Bratislava - Rozporuplná postava československých dějin, politický vězeň, poslední prezident komunistického Československa a hlava normalizace. Dnes uplynulo přesně 95 let ode dne, kdy se v bratislavské Dúbravce narodil Gustáv Husák.
Komunistické ideologii poplatná literatura jej oslavovala téměř od útlého mládí. Přesto se Husák do hlubšího povědomí veřejnosti dostal až podpisem Vánoční dohody z roku 1943. Ta spojila komunistický a demokratický odboj, který vyvrcholil Slovenským národním povstáním (SNP).
Předtím pracoval jako právní zástupce Svazu slovenských dopravců. "V té době ještě ani neměl významnější příležitost se negativně projevit. Je však nutné vědět, že to vždy byl vzorný člen komunistické strany, jen nedokázal vycítit, že jsou na něj už jiné požadavky z hlediska stranické disciplíny," říká pro Aktuálně.sk Stanislav Sikora, historik Slovenské akademie věd.
Oddaný Stalinovi
Svou oddanost myšlence celosvětového komunismu v čele se Stalinem deklaroval Husák i v době, kdy přišla z Moskvy instrukce, aby se Slovensko územně připojilo k Sovětskému svazu.
Území se po válce mělo jmenovat Sovětské Slovensko. "Tato myšlenka byla na Slovensku velmi nepopulární, ale on ji vyznával, protože to vyžadovala stranická disciplína," říká Sikora.
Velkou roli sehrál Husák i při komunistickém převratu v únoru 1948. V té době byl už předsedou Sboru pověřenců (dnešní předseda vlády), kterým se stal po volbách roku 1946.
"Husák vyhlásil, že když podala demisi vláda v Praze, platí totéž i pro Sbor pověřenců - a proto je třeba zbavit se všech demokratů ve vládě a nahradit je komunisty. A to také udělal," tvrdí Sikora.
Chtěl federaci, dostal doživotí
Gustáv Husák doufal, že se mu podaří prosadit federaci na základě třetí pražské dohody z roku 1946. To se však nelíbilo Stalinovi - ten měl totiž v letech 1948-1949 problémy s jugoslávským vůdcem Josipem Titem, který se proti němu postavil a Jugoslávii se nakonec povedlo vymanit se ze sféry sovětského vlivu.
"Stalin řekl, že se to už nesmí opakovat. Kdo by měl požadavek samostatnosti či nezávislosti, musel být označen za buržoazního nacionalistu. A to se stalo Husákovi a všem okolo něj," uvádí Sikora.
V roce 1951 byl Husák vzat do vyšetřovací vazby a roku 1954 jej odsoudili na doživotí. "Husák mohl být rád - nebýt Stalinovy smrti, určitě by byl popraven. V Leopoldově ho dali na jednu celu se Šaněm Machem. Bylo to naschvál," myslí si Sikora.
Šaňo Mach byl za války ministrem vnitra Slovenského štátu a byl Husákovým úhlavním nepřítelem. V roce 1960 byl Husák propuštěn při amnestii a o tři roky později byl občansky i stranicky rehabilitován.
Pragmatik
Během Pražského jara se Husák připojil k pragmatičtějším komunistům. Tehdejší vůdce SSSR Leonid Brežněv v něm viděl velkou naději.
"Navenek sice Husák působil radikálně proreformně, vnitřně to ale byl dogmatik par excellance. Chtěl se dostat na místo Vasila Bilaka, který byl prvním tajemníkem ÚV KSS," tvrdí Sikora.
"Ať odpadne nejisté, ať odpadne oportunistické," hlásal Husák na sjezdu slovenských komunistů krátce po obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy. Velká slova mu přinesla kýžený úspěch. V dubnu 1969 se stal prvním tajemníkem ÚV KSČ a v letech 1971-1987 působil jako generální tajemník ÚV KSČ.
V sedmdesátých letech Gustáv Husák pobouřil historiky značně pozměněným druhým vydáním knihy Svědectví o SNP, která poprvé vyšla o deset let dříve. "Kniha se pak stala povstaleckou biblí. V SNP podle ní nebyl téměř nikdo kromě Husáka a jeho komunistické strany. Ta kniha byla úplně zpotvořená," netají se svým názorem Sikora.
Čtěte dále: Jak se žilo za Husáka? Loni to připomněla výstava na VŠUP
Čarnogurský na Husákově pohřbu
V květnu 1975 se Husák stal prezidentem Československa. Abdikoval až po sametové revoluci v roce 1989.
Zemřel 18. listopadu 1991 v Bratislavě. Na pohřeb mu přišli pouze dva tehdejší slovenští politici - František Mikloško a předseda slovenské vlády a šéf Křesťanskodemokratického hnutí Ján Čarnogurský.
"Na Husákově pohřbu jsem byl, protože byl formálně mým předchůdcem ve funkci předsedy vlády. Devět let také seděl ve vězení, protože chtěl zlepšit postavení Slovenska v rámci státu. Poznal, že socialismus s lidskou tváří neměl mocenský základ, byla to iluzorní politika," řekl Čarnogurský v rozhovoru pro Aktuálně.sk.
Gustáv Husák také dvakrát pomohl z vězení Pavlu Čarnogurskému, otci slovenského politika, když byl po válce uvězněn jako poslanec Slovenského sněmu. Teorii, že jeho otec seděl ve vězení s Husákem a to později pomohlo jejich osobnímu vztahu, však Ján Čarnogurský odmítá.
