Kyjev (Od našeho zpravodaje) - Před dvěma lety nebyla Ukrajina na válku připravena. Po útěku prezidenta Viktora Janukovyče a vítězství druhého kyjevského Majdanu byly bezpečnostní složky paralyzovány a armáda v rozkladu.
Anexe Krymu ruskými "zelenými mužíčky", pod jejichž uniformou se skrývali příslušníci ruských zvláštních sil, proběhla bez odporu. Další na řadě měl být východ Ukrajiny, mentálně tíhnoucí - stejně jako Krym - k Rusku.
V Doněcku, Luhansku a Charkově začaly vznikat takzvané lidové republiky. Nad Donbasem vlály ruské trikolory, jen málo ukrajinských vojáků však bylo odhodláno bojovat za udržení vzbouřených regionů.
Tou dobou se objevili oni. "Slušní lidé," jak se na Ukrajině říká.
Podnikatelé, studenti, bývalí vojáci, kteří se - navzdory slabosti nového ukrajinského režimu - chtěli bránit před proruskými separatisty. Jejich příběh vypráví dokument How we became military volunteers (Jak jsme se stali válečnými dobrovolníky), který nabídne letošní ročník festivalu Jeden svět.
Dobrovolnický kaleidoskop
Dokumentární snímek ukrajinských režisérek Larysy Artiuginové a Oleksandry Čuprinové je výpovědí o fenoménu, který nemá v současné Evropě obdoby. O fenoménu, který Ukrajinu bez nadsázky zachránil před definitivním rozpadem.
Film se věnuje dobrovolnickému praporu, který odstartoval vlnu takzvaných občanských bojových jednotek – praporu Donbas.
Snímek je jakýmsi kaleidoskopem života praporu a jeho bojovníků. S nimi autorky dělaly krátké interview. Nebo je pouze pozorovaly, jak užívají malé, často náhlé, doušky volného času. Kupovali si zmrzlinu nebo před bojem poslouchali rockovou muziku.
Jeden svět 2016
Přehlídka dokumentů Jeden svět se z Prahy přesunula do dalších 32 měst v Česku a do Bruselu.
Představuje 123 filmů z 62 zemí.
Podrobný program v regionech NAJDETE ZDE.
Aktuálně.cz vytvořilo k festivalu speciál.
Pokračování Majdanu
"Celkově vzato - je to pokračování Majdanu," popisuje v dokumentu konflikt na východě Ukrajiny postarší dobrovolník Šulc. Doma na něj, jak sám říká, čeká malá vnučka.
"Chtěl bych, aby se kluci, kteří pochází z Donbasu - a těch je v praporu asi polovina -, vrátili domů a normálně žili," říká.
Válka má ve filmu spíš filozofický rozměr. Boje dokument až na několik výjimek neukazuje. Bojovníci o válce přemýšlejí. Často jako o nezbytnosti pro vytvoření nové Ukrajiny.
"Chtěla jsem udělat čestný a lidský film, protože tito lidé, dobrovolníci, jsou ohromující. Všichni se od sebe liší. Mají různé profese, různou minulost. Před válkou třeba hráli loutkové divadlo. Pak se stalo, že museli jít bojovat. Proto jsem chtěla udělat film jako lidský portrét," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz Oleksandra Čuprinová.
Jak režisérka přiznává, bylo pro ni psychologicky těžké na dokumentu pracovat. "Cítila jsem odpovědnost za svou práci. Když znáte ty lidi osobně a pak najednou nejsou... Zůstali jen před tebou na monitoru. To bylo velmi složité," přiznává.
Pianista pro separatisty
Leitmotivem snímku, jenž se objevuje v průběhu celého filmu v různých podobách, je bitva o Ilovajsk. Přelomový okamžik v ukrajinské snaze osvobodit v létě 2014 poslední kus separatisty kontrolovaného území.
Operace skončila nezdarem. Ukrajinské síly, mezi nimi i prapor Donbas, byly rozdrceny. Zemřelo okolo 400 vojáků, více než stovka byla zajata.
V městě samotném jsou dodnes vidět následky tvrdých bojů.
Ilovajsk zasáhl do osudu většiny hrdinů dokumentu. Prokletý kotel vzal některým život, další připravil o zdraví, jiní strávili dlouhé měsíce v separatistickém vězení.
Příběh dobrovolníka Pianisty, jehož hra se prolíná s dějem, působí až kuriózně. Mladík v zajetí - místo nucených prací - ladil separatistům piana.
"Samozřejmě že jsem raději ladil piana než tahal cihly. Navrhovali mi, že mi z protekce najdou místo na doněcké konzervatoři," usmívá se Pianista.
Ruský člověk
Autorka dokumentu v rozhovoru pro Aktuálně.cz řekla, že Pianista brzy odejde do civilu a skutečně plánuje studovat na konzervatoři. Ne však v Doněcku. "Na posádce má piano, na které hraje 6 až 7 hodin denně. Takovou máme válku."
Čuprinovou ale nejvíce zaujal jiný příběh: příběh dobrovolníka, který si říká Lermontov.
"Když byla ukrajinská armáda obklíčena pod Ilovajskem, byl jednoznačně proti, aby se jeho jednotka vzdala. Chtěl bojovat do poslední kapky krve. Byl jediný, kdo se nechtěl vzdát do zajetí. Nelíbí se mu to ani teď. On nikdy nemluví o tom, že se vzdal. On říká, že ho eskortovali do zajetí proti jeho vůli jeho spolubojovníci," uvádí režisérka.
Sám Lermontov svou postavou překonává ukrajinský rozměr konfliktu na východě země.
"Byl jsem vychován v ruské kultuře, v ruském duchu. Považuji se za ruského člověka. Ruský národ jsem považoval a stále považuji za svůj. Slovo Rusko je pro mě stejně svaté jako slovo Ukrajina. Tady já bojuji nejen za Ukrajinu, ale také za Rusko. Za světlé Rusko," vysvětluje důstojník svůj pohled na válku o Ukrajinu.
Happy end v nedohlednu
Dokument nekončí happy endem. K němu válka na východě Ukrajiny zatím nedospěla.
Snímek uzavírají dnes již známé záběry ruských vojáků zajatých v Ilovajsku. Ukrajinský ústup z města pravděpodobně nepřežili.
Jako stovky ukrajinských vojáků a dobrovolníků, kteří byli rozstříleni tanky a minomety.
"Když se mi zdálo, že o film nikdo nebude mít zájem, tak jsem si řekla, že snímek bude důležitý pro dobrovolníky. Popravdě řečeno, na náš film se dívají neradi. Zdá se jim totiž, že se jim nepodařilo splnit to, k čemu se zavázali: vybojovat zpět ukrajinské území," uzavírá Oleksandra Čuprinová.
How we became military volunteers (Jak jsme se stali válečnými dobrovolníky). Larysa Artiuginová, Oleksandra Čuprinová. Triumfem na Majdanu to pro Ukrajinu neskončilo. Přišla anexe Krymu a také vlekoucí se krvavý konflikt na východě země. Ukrajinci vědí, že za svobodu a nezávislost musí bojovat dál. Film představuje mozaiku portrétů obyčejných mužů i žen, kteří dobrovolně vstoupili do ukrajinské armády. Podstupují výcvik, aby se zapojili do obrany vlasti. Jsou si vědomi rizika, které na sebe berou. A ne všichni se vrátí domů. Pohled na válku očima ukrajinských patriotů nepostrádá snahu názorně ukázat, že odhodlání dobrovolníků bojovat dál není živeno pouze vlastním urputným přesvědčením, ale podporou od konkrétních lidí.
