Boston - Zbabělé teroristické útoky amerického ducha nezlomí. Všechny kolem i samu sebe o tom hodlá přesvědčit 32letá učitelka tance, kterou výbuch pumy v cíli bostonského maratonu připravil o nohu nad kotníkem.
Slibuje, že s tancem neskončí a příští rok opět poběží.
"Nechci připustit, aby mi teroristé ukradli celý můj život," vysvětila listu The Boston Herald přes nepřízeň osudu stále optimistická Adrianne Haslet-Davisová.
Maraton běžela spolu se svým manželem, který je shodou okolností kapitán amerického letectva a před nedávnem se vrátil z mise v Afghánistánu. Mladší z čečenských teroristů, jenž přežil přestřelku s policisty, později v nemocnici vypověděl, že atentát byl odplatou právě za americkou intervenci v Afghánistánu a Iráku.
Manžele Davisovy zasáhl výbuch nálože nastražené v Boylston Street. Exploze oba povalila na zem. Když se usadil prach a pár přišel k sobě, zjistil, že leží na chodníku před restaurací a všude kolem je plno krve.
"Na chvíli - mohly to být dvě nebo i 20 minut - bylo najednou všude kolem ticho. Myslela jsem si, že jsme v pořádku, dokud jsem se nepodívala dolů a nezjistila, že mám téměř amputovanou nohu. Potom jsem začala křičet," vzpomíná tanečnice.
Měla štěstí, že si před čtyřmi lety vzala vojáka a že jí byl nablízku, když ho nejvíc potřebovala. Okamžitě věděl, co dělat. Sundal si pásek, ránu manželce zaškrtil a odnesl ji do bezpečí.
Že lékaři budou muset chodidlo amputovat, si učitelka tance zpočátku nepřipouštěla. "Když mě přivezli na chirurgii, nohu jsem stále cítila a mohla jsem i hýbat prsty. Jako věčná optimistka jsem věřila, že se probudím a chodidlo budu mít. Ale neměla jsem ho," svěřila se CNN.
Se svým osudem se však smířila a snaží se nezahořknout."Víte, věřím, že můžu brečet v posteli a rozčilovat se - a mám i takové chvilky -, anebo si můžu říct, že chci bojovat a příští rok běžet maraton. A já ho poběžím."
