Káhira - Andíl je karikaturista, který žije v Egyptě. Před zhruba deseti dny na Facebooku odsoudil masakr svých kolegů z francouzského týdeníku Charlie Hebdo.
Téměř okamžitě čelil záplavě reakcí. Jejich pisatelé vyjadřovali soucit, sounáležitost a podporu. Nikoliv se zavražděnými novináři, ale s islamisty, které právě zlikvidovaly francouzské bezpečnostní síly.
I v arabském světě se našli lidé, kteří útok na redakci v Paříži, při němž před dvěma týdny zahynulo dvanáct lidí, včetně několika špičkových francouzských karikaturistů, odsoudili. Odpovědi, které našel na své facebookové stránce, však osmadvacetiletého Andíla šokovaly.
Pozitivní reakce na jeho iniciativu podle něj snadno zaniknou v přívalu nenávistných výkřiků, které jsou - podle jeho slov - "vždy o něco barvitější, a tím i hlasitější".
"Mnoho lidí vyslovilo pro masakr pochopení, což je opravdu podivné a dost šílené," říká Andíl. A dodává: "Chtěl jsem diskutovat o tom, proč se lidé domnívají, že dělat si legraci z proroka Mohameda je nepřípustné a v rámci islámu to má být považováno za zločin."
Zajímalo ho prý pouze to, proč si někteří muslimové myslí, že fyzická likvidace autora, v tomto případě karikaturistů z Paříže, je tou jedinou "správnou reakcí".
Svoboda po arabském jaru? Ne
Poté, co takzvané arabské jaro v řadě blízkovýchodních zemí smetlo tamní autokratické režimy, se přitom zdálo, že v muslimském světě začne vzkvétat svoboda projevu.
Tak to ale není. Čtyři roky po revolucích, jež postupně otřásly Egyptem, Tuniskem, Libyí, Sýrií a dalšími zeměmi, si mnozí jejich obyvatelé stále musí dávat velký pozor na to, co říkají a jak se chovají.
Do mnoha arabských zemí se totiž vrátil autoritativní způsob vládnutí. Rozsáhlé části Iráku a Sýrie navíc začali kontrolovat fundamentalisté z Islámského státu, kteří se nemilosrdně vypořádávají s každým, kdo by se odvážil diskutovat o otázkách víry.
Mezi prvními, jimž v tomto ohledu hrozí nebezpečí, jsou právě karikaturisté. Po pádu diktátorských režimů v roce 2011 si přitom mysleli, že mohou svobodně vydechnout.
"Na to, co se stalo v Paříži, se dívám jako na pokračování toho, co se děje v Sýrii a Iráku," říká Hany Šams, který své kresby zveřejňuje ve vládou kontrolovaném deníku Achbar al-Júm. "Je to stejný typ mentality," tvrdí.
Je lepší je zabít
Nemůžete dělat satiru s tím, že budete urážet víru jiných.
Jeden z řadových bojovníků Islámského státu Abú Sáduldin Kurajší před časem v iráckém městě Ramádí definoval mez, kterou - aspoň podle radikálních islamistů - nikdo nesmí překročit. "Nedovolíme žádné urážky boha, jeho víry a proroků," zdůraznil. "Chtěli bychom před podobnými projevy varovat. A pokud to nepomůže, pak je lepší tyto lidi zabít."
Karikaturisté v Libanonu tvrdí, že v jejich zemi je situace lepší, i když zdaleka ne ideální. Stavro Džabra, který pracuje hned pro dva místní deníky, uvedl, že některé ze zabitých novinářů z Charlie Hebdo osobně znal.
"Chceme bránit svobodu tisku, svobodu médií a svobodu názoru," říká. "Je to naše poslání."
Svoboda projevu je v Libanonu větší než jinde v arabském světě, zesměšňovat některé náboženské vůdce či víru kterékoli z mnoha komunit obývajících zemi je ale zapovězeno.
Platí to v prvé řadě pro Hassana Nasralláha, vůdce šíitského fundamentalistického hnutí Hizballáh.
Zákaz karikatur vyvolených
"Do víry se nesmíme nijak obouvat… Pokud bychom někde uveřejnili obrázek Nasralláha, zaútočí na nás," říká Džabra. "Je zakázáno pořizovat karikatury některých osob. Hned dostanete spoustu výhrůžek, ať už telefonických, nebo mailem, v nichž stojí: Tohle se nesmí kreslit.“
V Turecku se zase po pařížských útocích stali karikaturisté terčem islamistické kampaně na Twitteru.
Ibrahím Jorúk, sloupkař píšící pro nedávno založený konzervativní deník Vahdet, poslal varování tureckému satirickému časopisu Penguen. Pod hashtagem Charlie Hebdo.
"Nemůžete dělat satiru s tím, že budete urážet víru jiných," napsal. "To si musíte uvědomit."
Další uživatel Twitteru (jehož účet byl později smazán) se tvrdě opřel do časopisu Leman. "Bůh chce, aby teď přišla řada na Leman, ačkoliv tam je víc než dvanáct lidí, kteří musí být sťati," napsal muž, který použil stejný hashtag jako Jorúk.
