Atény - Na břehu Jónského moře běží v písku syrské děti a smějí se, zatímco matky tlačí kočárky. V rekreační obci na řeckém Peloponésu, ve které jsou ubytováni i díky místnímu starostovi syrského původu, se uprchlíci opět cítí dobře, píše agentura AFP.
Noví obyvatelé přímořského letoviska LM Village ležícího v katastru obce Kyllini, které bylo také poznamenáno řeckou hospodářskou krizí, cítí, že mají ohromné štěstí.
Vis Nadždžar se tam ubytoval po návratu z Idomeni na severní hranici Řecka s Makedonií, kde 10 000 migrantů táboří v nehostinných podmínkách v naději na otevření hranice, která byla uzavřena koncem února. "Strávil jsem dva týdny ve stanu ve vodě."
O 600 kilometrů jižněji zjišťuje, že "všechno je tady velmi příjemné". "Zdejší lidé nám pomáhají, i když mají sami nouzi," líčí 53letý technik ze syrského Aleppa.
LM Village je částečně ve vlastnictví obce Kyllini, ležící 280 kilometrů západně od Atén. V jejím čele stojí Nampil Morant, lékař z Aleppa, který v Řecku žije již 25 let. Jde o vůbec prvního naturalizovaného Syřana, který byl v Řecku zvolen do politické funkce.
"Je to to nejmenší, co mohu pro syrské uprchlíky udělat," vysvětluje 53letý starosta, který se do funkce dostal v roce 2014 poté, co měl za sebou již tři mandáty jako řadový radní.
"Denně jsem se díval na hrozné podmínky (v Idomeni), déšť, bláto a chlad. Nemohl jsem zůstat stranou, ne když byl k dispozici objekt zavřený šest let, který mohl posloužit jako dočasné přístřeší," řekl agentuře AFP.
V současnosti každý apartmán v malém komplexu slouží dvěma rodinám s dětmi. To nejmladší se narodilo jen před několika dny v místní nemocnici.
Dvaačtyřicetiletý Tárik Filo z Damašku dostal tip na letovisko od řeckých úředníků v aténském přístavu Pireus poté, co tam strávil dva týdny v improvizovaném táboře za podobně těžkých podmínek jako v Idomeni. "Řekli, že můžeme do jiného tábora, pokud budeme chtít. Měli jsme štěstí," řekl.
"Tento tábor je lepší než ostatní. A zdejší lidé jsou milí. Starosta přichází každý den a ptá se, jak se (uprchlíci) mají," řekl Tárik, který v Damašku vedl restauraci. Jeho rodina nyní sdílí byt s další syrskou rodinou, se kterou se seznámila na cestě do Evropy.
Z celkového počtu 341 osob ubytovaných v LM Village je 210 dětí, z nichž více než polovinu tvoří kojenci a batolata. Je tam také 57 žen, z nichž některé jsou těhotné. Rekreační středisko má basketbalové hřiště, velké dětské hřiště a knihovnu. Uprchlíci mohou využívat dvou obecních autobusů, aby se mohli dostat do města.
Správce střediska Jorgos Angelopulos denně obchází uprchlíky, kteří ho žádají o drobnosti každodenní potřeby jako například prášek na praní, a děti přibíhají, aby ho objaly. Místní lékaři přicházejí třikrát týdně a pracovníci Červeného kříže běžencům pravidelně přinášejí dary.
Podle Angelopulose se místní lidé na příchod uprchlíků nejprve dívali negativně, než zjistili, že běženci nejsou žádní násilníci, a viděli všechny ty děti.
Nyní zavádí evidenci profesních znalostí uprchlíků a pokouší se jim najít práci.
Čtyřicetiletý lékárník Ádib Firzat se chce odstěhovat do Německa, kde jeho 15letý syn trénuje v mužstvu Bayernu Mnichov. "Pomáhá mi jeden advokát v Německu," řekl. Uznává, že by bylo obtížné vést tam lékárnu bez znalosti místního jazyka. "Umím také šít oblečení," dodává.
Tárik Filo požádal o přemístění do jiné země EU, což je procedura, která nedovoluje, aby si vybral cílový stát. Na rozdíl od mnoha uprchlíků ale nijak zvlášť nedoufá, že to bude Německo. "Možná je to sen uprchlíků, ale já chci bezpečné místo, a ani Německo není žádný ráj," upozorňuje.
