Homs - Při bombardování města Homs, už téměř měsíc obklíčeného a ostřelovaného syrskou armádou, před týdnem zemřeli dva zahraniční novináři - Američanka Marie Colvinová a francouzský fotograf Remi Ochlik.
Pětapadesátiletá Colvinová pracovala jako válečná reportérka už od poloviny osmdesátých let. "Prošla" například občanskou válkou v Libanonu, irácko-íránskou válkou nebo konfliktem v Čečensku. V roce 2001 přišla o jedno oko na Srí Lance.
Občanská válka v Sýrii se jí stala osudnou. Ve chvíli, kdy spolu s Ochlikem prchala z domu, na který předtím dopadly dělostřelecké granáty, oba zabil výbuch rakety.
Po Marii Colvinové zbyly podklady pro podrobnou reportáž z okupovaného města, které se deník The Sunday Times rozhodl zveřejnit. Na Aktuálně.cz si v třídílném seriálu můžete přečíst nejzajímavější pasáže.
Cesta do Homsu
Do okupovaného města Homs, které se stalo jednou z bašt syrských povstalců, se Marie Colvinová dostala po pašerácké cestě.
"Cesta venkovem z libanonských hranic do Homsu by byla jindy idylická. Vesnice tvoří nepopsatelně krásné shluky betonových baráčků, prašné cesty lemují cypřiše, topoly, jabloně a hrušně.
V těchto dnech je ale cestování naplněno strachem. Většina území je sice, jak říkají místní, svobodnou Sýrií, tedy pod kontrolou Svobodné syrské armády (SSA), vojska prezidenta Asada ale mají na hlavních silničních tazích, ve školách a továrnách kontrolní stanoviště. Hlídky jsou dobře ozbrojeny a pod ochranou tanků i dělostřelectva.
Cesta do Homsu byla nepohodlná - jezdili jsme přes zabahněné silnice a pole. Muži shromáždění kolem ohňů na improvizovaných kontrolních stanovištích SSA si podezíravě prohlížejí každé auto. V noci nám ukazovaly neviditelné siluety baterkami, že je cesta volná," zapsala si Colvinová první dojmy z cestování po Sýrii.
Najít správný směr povstalcům pomáhají vesničané.
"V každém autě SSA, které se přesunuje na delší vzdálenost, je někdo z místních pastevců nebo farmářů. Pomáhají s nesnadnou orientací po venkově. Syrská armáda může mít moc, oni ale zase znají každou píď svého území."
Na nebezpečnou cestu záhy navázalo ještě nebezpečnější uvítání.
"Do Homsu jsem se dostala po jedné z pašeráckých stezek a slíbila jsem, že ji neprozradím. Potmě jsme lezli přes kluzké zdi do bahnitých zákopů. Do potemnělého města jsme se dostali v brzkých ranních hodinách.
Poté jsem byla podrobena uvítacímu rituálu pro zahraniční novináře. Aby ukázali, v jaké jsou situaci, svázali mě a posadili do náklaďáku s otevřenou střechou. Se zapnutými světly a ve velké rychlosti pak projížděli ulicemi a křičeli Allahu Akbar. Syrská armáda samozřejmě odpověděla střelbou," popsala reportérka The Sunday Times poněkud divoké uvítání.
Ani poté ale nebezpečí nepominulo: "Když se všichni uklidnili, vezli mě v malém autě a se zhasnutými světly tmavými a prázdnými postranními uličkami. Cítila jsem všudypřítomné nebezpečí. Když jsme projížděli nekrytým úsekem, začala na nás opět střílet jednotka syrské armády ze samopalu i z raketometu. Ukryli jsme se v opuštěných budovách."
Kvůli chlebu se sousedé provrtávají zdí
"Rozsah humanitární katastrofy je ve městě ohromný. Obyvatelé žijí v teroru. Zdá se, že téměř každá rodina utrpěla ztrátu nebo zranění někoho z nejbližších.
V některých ulicích se budovy zcela zhroutily - jediné, co tam zůstalo, jsou roztrhané šaty, rozbité nádobí a rozmlácený nábytek. Je to chladné a hladové město, jehož ulicemi rezonují výbuchy granátů a přestřelky. Nefungují tu telefony a nejde elektřina.
Jen málokterá rodina má palivo do vařičů, které jsou teď, v nejchladnější zimě, jakou místní pamatují, jediným zdrojem tepla.
Mrazivý déšť a sníh pronikají do domovů rozbitými okny. Všechny obchody jsou zavřené, a tak se rodiny a sousedé dělí o to málo, co mají. Mnozí ze zemřelých a zraněných doplatili na snahu získat pro sebe a své nejbližší nějaké jídlo.
Ve strachu z nelítostných očí ostřelovačů se rodiny uchýlily k házení chleba přes střechy domů nebo probourávání se skrz společnou zeď. Jen tak mohou projít nepovšimnuti. Kolem města vybudovala syrská armáda obrovskou jámu, přes niž by se nikdo neměl dostat dovnitř ani ven," takové byly první dojmy z "pekla na zemi", jak Colvinová současný Homs popsala.
V pokračování rekonstrukce cesty reportérky The Sunday Times Marie Colvinové po obléhaném Homsu se dočtete o "sklepení vdov" - jednom z mála bezpečných útočišť ve městě a o provizorní nemocnici.
