Paříž - Dokázala to taky. Stejně jako její otec před 15 lety, Marine Le Penová postoupila do finále francouzských prezidentských voleb.
Po druhém kole hlasování, které Francouze čeká 7. května, se ukáže, jestli otce i nepředčí. Jean-Marie Le Pen totiž v roce 2002 v rozhodující chvíli utrpěl drtivou porážku od Jacquesa Chiraca, když získal jen 18 procent hlasů - a Chirac zbylých 82 procent.
Le Penová má nyní proti sobě centristu Emmanuela Macrona. Průzkumy před druhým kolem voleb jí přisuzují zhruba 40procentní podporu od voličů.
Její kampaň proto nabrala ještě na intenzitě. Ve středu například vyjela do města Amiens k továrně firmy Whirlpool, která hodlá svoji výrobu přesunout do levnějšího Polska.
Le Penová se tu málem potkala s Macronem, který mezitím vyjednával s odborovými předáky.
"Jsem tady vedle zaměstnanců na parkovišti, ne v restauracích," prohlásila politička, která v tomto regionu na severu Francie vyhrála první kolo voleb. V něm celkově dosáhla na 21,3 procenta oproti Macronovi a jeho 24 procentům hlasů.
K takovým preferencím Le Penové pomohlo i to, že se předtím rozešla se svým otcem. V politice i soukromí.
"Nepřibližujte se k Le Penovým"
Marinino dětství rozhodně nebylo klidné. Jean-Marie Le Pen, veterán z alžírské války, založil v roce 1972 krajně pravicovou Národní frontu. V jejím čele stál skoro 40 let a vyprofiloval ji jako rasistickou a antisemitskou partaj.
Marine si poprvé uvědomila, kdo je její otec, když jí bylo osm let. Jedné listopadové noci v roce 1976 někdo hodil do jejich pařížského domu bombu. Nálož zdevastovala dům, ale nikdo tehdy nezemřel.
Marine však utrpěla trauma. Uvědomila si, jak násilný je svět a také jak lidé vnímají jejího otce i celou rodinu.
"Kolem nás se vytvořila karanténa - nepřibližujte se k Le Penovým," komentovala to později.
Dům páchl smrtí
Rodina se hned po výbuchu odstěhovala z Paříže do rezidence Montretout, která leží ve městě Saint-Cloud na západ od metropole. Dům Le Penovi odkázal jeden bohatý stoupenec Národní fronty.
"Když (Marine) přijela, byla traumatizovaná a dům páchl smrtí, protože jeho majitel právě zemřel," popsal americké stanici NPR Olivier Beaumont, který o rodině Le Penových napsal knihu V pekle Montretoutu.
"A celé dny - ráno, v poledne, večer - chodili do domu lidé z Národní fronty," dodal.
Kanceláře strany byly v prvním patře domu Le Penových, zatímco rodina žila v pokojích nad nimi.
Jean-Marie vždy míchal dohromady politiku a rodinný život. A Marine a její dvě starší sestry tím trpěly.
Jejich rodiče navíc vedli poměrně bohémský život se spoustou večírků. Občas se vydali na pár týdnů k moři a dcery nechali doma s chůvou.
Nakonec ale matka od rodiny odešla s jiným mužem a následoval bouřlivý rozvod. To bylo Marine 15 let.
Po rozvodu rodičů trávila čím dál více času v otcově kanceláři. Mezitím vystudovala práva a pár let se živila jako advokátka. U pařížských soudů tehdy mimo jiné hájila přistěhovalce. Jako politička je teď naopak proti nim.
"Po tom všem, čím si prošla v mládí, se obrnila krunýřem," uvedl její stranický kolega Steeve Briois pro britský server BBC. Reagoval tak na názory kritiků Le Penové, že působí jako tvrdá, neústupná žena, která lidi rozděluje.
Mnoho jejích blízkých ji naopak hodnotí jako silnou, nezávislou osobu, která jde tvrdošíjně za svým cílem.
Až do europarlamentu
V roce 1998 se Marine stala právní poradkyní Národní fronty a vstoupila do politiky - nejprve do té komunální. Na stranické úrovni to dotáhla na místopředsedkyni.
Za Národní frontu ji pak v roce 2004 lidé zvolili do Evropského parlamentu, kde je dodnes.
Do čela strany se postavila před šesti lety. A hned od počátku chtěla změnit její image. Věděla, že to je nezbytné, pokud chce Národní frontu přetvořit z okrajové partaje v mocnou politickou sílu, se kterou je třeba počítat.
Zaměřila se proto na voliče s nízkými příjmy a snažila se oslovit víc mladých Francouzů a žen. Na veřejnosti i v médiích zmírnila svou rétoriku, což bylo v ostrém kontrastu s přímočarostí jejího otce.
To vedlo k napětí a čím dál častějším sporům mezi nimi.
Otec musí z kola ven
V roce 2015 Jean-Marie Le Pen znovu zopakoval svůj výrok, že "nacistické plynové komory jsou jen detail v dějinách druhé světové války".
A na popud Marine byl zakladatel Národní fronty ze "své" partaje vyloučen.
Autor knihy o Le Penových Olivier Beaumont tvrdí, že Marine nemohla vystát otcovy kontroverzní výroky.
Dcera se s otcem navíc rozešla nejen v politice, ale také v soukromém životě. Podle Beaumonta bylo poslední kapkou to, že dva Le Penovi dobrmani zabili její oblíbenou kočku.
"Symbolická politická roztržka s otcem přerostla ve fyzickou," shrnuje Beaumont.
Le Pen se pak z rodinného sídla odstěhoval a od té doby s dcerou nemluví.
Přesto když se ukázalo, že Marine postoupila do druhého kola prezidentských voleb spolu s Macronem, nepřímo ji podpořil. O jejím centristickém soupeři novinářům řekl, že je akorát "zástupcem systému". Macron byl totiž předtím ministrem hospodářství ve vládě Manuela Vallse.
Napoprvé neúspěch
Le Penová se chtěla dostat do Elysejského paláce, sídla francouzských prezidentů, už v minulých volbách v roce 2012.
Tehdy skončila před branami finále - na třetím místě. Předstihli ji pravicový kandidát Nicolas Sarkozy a pozdější vítěz François Hollande.
Letos je situace jiná. Průzkumy veřejného mínění už několik měsíců před volbami ukazovaly, že Le Penová postoupí do druhého kola. Dlouhou dobu v nich dokonce vedla.
Rozhodující klání v neděli 7. května dá odpověď na otázku, kolik Francouzů stojí za její antiimigrační a protievropskou politikou.
A zda Le Penové pomohlo, že se po prvním kole voleb dočasně vzdala šéfovského postu v Národní frontě. Chce být prý nadstranická.
Jedno je ale podle spisovatele Beaumonta jisté už teď. Mezi Jeanem-Marie a Marine Le Penovými je velký rozdíl. "Otec chce jen provokovat. Dcera usiluje o skutečnou moc," řekl.
