Jeruzalém - Sedm let byl mírový proces na Blízkém východě u ledu. Doslova.
Až příšla po letech nezájmu z Bílého domu zpráva: prezident George W. Bush to tak nenechá, rok před svým odchodem z funkce dotlačí mír do cíle. Blízký východ už nemá zažít další intifádu či izraelské útoky.
Heslem roku bylo najednou Annapolis, hlavní město amerického státu Maryland, kam Bush a jeho ministryně zahraničí Condoleezza Riceová v listopadu pozvali izraelského premiéra Ehuda Olmerta a palestinského prezidenta Mahmúda Abbáse.
Spolu s nimi i světové lídry, včetně představitelů nejvlivnějších arabských zemí. "Načasování je správné, důvody spravedlivé. Vím, že s tvrdým nasazením uspějí," předvídal optimisticky Bush.
Z Annapolisu se přes noc stalo synonymum pro zlomové urovnání konfliktu do konce roku 2008.
Už během summitu ale bylo jasné, že vyhlídky nejsou dvakrát růžové. Izraelci a Palestinci vstupují do roku 2008 s náročným předsevzetím. Jeho naplnění bude velmi bolestivé pro obě strany.
Úplně jinak rozdané karty
Izraelsko-palestinský konflikt nikdy nebyl černobílý. Poslední dva roky navíc přinesly několik zásadních změn, které nemuseli předchůdci Abbáse a Olmerta vůbec řešit.
Zlomový byl rok 2005, kdy palestinské parlamentní volby vyhrálo radikální Hamás. Letos v červnu pak ozbrojeným převratem ovládlo pásmo Gazy. Prakticky tak vznikly dvě Palestiny.
"Nikdy neuznáme Izrael," znělo o předvánočním víkendu na demonstracích u příležitosti dvacátého výročí vzniku Hnutí islámského odporu. Ačkoliv islamisté přivedli zchudlé Palestince z Gazy do humanitární krize, vyšlo do ulic přes dvě stě tisíc lidí.
Takovou podporu Abbás - v zahraničí oblíbený a pro bohaté donátory vlastně jediný legitimní partner - už dlouho nezažil. Ani na okupovaném Západním břehu, kam se musel s vedením svého Fatahu uchýlit.
Izraelci po něm přitom chtějí, aby militanty zklidnil, a to včetně konkurenčních organizací.
Shodneme se, že se shodneme
Stejně tak na druhé straně hranic leží před politiky klikatá cesta, plná překážek.
Premiéra Olmerta trápí rekordně nízké preference. Koaliční partneři mu vyhrožují, že až začne opravdové vyjednávání o zlomových tématech statutu Jeruzaléma, hranicích, palestinských uprchlících, izraelských osadách nebo vodě, neustoupí ani o píď, i za cenu pádu vlády.
Také proto nezvládly palestinský a izraelský tým během setkání v Annapolisu uzavřít základní dohodu o definici výše jmenovaných problémů. Shodly se jen, že se chtějí do konce Bushova mandátu na všem shodnout.
V sázce je tak víc, než se během summitu mohlo zdát. Obzvlášť v době napjatých vztahů s Íránem a Sýrií (spojenci Hamásu a libanonského Hizballáhu).
Když se nastartovaný mírový proces znovu zadrhne, může přinést nenávratnou škodu a další násilí. Vše záleží na hlavních aktérech, USA, Evropě a arabských zemích.
Pro příští rok se proto nabízí ve srovnání s Annapolisem mnohem méně ambiciózní heslo: Alespoň, že začali jednat.
