Na případný útok Ruska, které nyní oznámilo, že zdvojnásobí počet svých vojáků rozmístěných podél hranic se státy Severoatlantické aliance, by tak - v případě listopadového zvolení Trumpa prezidentem a naplnění jeho slov - Evropané zůstali sami.
"Kdyby Rusko zítra zaútočilo konvenčními zbraněmi na člena NATO, bez Američanů se neubráníme," upozornil Aktuálně.cz bezpečnostní analytik Mihai Chihaia z bruselského institutu pro evropskou politiku EPC.
Alianční země dají dohromady 1,5 milionu vojáků z řad pěchoty, námořnictva i letectva. "Ale letadlové lodě, výsadkové lodě, jaderné odstrašení, prostředky na průzkum vesmíru i další strategické systémy jsou do kolektivní obrany schopni v dostatečném počtu dodat jenom Američané," upozorňuje Jan Jireš, vrchní ředitel na českém ministerstvu obrany, který řídí sekci obranné politiky a strategie.
Závislost na Americe je patrná i ve stálé velitelské struktuře NATO, což je síť deseti tisíc důstojníků (okolo 250 jich dodalo Česko), kteří působí na základnách v Evropě a denně tam chodí za svůj počítač do práce.
"I v této struktuře pracuje zdaleka nejvíc Američanů - a na těch nejdůležitějších pozicích," zmiňuje Jireš. "Jejich lidi ve velitelské struktuře bychom si nemohli půjčit nebo je ze dne na den nahradit, pokud by se Amerika rozhodla dané operace neúčastnit," pokračuje.
Chytré investování do obrany
Co má tedy Evropa dělat, aby měla proti Rusku šanci? Především začít zbrojit. "Od ruské invaze na Ukrajinu se v Evropě nevyrobil ani jeden nový tank," uvádí pro ilustraci Jireš. Investováním do obrany pomůžou evropské země samy sobě a oslabí kritiky Trumpova typu. Státy NATO se sice zavázaly dávat minimálně dvě procenta svého hrubého domácího produktu do obrany, většina - včetně Česka - to ale dlouho nedělala.
"Abychom dohnali náskok USA, smazali uplynulých třicet let, kdy jsme se v obraně vezli, a postavili důvěryhodnou odstrašující sílu, museli bychom příštích pět až deset let dávat na obranu dvojnásobek než dnes. Tedy každá země tři až čtyři procenta svého HDP, podobně jako to dělala západní Evropa v dobách studené války," popisuje vrchní ředitel Jireš.
Investovat navíc musí státy chytře. "Evropským zemím nejvíc chybí strategické vybavení: letadla schopná doplňovat palivo ve vzduchu, zařízení na průzkum vesmíru, vagony pro převoz těžké vojenské techniky. Tohle všechno si musíme pořídit," vyjmenovává Mihai Chihaia z EPC.
Společná cvičení vojáků z aliančních zemí navíc podle něj ukázala, že v Evropě není dostatečná infrastruktura pro přesun jednotek. "Nemáme silnice, které unesou vojenský náklad a neproboří se. A nemáme ani jednotnou šířku kolejí v Evropě, aby se lidé a technika mohli bez obtíží přesouvat mezi státy," uvádí analytik.
Jireš pak upozorňuje i na zdánlivě banálnější potíže: "Když se sejde jedenáct různých armád v Evropě na cvičení, první výzva je, aby se spojily. Často si totiž přivezou jedenáct druhů vysílaček."
A pokud se spojí, jsou spolu schopné komunikovat, když vojáci mluví každý jiným jazykem? Smíšená cvičení ukázala, že "kulturně jsou si transatlantické armády velmi podobné," tvrdí Chihaia. "Ve schopnosti jednotlivých armád operovat spolu pod mezinárodním velením zádrhel není," souhlasí Jireš.
Budíček pro Evropu
Oba také tvrdí, že ruská invaze na Ukrajinu zapůsobila jako budíček a negativní trend uplynulých let se obrací. Letos by mělo hranice dvou procent HDP na obranu dosáhnout 19 zemí z 31 členů aliance, Česko nevyjímaje.
Německo, Nizozemsko a Polsko se dohodly na vybudování speciálního dopravního koridoru, který povede od přístavů v Severním moři do zemí na východním křídle NATO. To by mělo zajistit rychlý přesun jednotek do této oblasti v případě napadení Ruskem. Německo, Česko a další země pracují na projektu výroby osmi stovek německých tanků Leopard během příštích let. A Evropská komise se ještě během února chystá zveřejnit plán, jak by EU mohla zafinancovat masivní výrobu munice, vojenské techniky a zbraní, které Evropě nejvíc chybí.
Jireš i Chihaia zároveň odrazují od debatování nad tím, jak by mohla nebo měla vypadat evropská armáda. Pod "evropskou armádou" si totiž každý představuje něco jiného - někdo druhou národní armádu jen pro EU vedle té pro alianční mise, jiný samostatné nadnárodní mužstvo v uniformě se žlutými hvězdami.
"Ani jedno není realizovatelné," tvrdí Mihai Chihaia a pokračuje: "Žádný alianční stát si nebude vydržovat dvě armády najednou. A kdyby to byla samostatná unijní armáda, na základě čeho by vznikla a kdo by jí velel, když EU není vojenský pakt a má i neutrální členy?"
Evropské země mají podle obou expertů investovat do svých sil, aby společně ubránily kontinent i bez Ameriky. Zda by to pak bylo pod vlajkou NATO, nebo jinou, není podle nich podstatné.
