Kyjev - Tisíc kilometrů od Severního Kavkazu vlaje zelená vlajka Čečenské republiky Ičkerie. Prapor, jemuž přísahali věrnost čečenští dobrovolníci.
Moskva je v 90. letech v Rusku považovala za separatisty. Oni teď na východě Ukrajiny bojují proti proruským rebelům, kteří se chtějí odtrhnout od Kyjeva.
Na dvě čečenské války nezapomněli.
"Boj, který vedeme na Ukrajině, není nic jiného než pokračování našeho staletého boje za osvobození od ruské okupace," vysvětluje Amina Okujevová, bojovnice a spoluzakladatelka čečenského dobrovolnického praporu Džochara Dudajeva, v exkluzivním rozhovoru pro online deník Aktuálně.cz.
Bojovníci z Kavkazu patří na ukrajinské frontě k těm nejradikálnějším a nejobávanějším. Ať už bojují za Kyjev, nebo za proruské separatisty.
Aktuálně.cz: Jak dlouho bojujete na východě Ukrajiny?
Amina Okujevová: Bojuji už rok. Do bezpečnostního sboru ukrajinského ministerstva vnitra jsem vstoupila loni v červenci. V zóně protiteroristické operace jsem poprvé sloužila od srpna do září.
Mimochodem, tehdy jsme působili nedaleko Debalceva, v obci Černuchino. Právě zde půl roku nato zemřel náš velitel Isa Munajev.
A.cz: Kdy byl čečenský dobrovolnický prapor Džochara Dudajeva založen? A proč vlastně?
Nápad založit dobrovolnický prapor, který by pomohl Ukrajině proti ruské agresi metodami a prostředky, které čečenský národ velmi dobře ovládá, vznikl prakticky hned po zahájení anexe Krymu.
Iniciátorem byl náš velitel, generál ozbrojených sil Čečenské republiky Ičkerie Isa Munajev, který hrdinsky padl u Debalceva a nedávno mu bylo in memoriam uděleno vyznamenání Národní hrdina Ukrajiny.
A.cz: Spouštěčem byl tedy Krym?
(Po anexi Krymu) se se mnou spojili zástupci organizace Svobodný Kavkaz, kterou tehdy vedl právě Isa Munajev. A podělili se se mnou o myšlenku, že by na území Ukrajiny mohl takový prapor působit.
S nápadem jsem samozřejmě souhlasila a zapojila kontakty, které jsem získala během Majdanu. A začala jsem ten plán realizovat.
A.cz: Čečenská jednotka bojuje na ukrajinské východní frontě už skoro rok. Jak se k vám chová ukrajinská vláda?
Ukrajinská vláda si nás všimla a zaujala pozitivní stanovisko. Navíc povolila příjezd Isy Munajeva a jeho bojovníků na Ukrajinu.
Už na přelomu července a srpna 2014 díky tomu začal prapor působit na Ukrajině. Za dobu jeho existence bylo provedeno velké množství úspěšných a velmi riskantních operací.
Spolupracovali jsme s mnoha jednotkami ukrajinské armády, proto nás dobře znají. A cení si nás prakticky v celé oblasti protiteroristické operace na východě Ukrajiny.
A.cz: Bere vás tedy Kyjev za legální součást svých ozbrojených sil?
Během života generála Munajeva se nám nepodařilo prapor oficiálně legalizovat, ačkoliv jsme se o to pokoušeli na různých úrovních i různých ministerstvech. Přitom Isy si všichni, včetně nejvyšší generality, velmi vážili.
Poté, co ukrajinský parlament schválil zákon o službě cizinců v ozbrojených silách země, se objevila naděje, že pomáhat Ukrajině odrazit ruskou agresi budeme moci i oficiálně.
A.cz: Jak velitel praporu zemřel?
Isa Munajev zemřel letos v únoru při snaze zabránit obklíčení ukrajinských sil u Debalceva. Jeho smrt je pro nás nenahraditelná ztráta. Sotva se teď najdou velitelé s takovým výcvikem, zkušenostmi a takovou duševní silou.
Ale z rány jsme se vzpamatovali a plni odhodlání pokračujeme v cestě našeho slavného generála. A na Ukrajině zůstaneme až do té doby, dokud bude potřebovat naši pomoc.
A.cz: Odkud jsou příslušníci vašeho praporu? Odkud přijeli? Přímo z Čečenska, nebo odjinud?
Většina našich čečenských bojovníků jsou lidé, kteří byli donuceni opustit Čečensko, protože nesouhlasili se zločinnou proruskou vládou.
Někteří z nich se účastnili boje proti ruským okupantům, někteří byli civilními obyvateli, kteří pouze nesouhlasili s loutkovou vládou Čečenska a jejími represivními metodami. Museli hledat politický azyl v různých zemích, protože buď oni sami, nebo jejich příbuzní čelili přímým hrozbám smrti.
A.cz: Ukrajina je tedy místo, kde si vyřizujete účty s Kremlem?
Boj, který vedeme na Ukrajině, není nic jiného než pokračování našeho staletého boje za osvobození od ruské okupace. Zde je stejný nepřítel a velmi podobná situace.
Rozdíl je pouze v tom, že Ukrajina je mnohem silnější a větší země než naše vlast.
Zde jsou všechny zdroje - lidské, materiální i duchovní - k tomu, abychom boj proti ruskému impériu dovedli do logického konce - jeho rozpadu. Doufám, že v brzké době dosáhneme tohoto cíle a zbavíme celý civilizovaný svět potenciálního nebezpečí ruské agrese.
Nebezpečí je aktuální zejména pro země, které s touto agresivní mocností sousedí.
A.cz: Co si myslíte o současném vedení Čečenska?
Jaký mám mít názor na loutky a kolaboranty, kteří za almužnu od staletého nepřítele našeho lidu ve své krutosti předčí tohoto nepřítele?
Právě jejich rukama okupanti dělají nejšpinavější práci: krutě si vyřizují účty s volnomyšlenkáři, provádí preventivní represe vůči civilnímu obyvatelstvu. Normální člověk sotva může pochopit, jak se někdo může dobrovolně stát popravčím vlastního národa.
A.cz: Narazila jste na východě Ukrajiny na Čečence, kteří bojují na opačné straně - na straně proruských separatistů?
Ne, osobně jsem se s nimi nesetkala. Počet čečensky hovořících Rusů, kteří na Ukrajině podporují teroristy, je podle našich informací ve skutečnosti velmi nadsazený. Za Čečence jsou často považováni Osetinci, kterých je na Donbasu více než jiných Kavkazanů.
Stále nechápu, co jsou ti Čečenci zač. A co je láká bojovat na straně teroristů. Roli nepochybně hraje štědrá finanční odměna. Protože takzvaní kadyrovci, kteří přijíždí bojovat na Ukrajinu, kromě peněz, jež dostávají od Ruska všichni žoldáci, mají prémie ještě od Kadyrova. A to jsou mnohem solidnější sumy.
Podle místních obyvatel si kadyrovci po návratu z Ukrajiny často hned kupují automobily.
A.cz: A ruští vojáci? Ty jste na Donbasu viděla?
Samozřejmě. Mezi těmi, kteří bojují proti nám, je 80 procent ruských vojáků. V sektoru, za který zodpovídáme, byli nedávno zajati dva příslušníci ruské vojenské rozvědky.
Dobře znám vojáky, kteří Rusy zajali. O celé akci jsem slyšela mezi prvními. Sama jsem se toho teoreticky mohla zúčastnit, protože někdy s touto brigádou spolupracujeme. Bohužel jsem to štěstí neměla.
A.cz: Jaký okamžik si po roce na frontě nejvíce pamatujete?
Asi to bude znít banálně, ale nejvíc mi v paměti utkvěli naši mrtví a zranění. Smrt spolubojovníků, obzvlášť když umírají přímo před vámi, je nejsilnější zážitek ve válce. A ten nejtěžší. Takové okamžiky každý skrývá hluboko v duši a snaží se o nich nehovořit.
A.cz: Kde se váš prapor momentálně nachází?
Teď převážně v Luhanské oblasti. Za poslední rok jsme sloužili prakticky v každém sektoru zóny protiteroristické operace na východě Ukrajiny.
A.cz: Jak to tam teď vypadá? Útočí na vaše pozice separatisté z Luhanské lidové republiky? A jak často?
Dochází k ostřelování i útokům diverzních oddílů. Nedávno - za bílého dne - teroristé přichystali léčku na našem území. Během jejich útoku byli tři naši lidé zraněni, dva z nich těžce.
Díky bohu všichni přežili, zejména díky výbornému výcviku.
Ostřelování - včetně toho těžkými zbraněmi, které zakazuje únorová dohoda z Minsku - probíhá pravidelně. Prakticky každý den. Občas doprovázíme představitele OBSE a novináře na místo, kde k tomu dochází. Všichni zřetelně vidí, že střílejí zakázanými zbraněmi.
Přitom v našem sektoru je situace stabilnější než v ostatních.
A.cz: Situace se znovu dramatizuje na celém východě Ukrajiny. Myslíte, že může dojít k nové ofenzivě separatistů jako na přelomu ledna a února?
Myslím si, že to je velmi pravděpodobná varianta vývoje situace. Putin je zatlačen do kouta a chápe, že nemá jiné východisko, než hrát vabank.
My neustále čekáme aktivizace bojů a ofenzivu. Je těžké uhádnout, co se Putinovi honí v hlavě. Myslím si ale, že se jen tak lehce nevzdá. A že nás na pokoji nenechá.
