Lesbos (Řecko) - Mladá žena z Norska stojí na pláži ostrova Lesbos v Egejském moři a sleduje dalekohledem horizont. Čeká, jestli se na něm neobjeví nafukovací člun s uprchlíky. A až zahlédne oranžový záblesk. Právě taková je totiž barva záchranných vest, které běženci často mají na sobě, popisuje agentura Reuters.
Jednu takovou oranžovou skvrnu zahlédne - a okamžitě volá o pomoc další dobrovolníky. Její skupina, která si říká "Kapka v moři", se kolem ní hned shromáždí. Mladí lidé mávají vlajkami a křičí směrem k člunu, aby uprchlíci zamířili k nim.
"Hej! Vítejte v Evropě!" volají. Někteří se odváží po pás do mořské vody a vytahují člun na břeh. Potom pomáhají přibližně čtyřiceti Afgháncům, včetně patnácti dětí, aby se dostali na souš.
Podobné scény se na Lesbosu odehrávají po celý den. Vlastně každodenně. Ostrov se stal jedním z epicenter uprchlické krize, jejíž rozsah se neustále rozrůstá.
Jen v říjnu přibylo na Lesbos z Turecka 125 000 běženců, což je jednou tolik než v srpnu, alespoň podle údajů Mezinárodního záchranného výboru (IRC). Utíkají před válkou a násilím v Sýrii, Afghánistánu, Iráku, Eritreji i jinde. Po moři dorazilo letos do Evropy více než 791 tisíc uprchlíků.
Ostrov, kde krizi nikdo nečekal
Co tuto humanitární krizi odlišuje od ostatních, je ústřední role, jakou v ní hrají dobrovolníci. Jen na Lesbosu jich jsou stovky, uvádí se v reportáži.
"Najdete mezi nimi záchranáře ze Španělska, doktory z Nizozemska, členy krizových týmů psychologů ze Západního břehu, zdravotní sestry z Austrálie, kuchaře z Malajsie a zástupce všech možných profesí, kteří se rozhodli přiložit ruku k dílu," píše Reuters.
"Mnozí sem přijeli na vlastní útraty, vzali si dovolenou nebo neplacené a časově zatím pevně nestanovené volno. Zaplnili tak povážlivou mezeru, vzniklou dosud nevídanou smrští politické nerozhodnosti a neschopnosti pomoci," dodává.
Řecká vláda se potýká s vážnými hospodářskými problémy, Evropská unie je paralyzována zásadními neshodami mezi čelnými představiteli jednotlivých zemí a spory o podobu jednotné imigrační politiky, mezinárodní humanitární organizace jednají příliš pomalu, neboť zpravidla nepůsobí v průmyslově rozvinutých zemích, jakou Řecko je, a nyní mají začít fungovat z ničeho nic na místě, jakým je Lesbos.
Čím dál důmyslnější pomoc
Čluny s uprchlíky neustále přistávají u břehů ostrova, zatímco úsilí řadových záchranářů se stává čím dál důmyslnějším. Skupina s názvem "O Allos Anthropos", v překladu "Jiný člověk", vaří a rozdává zdarma jídlo tisícům uprchlíků denně.
Kapka v moři zřídila svůj vlastní tábor pro čerstvé běžence, zejména pro rodiny s malými dětmi, kterým opatřuje potraviny, stany a oblečení od nejrůznějších dárců. Další skupina, Nadace mořská hvězdice, vytvořila na parkovišti u Oxy, což je noční klub na útesu nad mořem, stanoviště pro autobusy rozvážející uprchlíky po Lesbosu. Dobrovolníci tam rozdávají ručně vyrobené jízdenky, aby běženci mohli být dopraveni do dvou oficiálních uprchlických táborů na jihu ostrova.
S blížící se zimou, kdy je cesta přes moře čím dál nebezpečnější, může nedostatek centrálně řízené a koordinované pomoci vést k dramatickému nárůstu počtu těch uprchlíků, kteří na své pouti do Evropy zahynou.
Ačkoliv se dobrovolníci snažili v posledních měsících nějak zorganizovat – nyní se pravidelně každý týden setkávají s humanitárními pracovníky z mezinárodních organizací, jako je IRC, Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) či Lékaři bez hranic –, většina z nich neprošla řádným školením, jak zvládat krizové situace.
Svým počtem sice dalece převyšují humanitární pracovníky, přítomné na ostrově, pro mnohé z nich se však jedná o první zkušenost s humanitární katastrofou podobných rozměrů. A jelikož jsou v Řecku jen dočasně, neboť si vesměs vzali neplacené volno, vysoký počet přicházejících běženců znamená, že opustí ostrov právě ve chvíli, kdy se konečně náležitě vžili do svých nových rolí.
Kritický 28. říjen
"Osmadvacátého října byl systém pomoci uprchlíkům, vedený dobrovolníky, podroben zatěžkávací zkoušce, když se ve vzdálenosti několika málo kilometrů od ostrova objevilo pět dřevěných člunů s přibližně třemi sty běženci," pokračuje reportér agentury Reuters.
Řecká Pobřežní hlídka ve spolupráci se španělskými záchranáři a místními rybáři zachránila 242 osob. Zdravotníci z řad dobrovolníků a lékaři čekali na břehu a pak poskytli uprchlíkům první pomoc. Ty, kteří nejevili známky života, se snažili oživit masáží srdce a dýcháním z úst do úst. V následujících dnech vyplavovalo moře na břeh pravidelně mrtvá těla.
Nejen proto mají mnozí dobrovolníci pocit, že je hlavní mezinárodní humanitární organizace nechaly na holičkách. Pomoc běžencům nikdo oficiálně neřídí, dobrovolníci své odpovědnosti definují sami a snaží se navzájem koordinovat svou práci.
Na Úřad Vysokého komisaře pro uprchlíky, který zpravidla humanitární pomoc při krizích podobných rozměrů řídí, se proto snesla hlavní vlna kritiky. Úřad však pouze dělá to, k čemu ho vybídly vlády jednotlivých zemí. A řecká vláda, zabředlá do byrokracie, je příliš pomalá na to, aby dokázala celou záležitost agentuře OSN svěřit jen tak.
Evropa není Afrika
Až do léta měla pobočka UNHCR v Aténách pouhých deset zaměstnanců. Jednalo se přitom vesměs o úředníky, ne terénní pracovníky, kteří nyní na místě zařizují dodávky všeho nezbytného a zajišťují nejvíce postiženým běžencům speciální pomoc.
Úřad má nyní v Řecku 120 zaměstnanců, z toho více než dvacet na Lesbosu, mnozí sem byli odvoláni z poboček v Jordánsku, Iráku a Afghánistánu.
Řecká vláda, která se stále ještě potýká s finanční krizí, uvolnila v posledních osmnácti měsících na pomoc běžencům 1,65 miliardy dolarů, alespoň podle údajů úřadu ministra pro migraci Jannise Muzalase. Evropská komise oproti tomu až doposud poskytla jen 42 milionů eur z celkem 259 milionů, které slíbila Řecku, aby zvládlo záplavy běženců.
"Je nejasné, kam se všechny tyto peníze poděly. Na Lesbosu se o financování základní pomoci a organizování skladů s potravinami, léky a oblečením, darovaným uprchlíkům, starají dobrovolníci. Dokonce zkušení humanitární pracovníci tvrdí, že odpověď na uprchlickou krizi je ze strany řecké vlády přímo šokujícím způsobem neefektivní," upozorňuje ve svém textu agentura Reuters.
"V jiných zemích podobné věci jaksi očekáváte," cituje Reuters Julii Gozablesovou, která odjela na Lesbos jako dobrovolná pracovnice s Lékaři bez hranic a dříve působila v Jižním Súdánu, na Haiti a v Pákistánu. "Tohle je ale Evropa. Zdroje máme, musíme je sem jen dostat."
