Petrohrad - Před šesti lety znali jméno Jevgenije Prigožina jen lidé spojení s gastronomickým byznysem v Petrohradě. Američané ho ale ve čtvrtek zařadili na sankční seznam kvůli zasahování do prezidentských voleb v USA. Jeho jméno je spojováno se soukromou armádou, která bojuje v Sýrii po boku vládních jednotek Bašára Asada. Slušný úspěch na člověka, který začínal prodejem párků v rohlíku na ulici.
Prigožin se narodil v roce 1961 v tehdejším Leningradu. Jeho otčím, trenér běhu na lyžích, z něj chtěl mít vrcholového sportovce a poslal jej do internátní sportovní školy. Pokud si ale myslel, že sport ho uchrání před nástrahami města, nevyšlo mu to.
Když bylo mladému Jevgenijovi čerstvě osmnáct, dostal za krádež rok podmíněně. O dva roky později už to bylo vážnější. Za loupež, podvody a nucení nezletilých k prostituci dostal Prigožin 12 let natvrdo. Byl propuštěn po devíti letech a zrovna včas.
Psal se rok 1990, soukromé podnikání už bylo v rozpadajícím se Sovětském svazu legální a ti, kdo se uměli otáčet, cítili svou šanci. Spolu se svým otčímem založil Jevgenij Prigožin síť stánků s párky v rohlíku, s bývalým spolužákem zase první síť supermarketů v tehdejším Leningradu. Když v maloobchodu začala sílit konkurence, přeorientoval se podnikatel na gastronomii a v roce 1995 otevřel v nově přejmenovaném Sankt-Petěrburgu jednu z prvních elitních restaurací s názvem Stará celnice.
Skutečný úspěch přišel o dva roky později. Prigožin se inspiroval pařížskými restauranty na vodě a koupil vyřazenou loď. Do její rekonstrukce investoval 400 tisíc dolarů a otevřel na ní restauraci New Island. Ta se okamžitě stala nejmódnějším podnikem města na Něvě. V roce 2001 sem ruský prezident Vladimir Putin vzal na večeři svého francouzského kolegu Jacquese Chiraca. Jevgenij Prigožin je osobně obsluhoval.
"Putin uviděl, jak jsem ze stánku na párky udělal byznys. Uviděl, že se nestydím korunovaným osobám osobně nosit talíře. Vždyť oni přišli ke mně na návštěvu. Přivedl ke mně i amerického prezidenta Bushe nebo japonského premiéra Moriho," chlubil se Prigožin v rozhovoru pro petrohradský server Gorod 812. Vladimir Putin u něj slavil i své narozeniny v roce 2003.
Vztahy mezi Prigožinem a ruským prezidentem začaly od té doby nabírat na intenzitě. Podnikatel například otevřel v Petrohradu továrnu na výrobu plastového vybavení pro školní jídelny, na jejíž zahájení provozu přijel sám Putin. Fabrika stála 53 milionů dolarů, přičemž sám Prigožin do ní investoval jen 10 milionů, zbytek pokryl úvěr od ruské státní banky VTB.
Mnozí se tehdy divili štědrosti bankéřů, obvykle VTB poskytovala maximálně polovinu celkové investice. Projekt přitom paradoxně skončil po roce kvůli protestům rodičů, kteří tvrdili, že v jídle jsou konzervanty a pro děti není zdravé. Prigožina to nemuselo mrzet, získal mezitím stejnou zakázku pro moskevské školy a školky.
Především ale získal lukrativní kontrakt na dodávky jídla ruské armádě, což je trh, na kterém se točí desítky miliard rublů. Jak napsal ve velkém materiálu server Meduza, pro Prigožina to byl vrchol kariéry. Létal soukromými letadly, představoval se jako poradce prezidentské kanceláře a tvrdil, že je nositelem řádu Za zásluhy před vlastí. Ministerstvo obrany ovšem po výměně dalšího z petrohradských rodáků Anatolije Serďjukova za Sergeje Šojgua většinu Prigožinových kontraktů zrušilo s tím, že služby jsou pro jeho rozpočet příliš drahé.
Trollí fabrika
Ve stejném roce 2013 vyšlo najevo, že Jevgenij Prigožin financuje společnost Internet Research Agency, tedy tajnou "továrnu internetových trollů" na okraji Petrohradu.
Novinářka Alexandra Garmažapovová z opozičního listu Novaja gazeta se v ní nechala krátce zaměstnat. Pracovaly tam na směny čtyři stovky lidí, kteří psali pod cizími jmény blogy, posty na sociálních sítích nebo komentáře pod články - přesně v linii kremelské propagandy a dezinformačních kampaní.
Někdo psal, že ruský opozičník Alexej Navalnyj je agentem Západu, jiný tvrdil, že LGBT aktivisté jsou pátou kolonou, která má za cíl rozvrátit Rusko. Další útočil na ruskou mutaci časopisu Forbes, která tou dobou publikovala materiály o tom, jakými konexemi získal Prigožin lukrativní armádní zakázky.
Američané loni zjistili, že z Internet Research Agency v Petrohradu byly řízeny desítky účtů na sociálních sítích, které se vydávaly za americké občany. A které se pokoušely ovlivnit výsledek prezidentských voleb v USA v roce 2016. Jedni o sobě prohlašovali, že jsou pro deportace Latinoameričanů, jiní napadali demokratickou prezidentskou kandidátku Hillary Clintonovou (nakonec neúspěšnou konkurentku současného prezidenta Donalda Trumpa) za údajnou vlastizradu, další účet zase bojoval za práva LGBT komunity. Jeden účet, který se tvářil jako stránka afroamerických aktivistů, se dokonce z Petrohradu snažil v USA organizovat demonstrace proti policejní brutalitě.
Nakolik a zda vůbec měla aktivita těchto účtů dopad na výsledek amerických prezidentských voleb, zůstává otevřené. Pro veřejnost v USA bylo ale šokující samotné zjištění, jak snadné může být pro zahraniční trolly ovlivňovat veřejnou debatu. Některé účty totiž citovala i mainstreamová média, včetně prestižního deníku The New York Times.
Vagnerovci v Donbasu a v Sýrii
Se jménem Jevgenije Prigožina je spojována i soukromá armáda tzv. vagnerovců, která má v současnosti zhruba 2000 členů. Ta se objevila v létě 2014 na straně proruských separatistů v ukrajinském Donbasu. V naprosté většině jde o bývalé profesionální vojáky ruské armády, hlavně z řad výsadkářů a speciálních jednotek. V Donbasu pomohli zastavit ofenzivu ukrajinské armády a podle řady svědectví také zlikvidovali některé separatistické polní velitele, kteří se nechtěli bezpodmínečně podřídit příkazům Kremlu.
Když válka na Ukrajině přešla do zákopové fáze, většina vagnerovců odjela bojovat do Sýrie, kde plní funkci úderných jednotek. Několik desítek z nich tam padlo. Je ale obtížné to ověřit, protože jejich příbuzní dostávají finanční kompenzaci za smrt blízkého pouze pod podmínkou mlčenlivosti. Většinu ze známých případů tak prozradili jejich přátelé nebo spolubojovníci na sociálních sítích.
Zda je bojová skupina vagnerovců financována pouze Jevgenijem Prigožinem, není jasné. Podle svědectví bývalých členů jí v "ukrajinském období" ruská armáda poskytovala přinejmenším kompletní vybavení, výcvikovou základnu v Rostovské oblasti a stát také platil kompenzace v případě zranění nebo smrti.
To platilo až do začátku loňského roku i v Sýrii. Jenže pak se cosi stalo a vagnerovce začala platit syrská vláda, což znamenalo zhoršení jejich materiálního vybavení. Teď bojovníci formálně podepisují kontrakt s ruskou ropnou společností Evro Polis, která počátkem letošního roku uzavřela dohodu se syrskou vládou o těžbě ropy a plynu. Háček je v tom, že ta potenciální naleziště je nejdříve potřeba dobýt z rukou syrské, převážně kurdské opozice. Evro Polis přitom patří lidem pracujícím pro Jevgenije Prigožina.
Sám "Putinův kuchař", jak mu přezdívají ruská média, patří na začátek druhé stovky nejbohatších Rusů se jměním 7,4 miliardy rublů (zhruba 3,6 miliardy korun). Jeho postavení není pevné, přece jen podniká v jiných oblastech, než je těžba a export surovin, což je předmětem činnosti většiny byznysmenů umístěných výše na žebříčku. Jako Putinův muž na špinavou práci, jakkoliv nově omezený americkými sankcemi, ale nebude mít zcela jistě nouzi o další zakázky.
VIDEO: Vladimir Putin: Musíme a budeme si sami určovat naši budoucnost.
