Co soudíte o prohlášení šéfa Evropské komise Jeana-Claude Junckera, že Donald Trump potřebuje lekci? Cituji: "Budeme muset zvoleného prezidenta naučit, co je Evropa a jak funguje. Ztratíme dva roky, než Trump podnikne poznávací zájezd po světě, který nezná." Není to namyšlený komentář?
Jacques Rupnik: Jde o reakci někoho, u koho vzbudila obavy slova, kterými se nový americký prezident o Evropě ve volební kampani vyjadřoval. Donald Trump Evropu opravdu nezná.
Clintonová oproti tomu zná starý kontinent velmi důvěrně a představovala jakousi kontinuitu v transatlantických vztazích mezi Spojenými státy a Evropou.
Trump je v tomto ohledu nováčkem a pro náš kontinent velkou neznámou. Jediné, co o Evropě v prezidentské kampani řekl, jsou věci, které mohou Evropany opravdu znejistit.
Například?
Velmi razantně vsadil na Brexit. A přímo jásal, když se stal skutečností. Za druhý Brexit pak označil svou vlastní volbu. Přeloženo: čím víc se toho bude rozpadat, tím lépe. Alespoň v tomhle Junckerově reakci docela rozumím.
Druhým důvodem nejistoty jsou Trumpovy názory na Severoatlantickou alianci, na vazby mezi USA a Evropou. I tady je hodně otazníků, alespoň v tuto chvíli.
Ten největší souvisí s tím, že v letech studené války i po jejím skončení představovaly Spojené státy v Evropě hlavní bezpečnostní záruku. A pokud Juncker mluví o dvouleté ztrátě, tak to může být ještě optimistická verze.
Někteří alianční generálové, včetně těch českých, mi na druhou stranu řekli, že Trumpova kritika NATO je sice příkrá, ale pravdivá. USA nemůžou donekonečna platit za bezpečnost Evropy, zatímco většina států Aliance se v roli černých pasažérů jen veze. Patří k nim i Česko...
Tohle je Trumpova pravdivá kritika. Poukaz na to, že se z NATO stal spolek, ve kterém se většina členů veze jako černí pasažéři, kteří se jen spoléhají na bezpečnostní záruky Spojených států. A taky na to, že si na to tito pasažéři zvykli nejenom v letech studené války, ale i po ní, aniž by plnili alianční finanční závazky. Jedná se zejména o nové členy, tedy i o Česko.
Znejistění Aliance se ale netýkalo jen neplněných závazků a společných výdajů na obranu...
Sympatie kovboje k carovi
Myslíte tím Trumpovy komentáře na adresu Ruska a jeho prezidenta Vladimira Putina?
Přesně tak. Země jako Polsko nebo pobaltské státy vnímají ukrajinskou krizi i ruskou okupaci Krymu jako bezprostřední ohrožení. Ruský autoritářský lídr Putin přitom Trumpovi podle všeho imponuje. Má takové typy zjevně rád.
Ohledně Ukrajiny Donald Trump říká, že do rusko-ukrajinské krize USA zasahovat nemohou. Vždyť je tu přece společný cíl s Ruskem: porážka Islámského státu.
Je to tedy něco za něco...
Ano. Jižní sousedství Evropy má přednost před východním evropským sousedstvím. Což hraje samozřejmě Putinovi do karet. Říká: vedete s námi spor o Ukrajinu? Ta ale patří do sféry našich zájmů. Navíc to, co se děje na Krymu, vás neohrožuje. Ohrožuje vás naopak konflikt na Středním východě, Islámský stát, džihádisté šířící se terorismus. Těchto věcí byste se měli obávat. V tom si Putin s Trumpem notují.
Pro některé země střední a východní Evropy proto logicky vyvstává otazník: dostojí NATO svému slibu, že každý útok na jednoho člena Aliance je útokem na organizaci jako takovou?
Tohle můžou být nová témata, před které bude Evropa s příchodem Donalda Trumpa do Bílého domu postavena?
Trumpova kritika, že členské země NATO mají plnit své povinnosti, může být užitečnou vzpruhou pro transatlantické vazby. Pokud si je tedy evropské alianční státy začnou po Trumpových drsných výtkách plnit.
Evropa už ale nemůže spoléhat na to, že USA za ni vyřeší každou krizi. Třeba tu balkánskou v devadesátých letech minulého století nebyli Evropané schopni bez obrovské pomoci z Washingtonu řešit.
Alespoň v tomhle smyslu je to pro Evropany naléhavá výzva, aby domysleli svůj bezpečnostní projekt jako jeden z pilířů Severoatlantické aliance. NATO by tím konečně získalo i "druhou nohu", nejen onu americkou.
Zároveň by se tím zvýšila schopnost Evropy udělat něco pro sebe i pro své nebezpečné sousedství. Což by určitě bylo užitečné i pro Ameriku.
Nebude to ale mít vliv na fungování NATO?
Jakmile zpochybníte NATO i způsob, jakým funguje, a zároveň vyhledáváte dohodu s Ruskem, pouštíte se do velmi nebezpečné a riskantní hry. I proto ony narážky na Trumpovu nezkušenost.
Některé věci můžete zrušit hned a snadno, jiné se zase velmi těžko vyjednávají, jako třeba loňská pařížská dohoda o změně klimatu. Trump ale teď říká, že od ní USA odstoupí. Pokud od dohody odstoupí stát, který se na znečišťování životního prostředí podílí v tak velké míře jako USA, pak je celý tento nesmírně důležitý projekt ochromen. Pro Evropu, která s dohodou o klimatu přišla, to bude šok, protože Trump tu smlouvu opravdu zruší. Já o tom alespoň nepochybuji.
Blížíme se tedy ke klíčovému rozhodnutí, nejen pro Evropu, ale i pro celou planetu. S jinými prohlášeními narazí Trump naopak velmi rychle. Navzdory jeho předvolebním slibům.
Wall Street jásá
S kterými?
Třeba ve vztazích s Pekingem. Můžete sice vyhlásit, že zrušíte čínský přístup na americké trhy, že zvýšíte cla a já nevím co ještě. Kdo ale vlastní nejvíc amerických dluhopisů? Právě Čína. Trump slibuje trilionové investice do infrastruktury USA, ale zároveň chce o dvacet procent snížit daně, takže Wall Street přímo jásá.
Je to až neuvěřitelná situace: Spojené státy jsou v šoku a Wall Street jásá, protože Trump slibuje deregulaci finančních trhů a obrovské snížení daní. Nový americký prezident chce nové výdaje a zároveň volá po nižších daních. V pořádku, ale tyto věci pak můžete udělat jen na dluh. A kdo ty dluhopisy kupuje, to už jsme si řekli. Mocnost, které chcete uzavřít americké trhy.
Když se mě tedy ptáte, co nás s Trumpem čeká, tak mohu s jistotou říci jen to, že všechno je zatím naprosto rozporuplné.
Ještě k Rusku. Vypadá to, že s ním se asi bude Trump domlouvat mnohem snadněji než Barack Obama.
S prezidentem Putinem se Trump dohodne podle mě velmi rychle. Všechno tomu alespoň nasvědčuje. S Ruskem totiž nejde o velké a složité obchodní věci, jedná se hlavně o geopolitiku. Politickým instinktem Trumpa je izolacionismus. Amerika už podle něj nemusí být policajtem, který se všude ve světě angažuje.
Podle nového amerického prezidenta proto bude lepší se s různými hráči dohodnout. To není nic jiného než dohoda o sférách vlivu. Například ohledně Sýrie se můžou Putin s Trumpem velmi rychle dohodnout, protože prioritou obou je Islámský stát. Až teprve pak se uvidí, jak se rozdělí sféry vlivu.
Tohle všechno jsou důvody, proč mají Evropané obavy. Nejde přitom jen o vztah Trumpa k Evropě, ale – jak už jsem řekl – i k jejímu okolí.
V jakém smyslu?
Evropa je v posledních letech v ohrožení právě ve svém sousedství. S ukrajinskou krizí hoří její východní hranice. Na jihu se zhroutily celé státy, od Libye, Sýrie až po Irák. S tím souvisí hrozba Islámského státu, džihádisté a masová migrace do Evropy. Mluvíme proto o obrovských současných výzvách pro starý kontinent.
Nástup Donalda Trumpa narůstající velký pocit znejistění jenom umocňuje. Politici se logicky obávají jeho sklonu se dohodnout s Putinem na řešení onoho "jižního nebezpečí" a opomenutí "východní hrozby", kterou Trump za hrozbu pro Západ neopovažuje.
Schopní evropští vůdci? Žádné nevidím
Za tuto východní hrozbu si ale může Evropa trochu sama, zanedbáním svých obranných rozpočtů...
To už jsem naznačil. Příchod Trumpa do Bílého domu může být pro Evropu – zejména po Brexitu – výzvou k tomu, že už nelze pokračovat v zajetých kolejích. Nejde se dál spoléhat na to, že za nás někdo vždy a vše vyřeší. Je potřeba společná a hlavně funkční bezpečnostní politika, politika hranic (znovu definovat Schengen) a společná migrační politika.
Jde o celou řadu věcí, o kterých Evropané často jen mluvili, ale které nikdy nedotáhli do konce. I kvůli nástupu krátkozrakých euroskeptických stran.
Nejistý je tedy celý dosavadní systém...
Uvědomme si konečně, že mezinárodní systém, na který jsme si zvykli po pádu železné opony v roce 1989, se mění. A s nástupem Trumpa znejistěl úplně.
Ocitli jsme se v době, ve které nemáme žádný pól, kde o sobě stále více dává vědět anarchie. Se vstupem do Trumpovy éry nás čeká dvacet let anarchie v mezinárodním systému. V sousedství Evropy už začala a v ní samotné se krize rýsuje.
Jedni tedy můžou Trumpův nástup brát jako výzvu ke změnám a činům. U jiných to naopak může budit obrovské znejistění a obavy. Pravda, možná přehnané. Ale to vše se teprve ukáže.
Máme v Evropě schopné politiky, kteří by se k té výzvě postavili čelem?
Bohužel je nevidím. Není tu nikdo, kdo by tuto výzvu pojmenoval a byl schopný na ni adekvátně odpovědět tím, že vytvoří akceschopnou koalici. Vypadá to, že silné evropské lídry jen tak mít nebudeme.
Evropu přitom čeká řada důležitých voleb...
Starý kontinent je v jakémsi přechodném období: blíží se italské referendum (návrh na ústavní změny omezující pravomoci Senátu a posílení většinových prvků ve volebním systému tak, aby vznikaly silnější vlády schopné prosadit svůj program – pozn. red.), máme tu francouzské volby, pak ty v Německu.
Evropu čeká rok bez politického vůdcovství, s chybějícím silným hráčem. Nemůže ho nahradit Evropská komise. Vzniká tady něco, co je zákonité a zároveň nemožné, což je mimochodem definice tragédie. Ale tam ještě nejsme. A doufám, že ani nebudeme.
