Ještě před rokem byla Kadima (v překladu "Vpřed"), vítězná strana posledních parlamentních voleb, považována za nejzářivější světlo na konci tunelu s názvem izraelská politika. Teď je v hluboké krizi.
Její předseda a zároveň premiér Ehud Olmert má podle posledních průzkumů podporu pouhých 14 procent obyvatel. Můžou za to přehmaty ve vedení loňské letní války proti libanonskému Hizballáhu i vyšetřování, které proti němu zahájila policie.
A poté, co na svůj post ve středu rezignoval náčelník generálního štábu izraelských ozbrojených sil Dan Haluc, začalo se otevřeně spekulovat o tom, zda by jej neměl následovat i premiér.
"Halucův krok byl nevyhnutelný, ale není jediným zodpovědným za válečná selhání - může za ně i vláda," řekl na účet Olmerta a ministra obrany Amira Perece jeden z kritiků - horký kandidát na předsednictví Strany práce - Ofir Pines-Paz.
Válečný trojlístek se rozpadá
Olmert, Perec i Haluc stáli v čele válečného tažení, které veřejnost zná jako Druhou libanonskou válku, od samého začátku. Pod tlakem jsou od chvíle, kdy loňského 14.srpna boje na izraelsko-libanoské hranici skončily. Konflikt totiž ustal bez dosažení hlavního cíle: osvobození dvou vojáků, které na hranicích o 34 dní dřív zajal Hizballáh. Winogradova komise, která vedení války prošetřuje, má od té doby v hledáčku všechny tři - Haluce, Perece i Olmerta.
Kritiku vyvolaly například chyby v komunikaci či nedostatečné vybavení a připravenost vojáků. Hlasy uvnitř izraelské armády zpochybňovaly i Halucovu taktiku cílených náletů na pozice Hizballáhu, které odpalování raket směrem na izraelská města nedokázaly zastavit. Bývalý velitel letectva Haluc během své rezignace oznámil, že chtěl vzít na sebe za válku "odpovědnost". Osobní pochybení nepřipustil. Premiér Olmert vzkázal, že nad jeho odchodem cítí "hluboký zármutek."
Halucův krok ještě víc prohloubil neshody mezi předsedou vlády a ministerm obrany Amirem Perecem. Panují mezi nimi totiž neshody ohledně výběru Halucova nástupce. Vztah těchto dvou válečných tahounů přitom už dříve média popisovala jako "velmi chladný".
Osudová banka Leumi?
Odchod náčelníka generálního štábu okamžitě rozdmýchal debaty o celém politickém vedení země. Olmertově už tak oslabené pozici nijak nepřidalo rozhodnutí prokurátora Erana Šendara, který nařídil jeho vyšetřování v případu privatizace banky Leumi.
Premiér je podezřelý, že v době svého někdejšího působení v křesle ministra financí, ovlivňoval prodej majoritního podílu druhé největší izraelské banky ve prospěch svého přítele, australského obchodníka s nemovitosmi Franka Lowyho.
Olmert nečelí podezření z korupčního jednání poprvé. O zahájení vyšetřování v dalších dvou případech izraelské ministerstvo spravedlnosti teprve uvažuje.
Zatímco kolegové z Kadimy převážně mlčí, lídři konkurenčních politických stran kvůli případu banky Leumi nešetří ostrými slovy. Někteří dokonce požadují vypsání předčasných voleb. "Olmert musí jít," řekl Aryeh Eldad z Národní unie. "Rozhodnutí (vyšetřovat Olmerta) přibližuje konec této vlády," vzkázal poslanec za Stranu práce Danny Yatom.
Plnou parou vzad
Podle komentátora levicového deníku Haarec Alufa Benna je izraelská veřejnost z Olmerta unavená. Dodává, že očekávat rezignaci předsedy vlády ale nelze. "Chce bojovat o své politické přežití a očištění svého jména," píše Benn a dodává, "a co země? Ta pro teď musí počkat."
Když předchůdce současného premiéra, Ariel Šaron, Kadimu zakládal, mluvilo se o Olmertovi jako o jeho korunním princi. To už dávno neplatí - s Šaronovými politickými plány se rozešel, chybí mu i jeho popularita.
Podle nejnovějších průzkumů by teď navíc Kadima získala ve volbách do Knessetu pouhých 12 křesel oproti 29, se kterými loni vítězství získala. Okolnosti libanonské války a aféry jejího předsedy a ostatních členů tak způsobily, že Kadima víc než vpřed míří vzad.
