Minsk - Za dob Sovětského svazu byla rocková hudba jako "projev západní dekadence" a nepohodlný symbol vzdoru dlouho na indexu. V Bělorusku, které na tradice SSSR v mnohém navazuje, se na ni tamní úřady dívaly s podobnou nedůvěrou ještě loni.
Po mnoho let nesměly rockové kapely vystupovat ve velkých sálech, jejich hudba nemohla znít v rádiu nebo televizi a jejich desky nebyly na pultech k sehnání.
Jenže od nového roku je vše jinak. Nejproblémovější - a zároveň také nejpopulárnější - rockové kapely v Bělorusku se s autoritářským režimem prezidenta Alexandera Lukašenka dohodly: Mohou vystupovat, ale nesmí se objevit na žádné akci, kterou bude pořádat opozice.
Právě to byl totiž jeden z důvodů, proč kapely Krama, NRM, Palac, Drum Ecstasy, Neuro Dubel a jiné nemohly koncertovat. V roce 2004 se díky některým z nich v Minsku shromáždily tisíce lidí, aby protestovaly proti potlačování politických svobod v zemi.
Trest přišel téměř okamžitě. Zákaz hraní, výhrůžky, přehlížení ze strany médií. Před každým koncertem těchto kapel organizátorům telefonoval někdo z ideologického oddělení ministerstva kultury nebo přímo z úřadu prezidenta.
"Vyhrožovali majitelům klubů, že je zavřou. Všichni odvolávali dohodnutá vystoupení," říká Alexandr Kulinkovič, zpěvák zakázané kapely Neuro Dubel v rozhovoru pro polský deník Gazeta Wyborcza.
Jediným místem, kde tyto kapely mohly hrát, byl malý klub Graffiti v Minsku. Několik desítek lidí pro režim nepředstavovalo hrozbu. Ovšem co se týče médií, v nočních hodinách si rock dovolila pustit pouze rozhlasová stanice Auto Radio.
Článek pokračuje pod hudebními ukázkami "zakázaných" běloruských kapel
Drum Ecstasy - oh!empire
M.N.V. - Minsk Mensk
Neuro Dubel - Kral
Fanoušci dohodu neberou
Dohoda s režimem opravdu přinesla na běloruská pódia dříve "zakázané ovoce". Během silvestrovského večera v televizi vystoupila blues-rocková Krama, folk-rockeři Palac zase dostali možnost bojovat o nominaci na soutěž Eurosong.
Kapela Neuro Dubel, která ještě v listopadu po telefonátu z ministerstva kultury musela odvolat koncert u příležitosti vydání nového alba s názvem STASI, teď má vystoupit v minském Paláci Republiky, nejvýznamnějším koncertním sále v zemi.
Vláda může být po tomto vstřícném kroku spokojena. Pokud totiž na opozičních setkáních nebudou populární kapely vystupovat, jen těžko budou odpůrci režimu na náměstích shromažďovat davy mladých lidí.
Kdo však spokojen není, jsou skalní fandové. Mnoho z nich tyto kapely - hlavně na internetu, začalo označovat za zrádce a vyzvalo k bojkotování nových alb.
"Já jsem se nezměnil a moje muzika taky ne. Nebudu hrát pro Baťku (lidový název pro Lukašenka), stále si stojím za tím, že Luka (další prezidentova přezdívka) je pro Bělorusko neštěstím," říká frontman Neuro Dubel v rozhovoru.
Na otázku, zda je smír s vládou vítězstvím, nebo prohrou, Kulinkovič odpovídá: "Určitě jsme neprohráli. Stojíme si dále za svými názory, ale můžeme je prezentovat ve větších sálech."
Kritiku fanoušků zpěvák odmítá. Tvrdí, že takhle vystupují pouze lidé, kteří sami proti režimu nic neudělají a jsou odvážní pouze na anonymních internetových fórech.
Jak odlákat diváky nezávislé televize
Jenže kromě rozzlobených anonymních fanoušků křehký smír kritizoval také Nikolaj Chalezin, režisér a ředitel zakázaného Svobodného divadla.
Podle jiných běloruských hudebníků, kteří si přejí zůstat v anonymitě, je tento Lukašenkův krok pokusem, jak zlikvidovat nezávislou satelitní stanici Belsat, vysílající z Polska, která chce přitáhnout mladé diváky mimo jiné právě zakázanou muzikou.
Nezávislý magazín Naša Niva připomíná ještě jeden faktor, který mohl uzavření dohody mezi muzikanty a vládou ovlivnit.
Iniciátorem rozhovorů mezi oběma stranami byl Aleh Klimau, vydavatel časopisu Muzyčnaja Hazeta. Ten však v lednu oznámil, že bude muset svůj magazín, který vychází od roku 1996, přestat vydávat. Důvod je prostý. Státní tiskárna zvedla ceny tisku o sto procent.
Zdroj: Gazeta Wyborcza, Reuters, oficiální internetové stránky běloruských hudebních skupin
