Postupim - Během posledních sto let stoupala hladina světových oceánů nejrychleji za uplynulá dvě tisíciletí. K tomuto závěru došli vědci z Leibnitzova institutu pro výzkum klimatu v Postupimi (PIK).
Odvolávají se na výzkum fosilizovaných schránek mořských prvoků z pobřežních nížin na východě USA.
Další vědci jejich teorii zpochybňují s tím, že podobné teze nelze generalizovat a vztahovat na celou zeměkouli. O kolik stoupne mořská hladina do konce tohoto století, je proto podle nich i nadále nejasné.
Díky analýze vrtných jader, získaných na pobřeží Severní Karoliny, se vědecký tým okolo oceánografa Stefana Rahmstorfa pokusil rekonstruovat pohyby mořské hladiny počínaje rokem 200 před naším letopočtem.
Jelikož zkoumané druhy prvoků se vyskytovaly vždy v určité hloubce, která se měnila pouze podle úrovně přílivu a odlivu, jsou Rahmstrof a jeho kolegové přesvědčeni, že z polohy nalezených schránek je možné stanovit také někdejší výšku mořské hladiny.
Ta podle nich ležela v jiných částech světa nanejvýš deset centimetrů nad či pod touto úrovní.
Čtyři období
"Náš výzkum jen potvrzuje předchozí model nárůstu mořské hladiny," cituje Rahmstorfa deník Spiegel online. "Člověk ohřívá skleníkovými plyny, které vypouští do atmosféry, čím dál více globální klima, kontinentální ledovce proto odtávají čím dál rychleji a moře stoupá čím dál rychleji."
Rahmstorfův tým rozdělil posledních přibližně 2200 let na čtyři období.
Od roku 200 před naším letopočtem až do konce prvního tisíciletí byla podle nich úroveň mořské hladiny poměrně stabilní. Až do roku 1400 stoupalo moře asi o pět centimetrů za století, poté následovalo delší období klidu.
S nástupem intenzivní industrializace na konci 19. století pak moře začalo znovu stoupat. V uplynulých přibližně 130 letech činil tento nárůst dvacet centimetrů.
Nelze zevšeobecňovat
S Rahmstorfem ovšem nesouhlasí Jens Schröter z Institutu Alfreda Wegenera pro výzkum polárních oblastí a moří v Bremerhavenu, zejména v ohledu na další vývoj úrovně hladiny světového oceánu.
"Předpovědět, jak bude moře dále stoupat, na základě této studie nelze," říká. "Její závěry se opírají totiž pouze o to, co se zjistilo v Severní Karolíně."
Rahmstorf a jeho tým navíc podle Schrötera nezohlednil také další vlivy, jako je kontinentální drift a izostatické vyrovnávání velkých bloků zemské kůry.
Schröter v této souvislosti upozorňuje, že od poslední malé doby ledové se kupříkladu Skotsko zvedlo až o šedesát centimetrů vzhůru poté, co na něj přestala působit tíha obrovských mas kontinentálního ledovce, který následně roztál, zatímco anglické i francouzské pobřeží Lamanšského průlivu o stejnou hodnotu pokleslo.
60 či 160 centimetrů?
Za "Achillovu patu" celé studie považuje fakt, že je založena pouze na datech ze Severní Karoliny, také profesor Michal Kučera z univerzity v Tübingenu.
To, o kolik mořská hladina stoupne v příštích sto letech, není možné s určitostí předpovědět ani podle Mojiba Latifa z Leibnitzova institutu pro výzkum moří při univerzitě v Kielu.
V roce 2007 přišel Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC)s odhadem, že by to mohlo být 59 centimetrů.
Zpráva, kterou IPCC zveřejnil minulý týden již hovoří o 90 až 160 centimetrech.
