, který si jím sám prošel.
Po dokončení výcviku proběhne každých pár let osvěžující trénink - vždy s tou samou skupinou, se kterou člověk předtím absolvoval povinný výcvik. Tyto tréninky musí lidé podstupovat až do svých 60 let a všichni tvoří rezervy finské armády, která tak má téměř milion rezervistů.
Na válku není připraven nikdo
Naposledy země zažila válku v roce 1939, když na Finsko zaútočil Sovětský svaz. Tehdy se ubránilo, ztratilo ale část svého východního území. "Řekl bych, že bojovný duch je ve Finech pořád. Podle různých průzkumů veřejného mínění je vidět, že lidé jsou stále ochotni bránit svou vlast. Kdyby na nás někdo zaútočil, bránili bychom se," říká velvyslanec.
Podobně hovoří i Visingr. Finové způsobili Sovětům v zimní válce velké ztráty. "I v tomhle může být dnes zimní válka pro Ukrajinu vzorem," říká analytik.
Na válku podle velvyslance Pesoly ale země připravena není a ani nemůže být. "Nepřipojujeme se k NATO, abychom se připravili na válku, chceme jen zvýšit bezpečnost v naší části světa. Naše základní pozice se nijak nezměnila, chceme dál být garantem bezpečnosti, nikoho neohrožujeme."
Skandinávská země, která si stejně jako Švédsko po desetiletí cenila své nezávislosti, rychle změnila názor, když sousední Rusko na konci února zaútočilo na Ukrajinu. Podpora veřejnosti ohledně vstupu do aliance se před tím pohybovala okolo 30 procent, teď se vyšplhala k 76 procentům.
Pesola se nicméně domnívá, že bodem zlomu byl Putinův nátlak na NATO, aby se zavázalo, že se aliance už nebude nijak rozšiřovat. "Celý proces ve Finsku začal, když Moskva prohlásila, že se země nemohou samy rozhodnout o svém bezpečí. Najednou se svět kolem nás změnil, proto jsme museli přehodnotit naši situaci a na základě toho se přizpůsobit," vysvětluje.
Nebojí se, že by si Finové po konci války na Ukrajině své rozhodnutí rozmysleli. "Už není možné vrátit se ke starému normálu. Žijeme v novém normálu," dodává. O tom, jak radikální změnou prošla finská společnost v posledních třech měsících, svědčí i fakt, že kdyby Pesolovi někdo před půl rokem řekl, že jeho země vstoupí do NATO, nevěřil by. Nyní se vlastním úvahám směje. "Je to opravdu historický moment," uzavírá.
