Kancléř Olaf Scholz po rozpadu tříčlenné vládní koalice minulý týden usiloval o vypsání voleb na konec března, opozice žádala lednový termín.
V Německu se minulou středu kvůli sporům o další směřování, především v hospodářské a finanční politice, rozpadla koaliční vláda SPD, zelených a svobodných demokratů (FDP), která zemi vedla od prosince 2021. FDP opustila kabinet, a Německo tak má nyní menšinovou vládu. Scholz původně chtěl požádat o důvěru v parlamentu v polovině ledna, a to s vědomím, že ji nedostane. Volby by pak vycházely s dodržením potřebných lhůt na konec března.
Předák opozice Friedrich Merz ale žádal dřívější termín voleb a také z průzkumů veřejného mínění vyplývalo, že by si většina Němců přála dřívější volby než na konci března. Před příliš brzkým termínem ale varovala předsedkyně státní volební komise Ruth Brandová, podle ní by mohl být spojený se značnými logistickými problémy - včetně nedostatku papíru na tisk volebních lístků či problémů se sháněním volebním komisařů a místností. Únorový termín označila za "proveditelný".
Scholz v nedělním diskuzním pořadu televize ARD řekl, že se případně podvolí dohodě frakcí své sociální demokracie a CDU/CSU. Podle zdrojů DPA našly parlamentní skupiny kompromis, kterým je 23. únor. S ním souhlasila i druhá vládní strana - Zelení. Scholz o důvěru v parlamentu požádá pravděpodobně 16. prosince, sněm musí rozhodnout do 48 hodin.
Podle německé ústavy může kancléř požádat Spolkový sněm o důvěru, když se chce ujistit, zda má nadále podporu dostatečného počtu poslanců. Může, ale nemusí to spojit s konkrétním návrhem zákona. V případě, že důvěru nedostane, může prezident na kancléřovu žádost během následujících 21 dní Spolkový sněm rozpustit. Podle ústavy následují do 60 dnů předčasné volby.
V dějinách spolkové republiky se s žádostí o vyslovení důvěry kancléři obrátili na Spolkový sněm pětkrát. Ve dvou případech - v roce 1982 u kancléře Helmuta Schmidta a v roce 2001 u Gerharda Schrödera - nenásledovaly předčasné volby, protože poslanci vyjádřili šéfovi vlády důvěru. Willy Brandt v roce 1972, Helmut Kohl v roce 1982 a Gerhard Schröder v roce 2005 využili - podobně jako nyní Scholz - ústavní možnosti požádat o důvěru, aby vyvolali volby.
Po zkušenostech z meziválečné Výmarské republiky autoři v Základním zákonu, který je německou obdobou ústavy, zakotvili po druhé světové válce silnou pozici kancléře při vyvolávání předčasných voleb. Předchozí možnosti sněmu, aby se sám rozpustil, využili při nástupu k moci ve 30. letech minulého století nacisté.
Pokud by se předčasné volby konaly nyní, zvítězila by podle pondělního průzkumu agentury INSA konzervativní unie CDU/CSU s 32,5 procenta hlasů následovaná Alternativou pro Německo (AfD), která je označovaná za pravicově populistickou až krajně pravicovou. AfD by získala 19,5 procenta. Až za ní by skončila Scholzova SPD s 15,5 procenta a její koaliční partner, strana Zelených s 11,5 procenta. Sedm procent hlasů by dostalo nové levicově populistické Spojenectví Sahry Wagenknechtové (BSW). Kolem pětiprocentní hranice, jejíž překročení je nutné pro vstup do parlamentu, se pohybuje FDP.
