Castel Volturno (Itálie) - Bývala to víkendová destinace snů pro italskou střední třídu. Dnes je z pětadvacetitisícového města Castel Volturno severně od Neapole zapadlé letovisko.
S migrační krizí do města přišli hlavně Nigerijci. Tamní zchátralé penziony slouží jako místo k přespání na jednu noc, bary a nevěstince pro běžence, pro něž se nenajde nic lepšího. Uprchlíci jich využívají čím dál větší množství, neboť zde mohou přebývat nelegálně.
"Dělám to, co dělají ostatní děvčata," řekla agentuře Reuters před jedním z domů v zapadlé uličce Castel Volturna šestadvacetiletá mladá žena z Nigérie, nabízející své služby migrantům. Své pravé jméno odmítla uvést, používá přezdívku Grace.
"Nelíbí se mi to, ale nic jiného dělat nemohu," pokračuje. "Nemám jinou možnost. Nemám práci, s nikým si o tom nemohu promluvit, nikdo mi nepomůže."
Castel Volturno pochází z etruských dob a je starší než Řím. Obyvatelé Neapole sem rádi jezdili na víkendy hlavně v 70. letech.
V následujícím desetiletí začalo městečko chátrat. Po ničivém zemětřesení v roce 1980, jež v provincii Avellino zanechalo čtvrt milionu lidí bez přístřeší, tady úřady vybudovaly záchytné středisko. Vláda tehdy využila pro tento účel právě penziony lemující 27 kilometrů místního pobřeží.
Když odešli turisté, křehká ekonomika se zhroutila a vyprazdňovat se začaly i obytné domy a kdysi vznosné vily. Ty dnes obývají Afričané, kteří dorazili do Itálie na gumových člunech z Tuniska a Libye.
Podle údajů Mezinárodní organizace pro migraci dorazilo letos k evropským břehům na 55 tisíc běženců bez dokladů.
"Máme zde na třicet tisíc bytů, které byly vybudovány nelegálně a teď jsou opouštěné," říká starosta Castel Volturna Dimitri Russo. V řadě z nich podle něj chybí základní vybavení včetně kanalizace a nejsou vhodné pro to, aby sloužily lidem.
Prostituce se stěhuje z ulice
Ve tmě nedlážděné uličky osvětluje chabé světlo ženu, která kouří ve vchodu domu s nízkou střechou cigaretu. Lovette, oděná v přiléhavých zářivě zelených šatech, vítá hosty.
V domě čeká na zákazníky u stolu šest mladých afrických dívek. Někteří z mužů, kteří sem chodí, se přijdou jen napít, popovídat si a zakouřit. Jiní mají dvacet dolarů, aby zaplatili Grace či některému z ostatních děvčat.
Grace do Itálie dorazila před rokem ze zemědělské oblasti bohaté na ropu v Deltě, jednom ze 37 států nigerijské federace. Když krátce pobývala v táboře pro uprchlíky v Turíně a poté v Římě, ztratila své dokumenty a podobně jako mnoho dalších migrantů bez papírů a bez práce skončila v Castel Volturnu.
"Všechna děvčata dluží peníze zločineckým gangům, které je sem dopravily," tvrdí Andrea Morniroli, který pracuje pro nevládní organizaci Dedalus, jež se snaží bojovat proti pašerákům běženců v širším okolí Neapole.
"Prostituce provozovaná mladými Nigerijkami se teď stěhuje dovnitř, protože na ulici je to pro ně příliš nebezpečné," dodává Morniroli. "Ztěžuje to naši práci, protože přijít dívkám na stopu je teď obtížnější."
V roce 2016 dorazilo do Itálie jen z Nigérie na jedenáct tisíc mladých žen. O rok později se toto číslo snížilo na polovinu. Podle Mezinárodní organizace pro migraci se osm z deseti stane obětí obchodu s bílým masem.
První větší vlna Afričanů přišla na Apeninský poloostrov právě v 80. letech. Našli práci na plantážích s rajčaty a bydlení v opuštěných domech rozesetých po celé zemi. Nejvíce se jich nakonec soustředilo právě v Castel Volturnu.
Z 26 300 obyvatel Castel Volturna registrovaných úřady jich 4300 nemá italské občanství. Více než dva a půl tisíce z nich pochází z Afriky, zbytek jsou Poláci, Ukrajinci či Rumuni.
Starosta Dimitri Russo ovšem tvrdí, že ve skutečnosti je místní populace jednou tak početnější, přičemž neregistrovaných běženců zde přebývá na 15 tisíc.
Na cestě vzhůru
"Nebyla jsem v těchhle uličkách už roky," říká Promise, šestatřicetiletá Nigerijka, která rovněž nechce udat své pravé jméno. Je vdaná a má dvě děti. Před lety ji sem zlákala žena, která přišla do její vesnice ve státě Edo a nabízela jí práci v krejčovské dílně. Skončila na ulici.
Promise se ale nakonec podařilo obchodníkům s bílým masem uniknout pomocí domova pro oběti prostituce s názvem Casa Rut, který vedou řádové sestry. Promise trvalo dva roky, než mohla svou minulost hodit definitivně za hlavu. Prvním krokem na cestě vzhůru bylo, že opustila Castel Volturno.
"Pokud chce člověk vést jiný život, nemůže tam zůstat," řekla Promise agentuře Reuters. "Někteří krajané se mě snažili přemluvit, ať to vydržím a nepouštím se do žádné rebelie."
Podle jedné z řádových sester skutečnost, že Castel Volturno se stalo domovem afrických migrantů bez práce a bez papírů, velmi napomáhá sexuálnímu vykořisťování mladých Nigerijek.
"Jedinou cestou, jak se odtamtud dostat, je vdát se," říká sestra Rita Giarettaová. "Jinak zůstávají a stávají se součástí systému," dodává.
