Reykjavík – Island, země s pravděpodobně nejstarším parlamentem na světě, bude o víkendu volit novou vládu. A může to být přelomové hlasování. Podle posledních průzkumů si na vítězství brousí zuby uskupení složené z řad hackerů, geeků, anarchistů a libertariánů. Islandští Piráti.
Ostrovní stát s pouhými 300 000 obyvateli má tak našlápnuto k tomu, aby dal vzniknout první pirátské vládě v Evropě. Pro nezasvěceného pozorovatele zvenčí to může znít skoro nepatřičně, jako vtip, komentuje situaci The Washington Post.
Antisystémová Pirátská strana těží z turbulencí a skandálů, které Island v posledních letech zasáhly. "Voliči si myslí, že i vtip je lepší než to, co tu teď máme," svěřil se listu jeden z islandských politiků.
Do té doby prosperující zemi v roce 2008 srazila na kolena finanční krize. Letos na jaře pak voliče rozlítila kauza kolem uveřejnění tzv. Panama Papers, která se dotkla i manželky tehdejšího premiéra. Rozhořely se protesty, premiér odstoupil.
"Nedůvěra, která po dlouhou dobu klíčila, nyní explodovala. Piráti se na té vlně vezou," vysvětluje si popularitu strany profesorka Ragnheithur Kristjánsdóttir z islandské univerzity.
Strana vznikla před méně než čtyřmi lety
Islandská Pirátská strana přitom vznikla ani ne před čtyřmi roky, následující rok ve volbách získala pět procent hlasů.
Pokud tento týden předčasné parlamentní volby nevyhraje, skončí nejspíš jen těsně druhá. Z 63 křesel islandského Althingu jich podle odhadů může obsadit zhruba 18 až 20.
Druhým favoritem ve voličském klání je jedna ze dvou největších islandských partají – Strana nezávislosti –, která je momentálně ve vládní koalici s Progresivní stranou. Žádná ze stran patrně nezíská potřebnou většinu. Piráti ale odmítají, že by šli do koalice s některou z nich.
Příští premiérka, co nechce být premiérkou
Díky velikosti a geografickému umístění Islandu není případné vítězství Pirátů nikterak význačné. Dobře ale ilustruje trend, který zasáhl i pevninskou Evropu. Občané se odklání od mainstreamových stran a sahají po novotách a extrémních uskupeních.
"Lidé chtějí skutečné změny a chápou, že musíme změnit systém. Že musíme modernizovat způsob, kterým se tvoří zákony," tvrdí 49letá Birgitta Jónsdóttirová, zakladatelka strany, poslankyně, programátorka, feministka a básnířka, dříve spolupracující s platformou WikiLeaks. A nyní možná budoucí premiérka, byť ona sama takovou roli odmítá.
Podle ní není její uskupení ani levicové, ani pravicové. Kombinuje oboje. Prosazuje přímou demokracii, absolutní transparentnost vlády nebo legalizaci drog. V minulosti nabídla azyl i americkému whistleblowerovi Edwardu Snowdenovi.
"Nechceme sami sebe definovat jako levicové nebo pravicové, ale spíše jako stranu, která se zaměřuje na systémy. Jinými slovy, považujeme se za hackery, abych tak řekla. Hackery našich současných zastaralých systémů vládnutí," cituje ji server The Guardian.
Pirátská strana není jediným nováčkem v politické aréně, který odtahuje pozornost Islanďanů od tradičních stran, jejichž popularita se pohybuje na historickém minimu. "Některé z našich stran existují už okolo sta let," říká předseda dalšího z nováčků Benedikt Jóhannesson. "Systém, který fungoval – řekněme v 60. letech 20. století –, nemusí nutně fungovat i po roce 2010," uvádí.
