Praha - Ebola. Pro obyvatele Evropy exotická nemoc, jejíž jméno se čas od času mihne v médiích v souvislosti s izolovanou epidemií na černém kontinentu, pro odbornou veřejnost hrozba, jež stále čeká na svou příležitost.
Před nedávnem o sobě dala tato zhoubná choroba opět vědět.
V ugandském městě Bombo, rozkládajícím se pětatřicet kilometrů severně od hlavního města Kampaly, kde žije 1,3 milionu obyvatel, se nakazila dvanáctiletá dívka.
Zemřela několik hodin poté, co se dostala do nemocnice. Následné testy potvrdily ebolu. Kde se pacientka nakazila, se jako obvykle nepodařilo zjistit.
Naštěstí ale nebyl nakažen nikdo jiný, a lidstvo si tak zase může zhluboka oddechnout. Prozatím.
Virus je vysoce infekční, a jelikož je vylučován na povrch kůže, přenáší se dotykem. Infekční jsou i veškeré tělesné tekutiny nakaženého, a dokonce i předměty, kterých se dotýkal.
První příznaky onemocnění jsou navíc lehce zaměnitelné s jinými infekcemi.
Lékaři jsou v boji s tímto onemocněním prakticky bezmocní. Na ebolu dosud nebyl objeven žádný účinný lék, ani proti ní neexistuje očkování. Léčí se pouze druhotné projevy infekce, zejména ztráty tělesných tekutin a živin. To ale nemá valný účinek.
Míra úmrtnosti se v závislosti na kmenu viru pohybuje v rozmezí padesáti až devadesáti procent. Filovirus eboly je navíc schopen přežít i mimo tělo hostitele.
Ze všech výše zmíněných vlastností viru lze usuzovat, že by měla případná masivnější epidemie fatální dopady pro celé lidstvo. Teoreticky by stačilo, aby se jeden nakažený dostal na mezinárodní letiště, nakazil několik lidí, kteří by se rozletěli do několika koutů světa a oheň by byl na střeše.
Nemoc by se pak totiž šířila jako lavina a pravděpodobně by vyvolala pandemii s hrůznými následky.
Krutá a bolestivá smrt
Nejenže je naděje na přežití nakažených nemilosrdně nízká, smrt, kterou ebola přivozuje, je navíc velice bolestivá. Inkubační doba činí dva až čtyři dny. První příznaky lze ještě zaměnit za běžnou chřipku či jiné onemocnění.
Přijdou ale velmi náhle a rychle se zhoršují. Nakažený začne být obvykle zničehonic unavený, pociťuje bolesti hlavy, kloubů a břicha. K těmto symptomům se přidává vysoká horečka.
Imunitní systém nakaženého už tou dobou prohrává předem rozhodnutý boj se zákeřnou infekcí. Vir se rychle šíří krevním řečištěm a nutí napadené buňky, aby ho reprodukovaly.
Po několika dalších hodinách začínají nakažení zvracet a trpí průjmy. V krvi se rovněž objevují krevní sraženiny. V posledním stádiu se začnou rozkládat vnitřní orgány, postižený krvácí ze všech tělních otvorů a nastává smrt. Zda člověk ebole podlehne, nebo se uzdraví, se obvykle ukáže během šesti až osmi dnů (buď nastává smrt, nebo obtíže ustupují).
Virové kmeny
Nejnebezpečnější kmenem viru je Ebola-Zair. Jedná se o první kmen, která byl v roce 1976 identifikován v Zairu (dnešním Kongu). Úmrtnost se v tomto případě pohybuje okolo devadesáti procent.
První známý pacient nakažený ebolou přišel do místní nemocnice v městečku Yambuku (název ebola je odvozen od nedaleké stejnojmenné řeky). Pacient se ale tehdy nedostal ani k lékaři. Sestra jeho potíže mylně identifikovala jako záchvat malárie a píchla mu chinin. Poté vrátil do rodné vesnice, kde zemřel.
Při tradičním africkém pohřbu, kdy je tělo očištěno od vnitřností i tělesných tekutin, se následně nakazila téměř celá jeho rodina.
Epidemie ale propukla i v nemocnici. Virus se kvůli špatné sterilizaci jehel šířil mezi dalšími pacienty a zastavila ho až karanténa, kterou nařídili přivolaní odborníci na infekční nemoci. Zemřelo tehdy 280 z 318 nakažených.
Ebola-Zair se od té doby objevuje pravidelně, i díky včasným preventivním opatřením se ale od té doby vždy jednalo o epidemie lokálního rázu. Přírodní rezervoár je ale stále neznámý.
Mezi další, relativně méně nebezpečné kmeny viru, patří Ebola Súdán, Ebola Pobřeží Slonoviny, Ebola Bundibugyo a Ebola Reston. Poslední jmenovaný je podle dostupných informací nebezpečný pouze pro opice. Ani u dalších typů viru se dosud nepodařilo určit jejich přírodní rezervoár.
Ebola jako biologická zbraň
Kromě toho, že hrozí člověkem nezaviněná epidemie eboly, se odborníci obávají, že by mohl být vir způsobující krvácivou horečku použit také jako biologická zbraň. Například některou z teroristických organizací.
Politici doufají, že se tak nikdy nestane, nebo že se na tuto zákeřnou nemoc podaří včas objevit lék.
