Moskva (Od našeho zpravodaje) - V Rusku platí jedno úsloví: řekni mi, čí je Krym, a já ti řeknu, co jsi zač. Po ruské anexi poloostrova v březnu 2014 se Krym stal nefalšovaným kompasem mezilidských vztahů.
Rus může být hrdý na "návrat Krymu do rodného přístavu", jak se nechal slyšet Vladimir Putin. Nebo anexi odmítá a pak se z něj automaticky stává společenský vyděděnec, marginál, exot.
V politice je naopak Krym dva roky po obsazení zapovězené téma.
Rusko letos čekají parlamentní volby, o anexi Krymu, sankcích, které vyvolala, a mezinárodním řešení situace se ale nehovoří. Ruská protivládní opozice s pohlcením Krymu buď souhlasí, nebo se snaží nedávat najevo svůj nesouhlas - uškodilo by to jejím už tak mizerným preferencím.
Anexe Krymu není jen malá geopolitická katastrofa evropského rozsahu. Způsobila tisíce osobních tragédií obyvatel poloostrova, pro které bylo odtržení od Ukrajiny a nastolení nových, ruských pořádků soumrakem normálního života, často i začátkem exodu.
Jeden svět 2016
Přehlídka dokumentů Jeden svět se z Prahy přesunula do dalších 32 měst v Česku a do Bruselu.
Představuje 123 filmů z 62 zemí.
Podrobný program v regionech NAJDETE ZDE.
Aktuálně.cz vytvořilo k festivalu speciál.
Ztracený ráj
Dokumentární film Návrat domů ruské režisérky Inny Denisovové, který se představí na mezinárodním festivalu Jeden svět, je osobní sondou do života čerstvě "ruského" Krymu. Autorka se vrací do rodného kraje a prostřednictvím osudů svých známých nebo náhodných turistů zjišťuje, jak anexe ve skutečnosti a bez propagandistických příkras ovlivnila poloostrov.
"Film je v první řadě o mém dětství. Od tří do jedenácti let jsem žila na Krymu a byla jsem velmi šťastná. Potom se rodiče rozhodli odvézt mě proti mé vůli do Moskvy a to jsem velice těžce prožívala. Krym je můj osobní ztracený ráj. Všechno, co se tam děje, vnímám velmi osobně," uvedla Inna Denisovová v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Důvodem, který ji přiměl natočit film o anexi Krymu, byla operace ruské armády na poloostrově, následné referendum a politické změny.
"V dětství jsem jednou prožila politické kataklyzma. Na Krymu jsem byla i v době, kdy proběhl pokus o státní převrat Státním výborem pro výjimečný stav a Gorbačov byl zablokován v krymském Forosu. Tehdy jsem se velmi bála. Teď jsem se také cítila špatně. Uvědomila jsem si, že musím jet na Krym a na kameru zaznamenat, co se tam děje," vysvětluje režisérka.
Dvě reality
V jejím dokumentárním snímku se odráží dvě reality nového, ruského Krymu. Upřímná radost po připojení poloostrova k Rusku a následky anexe pro její odpůrce. Obě reality se protínají v nejistotě, co přinese zítřejší den.
"Většina přijala změnu vlády s velkou radostí, aniž by přemýšlela o následcích," myslí si Denisovová.
O nejistotě ve filmu hovoří restauratéři i pouliční prodejci z turisty dříve hojně vyhledávaných krymských letovisek. Poloprázdné pláže a mrtvé hospůdky jejich obavy podtrhují.
Optimismem naopak hýří turisté, kteří Krym po anexi navštívili. "Za pět let tady všechno udělají. Bude jiné zásobování, bude stát most a budeme doufat, že s Ukrajinou budou přátelské vztahy," nechal se na kameru slyšet nejmenovaný ruský turista.
Anexe rozumu
Stěžejními příběhy filmu jsou osudy dvou krymských režisérů - Nikolaje Lapunova a Oleha Sencova. Ruská anexe Krymu jednoho přinutila opustit poloostrov, druhého semlel nový represivní aparát a exemplárně ho potrestal za domnělý terorismus.
Autorka snímku zaznamenává, jak musí Lapunov - pod tíhou nových okolností - vlastníma rukama rozebrat své království s papoušky a malou džunglí. A vyprovází ho do ukrajinského exilu.
"Bylo to tu pro mě nesnesitelné, protože mí přátelé přišli o rozum… Ukázalo se, že jsem se přátelil s lidmi, kteří mě, Ukrajince, nenáviděli. Tito lidé více než dvacet let nezávislosti Ukrajiny čekali, až přijde Rusko a všechno bude dobré," vysvětluje Lapunov důvod, proč Krym opouští.
Ruská anexe podle něj anektovala mozek některých lidí a připravila je o zdravý rozum.
"Krev, moc, Krym je náš"
Pokud byl symbolem anexe Krymu maskovaný "zelený mužíček", příslušník ruské armády, symbolem nových krymských pořádků, které na poloostrov přišly po ruském pohlcení, je Oleh Sencov.
Krymský režisér a odpůrce připojení poloostrova k Rusku je nejznámější politický vězeň ruské anexe. Svou podporu mu vyjádřili také čeští filmaři.
Podle ruské tajné služby FSB stál Sencov za útokem na krymskou kancelář kremelské státostrany Jednotné Rusko. Navíc údajně plánoval vyhodit do vzduchu věčný oheň a simferopolského Lenina.
Sencovovo okolí odmítá, že by režisér chtěl provést teroristické útoky. Dokonce jeho kamarád, který s připojením poloostrova k Rusku souhlasí, považuje obvinění za absurdní.
"Jeho vinu určí soud. Pokud vůbec bude. Doufám, že k němu nedojde. Doufám, že Oleha osvobodí ještě před ním," říká ve snímku Daniil.
Koncem loňského srpna byl Sencov odsouzen k dvacetiletému vězení. Jako by se naplnila slova agresivního "cajdáku" na počest takzvaného krymského jara, který ve filmu několikrát zazní: "Krev, moc, Krym je náš."
Návrat domů
Režisérka Inna Denisovová v rozhovoru pro Aktuálně.cz uvedla, že s některými hrdiny filmu je v kontaktu. Podle svých slov se velmi spřátelila s ředitelkou uměleckého centra Karman Galinou Džikajevovou, kterou FSB podezřívá, že byla zapletena do údajné teroristické činnosti Oleha Sencova. A s Nikolajem Lapunovem.
"Galina je v Kyjevě. Řídí vlastní malé divadlo. Aby mohla přežít, každý den vstává ve tři hodiny ráno a pracuje jako redaktorka ranních televizních pořadů. Kolja odjel do Mykolajiva. Pracuje ve dvou divadlech," vypráví.
"Nemohu říct, že mají lehký a nádherný život. Myslím si, že se cítí jako exulanti, kteří museli odjet z místa, kde chtěli žít. Oběma chybí Krym a sní o tom, že se jednou vrátí," uzavírá Inna Denisovová.
Back home (Návrat domů). Inna Denisovová. Režisérka Inna Denisovová přijíždí do svého rodného kraje, na poloostrov Krym, v době po anexi Ruskem. Ve svém filmu sleduje tamní situaci nikoli skrze armádní operace nebo hlučná politická prohlášení, ale v drobných proměnách krymského každodenního života a významu pojmů, jako jsou domov nebo národ. Koláž komplikované reality se skládá z anket mezi nekriticky smýšlejícími obyvateli hlavního města Simferopol, obrázků oficiální ruské propagandy i z výpovědí různých aktivistů nebo lidí, kteří se cítí být Ukrajinci, nesouhlasí s anexí Krymu, ale byli nuceni odejít. Součástí filmu jsou i převzaté záběry ze soudního procesu s aktivistou a režisérem Olehem Sencovem, který vystupoval proti ruské agresi na Krymu.
