Almaty - Je tomu měsíc, co bývalý technik amerických tajných služeb Edward Snowden našel neoficiální "azyl" na moskevském letišti Šeremetěvo.

Snowdenův případ je jedním z mála, o nichž se svět dozvěděl. Lidí, kteří z různých důvodů uvízli na území nikoho, je ale mnohem více.

Například 26letý palestinský uprchlík Mohamed Bahíš žije už čtyři měsíce na letišti v kazašském Almaty. Jeho cestovní doklady se ztratily, víza mu propadla, napsal server BBC News.

"Připadá mi, že z toho trochu cvokatím," komentuje Mohamed své životní podmínky.

Čtyřikrát "tam a sem"

Do Kazachstánu přijel začít nový život s přítelkyní, která odsud pochází. On sám se narodil v Iráku, původně cestoval s doklady palestinského uprchlíka. Jeho přítelkyně je těhotná a pár se chtěl vzít, během podávání žádosti o svatební registraci se však Mohamedovy dokumenty ztratily.

Víza v nich obsažená, do Kazachstánu a Spojených arabských emirátů, kde v tu dobu pracoval, mu propadla. Odletěl tedy do Turecka, kde doufal, že se mu podaří obnovit alespoň kazašské povolení.

"Z Istanbulu mě kvůli chybějícímu platnému vízu deportovali, poslali mě zpátky do Almaty. Ale zdejší vízum taky nemám, tak mě poslali rovnou zpět do Istanbulu. Čtyřikrát jsem mezi těmito dvěma městy letěl tam a zpátky," líčí peripetie.

Azyl nedostal

Nakonec zůstal v největším kazašském městě Almaty. Stejně jako ostatní podobně uvěznění lidé zde může žít jen proto, že letiště pro státy tradičně představují neutrální území, jakousi zemi nikoho.

Místní ostraha mu pro život vyhradila místnost bez oken velkou 3 x 2 metry, jinam ho musí doprovázet strážníci. Do prostoru s předraženými kavárnami ani duty-free obchody ale přístup nemá.

"Třikrát denně mi nosí jídla z letadel - malé krabičky salátů a dortů. Celý červen jsem jedl hovězí stroganov s houbami. Nemyslím si, že bych ještě někdy chtěl jíst hovězí," popisuje stravování, které mu zajišťuje letecká společnost Air Astana.

Sprchuje se v koupelnách pro zaměstnance, jeho procházky sestávají z obchůzek terasy s výhledem na ranvej.

Jediné spojení s okolním světem představuje pro Mohameda Skype. Ten ale funguje jen občas, v závislosti na vypadávající Wi-Fi relativně malého letiště.

"Mluvím se svým bratrancem Jásirem, žije v Norsku. Nemám žádnou další blízkou rodinu, moji rodiče zemřeli v Iráku, když mi bylo 16, a sourozence nemám," říká.

Kazašské úřady mu v červnu zamítly žádost o azyl. Co bude dělat dál, netuší.