Monrovia - Něco přes dvacet dětí sedí v dusném a prašném sále základní školy C.D.B. Kinga v liberijské metropoli Monrovii.
Navzdory horku má většina z nich dlouhé kalhoty a oblečení s dlouhým rukávem. Jeden žák přišel s růžovými palčáky na rukou.
Rodiče sice děti do školy poslali, ale strach z eboly trvá, školy byly zavřené osm měsíců. Země se vzpamatovává z epidemie, která v Libérii a sousední Sieře Leone a Guineji zabila na 9000 lidí, napsal The New York Times.
"Ebola naši zemi zdevastovala, přinesla nám smutek a bolest. Někteří z vašich sousedů zemřeli, že? Zemřely i některé děti ve vašem sousedství, že ano? Ale vy jste tady," řekla na uvítanou zástupkyně ředitele školy Venoria Craytonová.
Nevyhovující podmínky
I když ministerstvo zdravotnictví oznámilo, že v nemocnici se uzdravil poslední z pacientů, mnoho škol zůstává zavřených. Nesplňují totiž ani minimum hygienických podmínek, za nichž je možné výuku obnovit.
Škola C.D.B. Kinga je sice v centru Monrovie, ale není vybavena elektřinou ani tekoucí vodou a má pouze několik záchodů, ačkoli před vypuknutím epidemie sem chodilo na 1000 žáků.
Zástupkyně Craytonová se ovívá listem papíru a přitom recituje seznam zákazů, které budou nyní ve škole platit: Neprovozovat nebezpečné hry, nevyměňovat si tužky, nesdílet jídlo, neplivat, nemočit na školním dvoře, nezatajovat nemoc v příbuzenstvu. "Chcete-li žít, nelžete o ebole," nabádá děti.
Snaha chránit své děti
Než skončil první den výuky, dostavilo se jen 30 dětí.
"Lidé se stále bojí, jsme k dětem ohleduplní. Mnoho rodičů vyčkává, co se stane dětem, které přišly do školy jako první," poznamenává ředitel Augustus Seongbae.
Vláda se nemohla dlouho rozhodnout, kdy školy otevřít. Několikrát posunula první termín, jímž byl 2. únor, a nakonec stanovila, že se školy budou postupně otevírat od 16. února. Byla si vědoma, že s přibývajícími optimistickými zprávami o ústupu epidemie si stejně děti začínají hrát společně venku.
Někteří poslanci, představitelé školství a také rodiče ale chtěli, aby se počkalo, až uplyne 42 dní bez eboly, kdy bude země moci být zařazena k těm, v nichž byla nemoc vymýcena.
Matkou devítiletého chlapce, který při zahájení vyučování nesundal z rukou palčáky, je učitelka mateřské školky Miatta Fahnbullehová. Dřív ho posílala do soukromé školy, ale teď je už několik měsíců bez práce, takže syna musela poslat do školy státní. Za výuku se neplatí, ale rodiče musejí dětem pořídit uniformy a pomůcky. Do školy ho první den sama zavedla a vybavila chlapce svačinou zabalenou v plastovém sáčku a lahví vody.
"Řekla jsem mu 'Nikoho si nevšímej, nepij vodu nikoho jiného a nikoho se nedotýkej'," vysvětluje matka. Navlékla syna do dlouhých kalhot a trika s dlouhým rukávem, které normálně nosí v období dešťů, ne teď, kdy je nejsušší a nejteplejší část roku.
Zpřístupnění školní docházky
Do roku 2013 byla v Libérii občanská válka, která trvala 14 let. Zanechala za sebou mimo jiné zničené školy a generaci nevzdělaných lidí.
"Sem chodívali prominenti, z nichž se pak stali ministři a zaměstnanci vlády," tvrdí jeden z učitelů o škole C.D.B. Kinga, pojmenované po bývalém prezidentovi.
Libérie se po válce snažila zpřístupnit školy všem. Než vypukla ebola, chodilo do škol v zemi, která má 4,3 milionu obyvatel, asi 1,2 milionu lidí. Škola C.D.B. Kinga se potýká podobně jako jiné státní školy s nedostatkem peněz. Učitelé nejsou dobře připraveni ani motivováni ke své práci.
Albert Coleman z ministerstva zdravotnictví říká, že je sice dobré, že se země postarala o dostupnost škol pro každého, ale nyní je třeba klást větší důraz na kvalitu.
Mnoho Liberijců se snaží dostat děti do soukromých škol, které tvoří asi třetinu z celkem 4460 školních zařízení. Teď ale mnoho rodičů na školné nemá, takže se očekává nápor ve školách státních.
Nejdůležitější je hygiena
Zástupkyně Craytonová přišla druhý den vyučování brzy ráno ve snaze připravit vše v souladu s předpisy vydanými kvůli ebole. Nikdo z personálu nedostal žádný výcvik a škola se řídí pouze instrukčním letákem a k dispozici má zboží dodané dárci - infračervené teploměry, kbelíky, chlor, holínky, rukavice, kartáče a mýdlo.
První, co musela Craytonová učinit, bylo vyhnat ze dvora místní podomní obchodníky, kteří si tam přes noc postavili krámky. "Tohle je vládní škola," volala za ženou, která běžela pryč se svým zbožím vyskládaným na hlavě.
