Paříž - Není možné, aby svět dál nečinně přihlížel, jak režim syrského prezidenta Bašára Asada masakruje civilisty. Jakákoli vojenská akce proti Damašku musí být ale podložena příslušnou rezolucí Rady bezpečnosti OSN.
S tímto poselstvím se při svém prvním televizním vystoupení obrátil v úterý večer ke svým spoluobčanům nový francouzský prezident Francois Hollande. Ten zároveň zdůraznil, že se společně s dalšími politiky musí pokusit přesvědčit Rusko a Čínu, aby změnily svůj postoj a umožnily v RB OSN prosazení přísnějších sankcí vůči Sýrii.
"Vojenská intervence není vyloučena za předpokladu, že bude vedena v souladu s mezinárodním právem, a tedy pod záštitou rezoluce Rady bezpečnosti," prohlásil Hollande na televizní stanici France 2.
Moskva a Peking podle něj nadále zůstávají hlavní překážkou zabraňující tvrdšímu postupu vůči Damašku. "Je teď na mně a na druhých, aby přesvědčili Rusko a Čínu a nalezli řešení, které nutně nemusí být vojenské," dodal šéf Elysejského paláce.
Francie v úterý - podobně jako Spojené státy, Austrálie, Británie, Kanada, Německo, Itálie a Španělsko - vypověděla ze země vedoucí syrské diplomatické mise na protest proti pátečnímu masakru v obci Hulá, při němž provládní milice povraždily mimořádně brutálním způsobem přes stovku civilistů, z toho třetinu dětí.
Západní spojence ve středu podpořilo Turecko, které vypovědělo ze země všechny syrské diplomaty.
Podle agentury Interfax Kreml v první reakci na Hollandovo vystoupení prohlásil, že rezoluci RB OSN povolující vojenskou akci v Sýrii nepodpoří. Se stejným prohlášením přišlo ministerstvo zahraničí v Pekingu.
Paralely k Libyi
Socialista Hollande kráčí ve šlépějích svého konzervativního předchůdce Nicolase Sarkozyho, který loni inicioval vojenskou intervenci proti libyjskému diktátorovi Muammaru Kaddáfímu. Vzdušné útoky Severoatlantické aliance výraznou měrou přispěly k vítězství opozičních sil a Kaddáfího pádu.
V Sýrii je ovšem situace dosti odlišná a vojenský zásah NATO by se setkal s mnohem větším odporem ze strany tamního režimu a ani zdaleka by neprobíhal tak hladce, jako tomu bylo v případě Libye.
Zatímco libyjská Národní přechodná rada (NTC) poměrně rychle ovládla rozsáhlé oblasti země a disponovala rozsáhlou výzbrojí, Svobodná syrská armáda (FSA), tvořená především dezertéry, není zatím schopna dostat pod kontrolu souvislejší teritorium. Omezuje se navíc jen na izolované a málo koordinované přepady Asadových jednotek.
Ty jsou ve srovnání s armádou Muammara Kaddáfího mnohem početnější a také lépe vyzbrojené, a letectvo NATO by tak muselo počítat se značnými ztrátami.
Zatímco Kaddáfí měl na počátku bojů k dispozici přibližně sto tisíc mužů včetně rezervistů, Asad může povolat do zbraně téměř 750 tisíc Syřanů.
Kaddáfího jednotky čítaly 800 tanků, 2000 transportérů, tisícovku děl a 150 letadel, syrské pozemní síly mají ve výzbroji pět tisíc tanků, téměř sedm tisíc transportérů, dva a půl tisíce děl a 830 letounů.
Také z toho důvodu zareagoval v úterý Washington na Hollandovu iniciativu dosti zdrženlivě.
"Myslíme si, že by to vedlo k velkému chaosu a velkému krveprolití," citovala agentura Reuters mluvčího prezidenta Obamy Jaye Carneyho. Spojené státy, které v listopadu čekají prezidentské volby, tak i nadále preferují vyjednávání.
Jedním z řešení by podle Bílého domu mohl být Asadův odchod a jeho nahrazení někým méně zkompromitovaným. S tím ale sotva bude souhlasit syrská opozice, které chce režim v Damašku svrhnout jednou pro vždy.
Váhání Washingtonu má kromě blížících se prezidentských voleb také další důvody. Ačkoliv vytvoření střežených bezletových zón, jak to požaduje opozice, USA zcela nevylučují, nasazení pozemních jednotek NATO podle Bílého domu vůbec nepřipadá v úvahu. A obdobné je to s letectvem.
Zatímco v šestimilionové Libyi se mohly vzdušné síly NATO soustředit na několik přístavů a pouštních měst, kolem nichž se boje mezi vládními silami a povstalci odehrávaly, je populace dvaadvacetimilionové Sýrie roztroušena zejména na západě země v řadě malých městeček a obcí s poměrně členitým horským terénem.
Dokládá to i hustota osídlení: v Libyi činí 3,6 obyvatele na kilometr čtvereční, v Sýrii je to 118 lidí na km2.
Na útěku před Asadovými jednotkami je nyní navíc asi půl milionu Syřanů, kteří by se snadno mohli stát terčem nechtěného útoku. Jejich počet se od podepsání příměří z 12. dubna více než zdvojnásobil.
Spojené státy proto spíše sázejí na to, že se Svobodnou syrskou armádu podaří postupně vyzbrojit a Asadův režim se pod kombinovaným tlakem zevnitř a zvenčí zhroutí i bez zahraniční vojenské intervence.
