Doněck - Lenin shlíží na Doněck: nehybný, antracitově šedý, s pohledem z oceli. Sto let po revoluci, kterou vedl, tato průmyslová metropole na Ukrajině kypí životem. Je plná nablýskaných porsche i bídy.
Město se zmítá mezi sovětskou minulostí, zkorumpovanou přítomností a nejistou budoucností někde na pomezí Ruska a Západu.
U podstavce sochy smutní stoupenci exprezidenta Viktora Janukovyče nad svým padlým hrdinou. Někteří doufají, že Rusko učiní s Doněckou uhelnou pánví totéž, co učinilo s Krymem – území s rusky mluvícím obyvatelstvem označí za léno Moskvy. A samozřejmě všem navýší penze a mzdy a lidu navrátí pohodlí sovětské éry.
Bolševický vůdce dnes ale stojí ve stínu prosklené věže, z níž nejbohatší muž Ukrajiny, hornický synek Rinat Achmetov, řídí impérium v hodnotě dvanácti miliard dolarů a zvažuje další kroky po pádu svého někdejšího spojence Janukovyče. Vůdce země pokládané za jednu z nejzkorumpovanějších v Evropě.
Populární miliardář
Lenin slovy tesanými do kamene velebil region pro roli, kterou sehrál v období "výstavby socialismu".
Po hlavní městské tepně se ale dnes kolem luxusních obchodů řítí sportovní vozy, zatímco se pár žebráků vleče od chátrajících oceláren k fotbalovému stadionu, jako vystřiženému z futuristického filmu, ve kterém své zápasy hraje Achmetovův multimilionářský tým FC Šachťar Doněck.
Mnoho místních ve městě a jeho okolí, kde se měsíční mzda pohybuje okolo čtyř set dolarů, Achmetovovi a jemu rovným spílají do parazitů a podvodníků.
Oligarcha je však, slovy jednoho západního diplomata, "ve skutečnosti mnohem populárnější, než bychom si dokázali představit". Německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier označil Achmetova za muže, "jehož slova mají svou váhu". Po schůzce s ním zdůraznil, že miliardář pomůže utlumit separatistické snahy a podpoří liberální reformy.
Žádný z paradoxů současnosti, propletenec politiky a peněz, korupce a demokracie, neviditelná pouta mezi Ruskem a Západem, stejně jako historie země poznamenané národnostními a jazykovými třenicemi, nejsou nikde tak dobře patrné jako v tomto městě, čítajícím přes milion obyvatel. Platí to ostatně pro celý region, jenž je domovem jedné desetiny ukrajinského obyvatelstva a vytváří jednu pětinu národního produktu.
Právě způsob, jakým teď Doněck i celá Doněcká pánev zareagují na Janukovyčův pád a útěk do Moskvy, rozhodne o tom, zda Ukrajina zůstane po třiadvaceti letech nezávislosti jednotnou zemí a nabídne většině svých obyvatel prosperitu a vládu práva.
V 19. století Doněck založil velšský inženýr, který někdejší ocelářskou osadu pojmenoval po sobě - Hughesovka. Místní obyvatelé název zkomolili na Juzovka, za industrializace z časů sovětské éry pak bylo město přejmenováno na Stalinovo. Dnes může zásadním způsobem ovlivnit přechod od autoritativního způsobu vlády a přispět tak k tomu, že Ukrajina zůstane důležitou zemí na hranici Ruska a Evropské unie.
Paradoxy a protiklady
Co si myslí ti, kdo pod Leninovou sochou mávají ruskými a sovětskými vlajkami po všech těch zmatcích a emocích rozpoutaných krvavými událostmi v ukrajinském hlavním městě, je více než zřejmé.
Demonstranti, jedním dechem odmítající krácení mezd i posilování moci oligarchů - kteří svůj majetek získali během několika let po pádu sovětského impéria z roku 1991, kdy možné bylo absolutně vše -, dnes hlasitě volají po návratu svrženého prezidenta. Janukovyčovu předvolební kampaň financoval v roce 2010 právě Achmetov.
Během posledních čtyř let, poznamenaných hospodářskou stagnací, však pohádkově zbohatla i Janukovyčova rodina.
"Není ale ten nejhorší z nich," tvrdí důchodkyně, která prozradila pouze své jméno a jméno po otci. Valentina Petrovna takto odůvodnila svou podporu padlému vůdci, kterou přišla vyjádřit na demonstraci, jíž se zúčastnily tři tisíce osob.
Že byl luxus, jímž se Janukovyč obklopil, po jeho pádu demonstrativně předhozen zlobě veřejnosti, ji rozhořčilo. Stejným způsobem by podle ní mělo být naloženo s bohatstvím jiných politiků – zejména v případě prezidentovy odvěké rivalky Julije Tymošenkové a dalších nápadně majetných kandidátů prezidentských voleb.
"K tomu, abyste se mohl ucházet o prezidentský úřad, musíte mít peníze," vrtí odmítavě hlavou, když odpovídá na otázku, zda by podpořila někoho, kdo nepatří mezi zbohatlíky.
Občanský aktivista Alexandr Bukalov tvrdí, že na východě Ukrajiny si mnozí lidé zvykli na to, mít silného vůdce. "Oligarchové jsou tak mocní proto, že lidé jejich bohatství nepociťují jako urážku. Janukovyč po sobě zanechal mocenské vakuum. A oni si říkají: Kdo nás teď bude chránit?"
Oligarchové jsou tak mocní proto, že lidé jejich bohatství nepociťují jako urážku.
Vztek a zloba, jež jsou dobře patrné všude na ulicích, jsou podle Bukalova výrazem frustrace, která se zmocnila nejrůznějších vrstev obyvatelstva. Lidé nadávají na nízkou životní úroveň, zdánlivý politický pat v Kyjevě i dvě dekády postsovětské éry poznamenané korupcí.
"Jsme všichni proti Janukovyčovi"
Podpora Janukovyčovi, jenž před čtyřmi lety využil nespokojenosti na východě země a v prezidentských volbách porazil Tymošenkovou, je teď ale slabá - dokonce i v jeho bývalé baště. Někdejší mladistvý delikvent se zde v roce 1996 vypracoval až na gubernátora Doněcké oblasti a o osm let později kandidoval poprvé na prezidenta.
Podle průzkumu veřejného mínění, uskutečněného v březnu na východě Ukrajiny, souhlasily s Janukovyčovým odchodem dvě třetiny tamní populace.
Jeho pád oplakával jen málokdo, krvavé události rozpoutané ultranacionalisty v Kyjevě, vyzbrojenými holemi a zasypávajícími policii kamením, ale napětí mezi východem a západem země znovu posílilo.
Janukovyč po sobě zanechal mocenské vakuum. A zdejší lidé si říkají: Kdo nás teď bude chránit?
"Jsme všichni proti Janukovyčovi," říká Albert, někdejší doněcký policista, který nyní řídí malou turistickou kancelář. "Znamenal pro nás pohromu. Fašisté a všichni ti lidé na západě země však tuhle situaci využili a teď jdou po nás."
"Američané tyhle fašisty platili," tvrdí žena v růžové péřové bundě, třímající transparent na podporu Janukovyče a plastový kelímek s kávou od McDonalda. "Lidé v Kyjevě chtějí naše peníze a nechce se jim dělat."
Nedávný průzkum ukázal, že více než polovina obyvatel na východě Ukrajiny pokládá vládu v Kyjevě za nelegitimní, ve srovnání s pouhými deseti procenty na západě země.
Přízrak separatismu
Před více než měsícem se separatisté nakrátko zmocnili budovy doněcké oblastní správy a vztyčili nad ní ruskou vlajku. Regionální zastupitelé pak rozhodli o konání referenda podobného tomu na Krymu.
Na Leninově náměstí pak byl při střetu s místními aktivisty ubodán k smrti ukrajinský nacionalista. Od té chvíle se však napětí zmírnilo - navzdory zprávám západních rozvědek, že na východní hranici Ukrajiny Moskva shromažďuje jednotky.
Serhij Taruta, ocelářský magnát jmenovaný oblastním gubernátorem, bleskurychle odvolal z klíčových funkcí v místní policii a ze státních úřadů osoby příliš sympatizující s Moskvou a nechal zpřísnit pohraniční kontroly, aby znesnadnil "politický turismus" – tím se rozumí cestování moskevských agentů na Ukrajinu.
Ujištění ze strany kyjevské vlády týkající se práva na užívání ruštiny v úředním styku může snížit obavy obyvatelstva na východě země. I když se tu 57 procent populace hlásí k ukrajinské národnosti, většina lidí mluví rusky.
Jsme všichni proti Janukovyčovi... Znamenal pro nás pohromu. Fašisté a všichni ti lidé na západě země však tuhle situaci využili a teď jdou po nás.
Udržet východ země loajální vůči Kyjevu by pomohl i slib decentralizace země, která tamní populaci – stejně jako tamním oligarchům – umožní udržet si kontrolu nad místními zdroji, stejně jako zajistit bezpečnost regionu a nezávislost soudnictví.
Na rozdíl od Krymu, kde nadšení pro ruské státní občanství bylo všeobecně sdílené, si jen málo lidí na východě Ukrajiny přeje, aby jim vládla Moskva. Chtějí však, mnohem víc než dřív rozhodovat o svých záležitostech, zejména když klan okolo Janukovyče teď už nemá pod kontrolou výkonnou moc v Kyjevě.
"Nechceme být jako Krym, požadujeme ale silnou autonomii," říká muž postávající pod Leninovou sochou, který se představil jako Denis Alexandrovič a který je prý učitelem ruštiny. "Mám rád Rusko. Mám tam rodinu. Chci ale žít na Ukrajině. Jsou tady hroby mých předků," dodává.
Nejsme jako oni
Hlavní doněcká třída byla po pádu Sovětského svazu pojmenována po vůdci efemérní Doněcké republiky, jež spatřila světlo světa v roce 1918. Místní lidé jsou pyšní na to, že umí tvrdě pracovat, sovětští propagandisté také kdysi zneužili místního horníka, Alexeje Stachanova, aby vytvořili pojem stachanovec, symbol nadlidských výkonů v podzemí.
Na fakultě managementu Doněcké státní univerzity, kde devatenáctiletá Rita a další studenti s velkou nadějí hovoří o tom, že si jednoho dne založí své vlastní firmy, jsou cítit obavy, že události v Kyjevě by mohly neblaze ovlivnit místní ekonomiku.
"Nejsme jako ti v Kyjevě. Lidé zde především pracují, demonstruje se o víkendech," tvrdí šestatřicetiletá zaměstnankyně fakulty Jelena Judinová.
Doněčtí oligarchové umí místních odlišností náležitě využít. Achmetov a Taruta vlastní dva největší fotbalové týmy ve městě. Jejich názvy v překladu zní Horník a Ocelář.
Oba magnáti se věnují také filantropii a mocně v regionu investují. V zahraničí ale pravidelně vzbuzují pozdvižení, jako to učinil Achmetov, když v roce 2011 zaplatil za nejnákladnější nemovitost v Londýně dvě stě milionů dolarů.
A sami oligarchové? Taruta prohlašuje, že miliardáři mohou stát v čele spravedlivě řízené, demokratické společnosti. A slibuje, že zkrotí korupci a investory přiměje, aby vložili velké sumy do rozvoje Doněcké oblasti.
