Světadíly, které byly tradičně zájmovou oblastí Evropy nebo USA, se v tomto směru změnily. Dívají se daleko na východ.
Bez řečí o korupci a lidských právech
Do Afriky proudí čínské miliardy, opačným směrem ropa, zemní plyn a další nerostné bohatství.
Říše středu má velký hlad po ropě a plynu, neboť je potřebuje pro udržení vysokého hospodářského růstu. A Afričané obchodují s Čínou rádi, protože přitom nemusí poslouchat snížnosti na korupci a nedodržování lidských práv.
Propojení nejlidnatější země světa s nejchudším kontinentem rychle narůstá.
Ještě v roce 1995 činila celková obchodní výměna mezi Čínou a Afrikou tři miliardy dolarů. O deset let později už to bylo čtyřicet miliard, výhled do roku 2010 činí sto miliard.
Čína má našlupnuto k tomu, mít v Africe rozhodující vliv, Spojené státy a Evropa - včetně tradičních koloniálních mocností jako jsou Francie, Velká Británie nebo Portugalsko - se propadají.
Zdvojnásobení pomoci
V předvečer cesty Chu Ťin-tchao oznámil půjčky několika africkým zemím ve výši tří miliard dolarů a zdvojnásobení čínské rozvojové pomoci.
Během desetidenní návštěvy Chu navštíví Kamerun, Súdán, Namíbii, Jihoafrickou republiku, Seychely, Libérii, Zambii a Mozambik.
Uzavře další obchody. Poté, co Čína v listopadu loňského roku hostila pompézní sino-africký summit za účasti prezidentů a předsedů vlád osmačtyřiceti afrických zemí.
Jedenáct čínských firem tehdy podepsalo kontrakty z dvanácti státy v hodnotě téměř dvou miliard dolarů.
A africký podíl na zásobování ropou stoupá. Už dnes odsud asijská velmoc dováží čtvrtinu svých zásob černého zlata.
Větší podíl má na čínském trhu pouze Írán.
Čínská diplomatická ofenzíva je podle řady analytiků součástí snahy dostat se na špici světových ekonomik. Dosud je Čína čtvrtou největší ekonomikou, ale brzo má být druhá a někdy v polovině století by měla za sebou nechat i Spojené státy.
Impozantní růst nejen že pokračuje, ale ještě se zrychluje. Za loňský rok dosáhl 10,7 procenta, nejvíce od roku 1995.
V Evropě zaznívají kvůli změnám v Africe varovné hlasy.
Jak odpoví Evropa ?
"My Evropané bychom neměli nechat iniciativu v Africe na Číně. Musíme se více angažovat," prohlásila při přebírání německého předsednictví Evropské unie spolková kancléřka Angela Merkelová.
Obzvláště bolestný je nový trend pro Francii, která velkou část Afriky považovala i po dekolonizaci za "svojí."
"Rozsah čínského obchodu a investic nebyl nikde a nikdy v tak krátkém času tak masivní jako v posledních letech v Africe," napsal deník Le Monde.
Peking uzavírá kontrakty i se zeměmi, do nichž se Evropané a Američané kvůli povaze tamních režimů příliš nehrnou.
Jde například o Súdán, kde je vláda viněna z vyvražďování civilního obyvatelstva v Dárfúru. Nebo Zimbabwe, které diktátor Robert Mugabe přivedl na pokraj hladomoru.
Velmi dobré vztahy mají Číňané s bývalým promoskevským marxistou, angolským prezidentem Jose Eduardem dos Santosem. Poskytli mu půjčku dvou miliard dolarů na obnovu infrastruktury.
"Čína rozvíjí své vztahy s africkými zeměmi na bázi vzájemné výhodnosti a nevměšování se do vnitřních záležitostí," shrnuje oficiální čínské stanovisko premiér Wen Ťia-pao.
David a Goliáš
Číňané přitom nemávají rukou ani nad malými a vcelku nevýznamnými státy. je tak je možné, že dojde k poněkud komickému setkání prezidentů Číny a Seychel. Jedna země má 1,3 miliardy obyvatel, druhá necelých 80 tisíc.
Čínský premiér Wej Ťing-šej zase před časem cestoval po malých ostrůvcích v Tichomoří, zastavil se například na Fidži.
I když lidská práva nejsou Číně na překážku při obchodování, na problémy přece jenom naráží. V Jihoafrické republice proti sbližování s Pekingem protestuje lobby výrobců textilu, protože se obává ztráty pracovních míst kvůli importu čínského zboží.
Strach z čínského textilu
V Zambii se bouří horníci v dolech na měď vlastněných čínskými firmami, V Nigérii zase povstalci unášejí čínské pracovníky ropných společností.
Čínský rozmach v Africe přesto pokrčuje a navíc už má bratříčka. Podobným způsobem Říše středu postupuje v Latinské Americe.
Investovala například pět miliard dolarů do ropného sektoru ve Venezuele a v příštích pěti letech má i do dalších zemí jít z Číny celkem sto miliard dolarů.
USA se bojí o zadní dvorek
K malé nebo spíše vůbec žádné radosti USA, které tradičně považovaly Latinskou Ameriku za svůj "zadní dvorek" a nyní se znepokojením sledují, jak v mnoha zemích vítězí ve volbách levice. Většinou orientovaná na jiné země než na Spojené státy.
"Ano, máme obavy. V Latinské Americe se dostávají k moci lidé jako Chávez, Ortega, Morales, stále je tam Castro. A všichni hledají cestu ke komunistické Číně," citoval list Financial Times republikánského kongresmana Dana Burtona.
