Zatímco v otázce lidských práv mohl americký prezident těžko počítat s průlomem, nepříjemnější pro něj je, že se mu nepodařilo přimět čínské politiky ke změně hospodářské a obchodní politiky.
Bush na tiskové konferenci s čínským prezidentem Chu Ťin-tchaem přiznal, že od jednání očekával víc. "Američtí obchodníci a zemědělci nemají férový přístup na místní trh, Čína musí v této věci udělat daleko víc," prohlásil Bush.
Naléhal především na rychlou revalvaci čínské měny, která je podle amerických firem uměle podhodnocena až o čtyřicet procent. To způsobuje obrovskou nerovnováhu ve vzájemném obchodu, jen v letošním roce dosáhne schodek z americké strany dvou set miliard dolarů.
Chu Ťin-tchao po schůzce s Bushem přislíbil, že Čína bude tento problém řešit, neuvedl však žádné opatření, které by byla ochotna přijmout.
Jediným konkrétním hospodářským úspěchem tak zůstal podpis smlouvy na nákup sedmdesáti letounů Boeing 737 v hodnotě čtyř miliard dolarů.
Přijměte dalajlamu
Bush v Pekingu zopakoval žádost, aby čínské vedení respektovalo lidská práva. Ještě před jednáním s Chu Ťin-tchaem se americký prezident zúčastnil bohoslužby v protestantském kostele v Pekingu. "Doufám, že čínská vláda se nebojí křesťanů, kteří se scházejí k modlitbám. Zdravou společností je ta společnost, která vychází vstříc všem vyznáním," řekl Bush po skončení bohoslužby.
Čínskému prezidentovi pak předal seznam disidentů, kteří jsou podle Spojených států nespravedlivě vězněni. Týden před Bushovým příjezdem byl na severu Číny zadržen kněz a deset seminaristů tajné katolické církve. Stejně tak se během posledního roku čínské úřady zaměřily na liberální intelektuály, některé novináře a aktivisty na ochranu lidských práv.
Bush také vyzval čínské představitele, aby přijali tibetského duchovního vůdce dalajlamu, který žije v exilu. "Hovořil jsem o dalajlamovi. Myslel jsem si, že by bylo rozumné, aby čínská vláda pozvala dalajlamu, aby jim mohl říci to, co mi nedávno řekl v Bílém domě. A sice, že si nepřeje, aby byl Tibet samostatný," sdělil Bush novinářům.
Co řekl o vztazích Číny a Tibetu během návštěvy v USA tibetský dalajláma, PODÍVEJTE SE NA VIDEO.
Choulostivá mise
Jednání v Číně jsou pro George Bushe choulostivou misí. Když počátkem letošního roku slavnostně skládal prezidentský slib, učinil nejvyšší prioritou svého druhého funkčního období šíření svobody a demokracie ve světě. V Číně, která je organizacemi hájícími lidská práva obviňována z jejich rozsáhlého porušování, podstupuje principiálnost šéfa Bílého domu důležitý test.
Část úkolu si Bush splnil hned na začátku své týdenní asijské cesty. Při středečním projevu v japonském Kjótu vyzval čínské vedení, aby postoupilo dál v demokratických reformách a dopřálo lidem víc svobod. Jako příklad hodný následování přitom uvedl Tchaj-wan, který Čína považuje za odštěpeneckou provincii.
Více o Bushově projevu v Japonsku, ČTĚTE ZDE.
Čínská média s odvoláním na oficiální zdroje uvedla, že tento komentář mohl ovlivnit kontrakt na nákup boeingů. Americká firma měla podle původních informací získat zakázku až na 150, a nikoli jen 70 letadel.
Idealista se mění v realistu
Bush-idealista se tak v Pekingu změnil v Bushe-realistu snažícího se vyhovět dvěma protichůdným tlakům, jimž čelí doma v Americe. Zatímco neokonzervativci a křesťanská pravice od něj očekávají důraz na prosazování lidských práv a náboženských svobod, členové Kongresu vyhlížející volby v příštím roce chtějí rychlé výsledky v obchodních jednáních.
Zákonodárci na Bushe naléhají, aby Číně pohrozil obchodními sankcemi, pokud nepřistoupí ke zhodnocení své měny. Dohodu z minulého týdne, která omezila dovoz levného čínského textilu do Spojených států, považují za nedostatečnou a požadují větší otevření čínského trhu s více než jednou miliardou spotřebitelů pro americké zboží.
Více o dohodě omezující dovoz textilu NAJDETE ZDE.
Od partnera k soupeři a zpět
Pragmatismus, s nímž Bush do Číny přijel, ukazuje, jak dalekou cestu od svého nástupu do Bílého domu před pěti lety ušel. V předvolební kampani v roce 2000 ostře kritizoval tehdejšího prezidenta Billa Clintona, který označoval Čínu za strategického partnera. Podle Bushe byla Čína pro Ameriku strategickým soupeřem.
Za necelý rok ale zaútočila Al-Káida na New York a Washington a pro Bushe se na politické mapě světa objevily daleko nebezpečnější soupeři. Shovívavost vůči Číně, tak ostře kontrastující s tvrdou rétorikou mířenou na Írán či Sýrii, vyplývá z toho, že pokud chce Bush vyřešit některé klíčové mezinárodní problémy, Čínu jako mocnost s právem veta v Radě bezpečnosti OSN nutně potřebuje. Spojené státy na ni například spoléhají při rozhovorech o zbrojním programu Severní Koreje, bez její podpory se neobjedou ani tehdy, rozhodnou-li se prosadit sankce vůči Teheránu.
Že dává Bush ve vztahu k Číně přednost spolupráci před vyhrožováním kvůli nedodržování lidských práv, vítají mnozí experti na zahraniční politiku. Podle Elizabeth Economyové z washingtonské Rady pro zahraniční vztahy došel Bush ke stejnému závěru jako jeho předchůdci. "Všichni si postupně uvědomili, že zatímco ostrým tlakem na demokratizaci nedosáhnou ničeho, ze spolupráce s Čínou mohou získat hodně," řekla Economyová deníku Washington Post.
Zdaleka ne všichni ale s tímto kupeckým přístupem souhlasí a Bushe za jeho příklon k pragmatismu kritizují. "Lidé v Bílém domě upřímně věří, že Čína se k demokracii propracuje sama, aniž by byla vystavena tlaku zvenčí. Je to omyl. Jestliže ji necháte být, stane se z ní ještě tvrdší diktatura, než jakou je dnes," varoval ve Washington Post John Tkacik z Heritage Foundation.
