Kábul - Ručně vyráběná afghánská burka je v ohrožení. Mohou za to západní kulturní vlivy, které vedou mnohé ženy ve městech k tomu, aby vyměnily oděv zahalující celé tělo za jednodušší šátek, ale také konkurence v podobě levnějších textilií z Číny, píše agentura AP.
Úbytek tradičních afghánských burek je nejzřetelnější v metropoli Kábulu, kde krátce po svržení islamistického hnutí Taliban s pomocí americké invaze v roce 2001 začala řada žen chodit do práce a přijímat západní styl oblečení.
Poptávka po burkách je naopak největší v provinciích, kde si tlak rodin a moc konzervativních kmenových vůdců nadále žádá přísnější dodržování muslimských mravních zvyklostí.
Zohavená Afghánka Ajša: Co je s tou dívkou dnes?
Alím Názirí, který prodává burky v Kábulu již 27 let, si vzpomíná, že za vlády Talibanu prodal nejméně padesát burek denně. Teď je to pouhých dvacet, přičemž zákaznicemi jsou převážně ženy z provincií.
Burka Made in China
Jedna stěna jeho obchodu na tržišti v kábulském Starém Městě je ověšená burkami vyrobenými v Afghánistánu, jejichž cena se pohybuje od 1000 do 3000 afghání (od 372 do 1116 korun). Na druhé stěně visí burky vyrobené v Číně za 500 až 800 afghání (186 až 298 korun).
"V současnosti prodáváme více čínských burek, protože jsou levnější a lidé si jich mohou koupit víc," říká Názirí poté, co dokončil smlouvání s těhotnou ženou oděnou do burky, jejíž manžel čeká před obchodem. Další žena se mezitím vynořuje ze zkušební kabinky a žádá si méně vyšívaný oděv.
Na venkově, kde únosy a znásilnění představují trvalou hrozbu, dodává burka majitelce pocit bezpečí a anonymity. V Kábulu však poptávka klesá, jak mladé ženy navštěvují školy a přijímají kancelářské práce, což během vlády Talibanu nebylo možné.
Shození burky neznamená svobodu
Aktivisté bojující za práva žen ale varují před tím, aby se vytrácení burek přikládala přílišná váha. Podle nich je oblečení zahalující ženy od hlavy k patě tím nejmenším problémem.
Hlavní bitva se vede ohledně takových otázek, jako je domácí násilí či nucené sňatky.
"Současné změny, jichž se podařilo pro afghánské ženy dosáhnout, jsou jen kosmetické a veškeré úspěchy mohou být zase velmi snadno ztraceny," tvrdí Selaj Ghafarová, výkonná ředitelka nevládní organizace Humanitární podpora pro ženy a děti v Afghánistánu (HAWACA). Ona sama prý burku nosí, když cestuje do nebezpečných oblastí.
"Shození burky neznamená skutečnou svobodu žen. Jejich práva by měla být zajištěna v souladu se zákony. Měly by být považovány za rovné mužům," dodává Ghafarová.
Tradiční burka vzniká z látek vyrobených v Afghánistánu, které vyšívají místní švadleny. Pokrývka hlavy je přitom výhradně ruční prací, jež dodává každému kusu jedinečnost a osobitost významnou pro ženy, které jsou jinak pod těmito róbami od sebe nerozeznatelné.
Barvy se liší podle regionů - v oblasti Kábulu převládá světle modrá, na severu v Mazáre Šarífu bílá a na jihu v Kandaháru hnědá a zelená.
Obrazem: oslavy perského Nového roku v Afghánistánu:
Studentky i sekretářky
Hádždž Husajn, 75letý barvíř, konstatuje, že nyní je jeho hlavní prací barvit mužské oděvy. "Burek dostáváme podstatně méně. Důvodem je, že většina žen chodí dnes s odhalenou tváří... Burka už není v módě."
V dobách Talibanu prý Husajn obarvil osmdesát burek denně, teď je to kolem třiceti. Oficiální statistiky o prodeji burek se v Afghánistánu nevedou.
Čínský vstup na trh v posledních letech znamenal dramatickou změnu. Dokonce i afghánští výrobci dnes nakupují materiál v Číně či Pákistánu, částečně proto, že se s ním snáze pracuje. Čínské burky přicházejí již vyšité, takže afghánské švadleny doplní jen horní pokrývku hlavy a závoj.
"Číňané ovládli trh a tak je nyní mnohem méně prostoru pro ručně šité burky. To také znamená méně práce pro mnoho chudých žen," upozorňuje krejčí Ádila Sultání z Mazáre Šarífu.
Osmapadesátiletý Lál Muhammad Hemat, který v tomto severoafghánském městě vlastní dva obchody s burkami, říká, že prodej zde stoupá se zhoršující se bezpečnostní situací. Nyní prý prodává kolem 1500 burek měsíčně.
"Ale čínské burky ukrojily afghánským podnikům asi 60 procent trhu," podotýká.
Obchodníci v jihoafghánském Kandaháru, který je kolébkou Talibanu, mají stejnou zkušenost - vyšší prodej za nižší ceny.
Nechce burku pro dceru
Mariam Ahmádíová říká, že rodina ji přinutila obléci první burku ve čtrnácti letech a teď už si život bez ní nedokáže představit. Doufá nicméně, že nebude muset stejné oblečení jednou kupovat i pro svou osmiměsíční dceru.
"Teď se společnost modernizuje a já nechci, aby moje dcera nosila burku. Chci, aby chodila do školy a vzdělávala se," zdůrazňuje.
Pokud se její přání splní, budou na tom prodejci burek ještě hůř, píše agentura AP.
