Navzdory potřesení rukou prezidentů zemí, kteří spolu válčili a válčí o Náhorní Karabach, pražská schůzka před rokem dohodu nepřinesla. Naopak: jen dva měsíce po ní Ázerbájdžánci přetnuli jedinou silnici spojující Karabach s Arménií a zahájili blokádu enklávy, v níž žije zhruba 120 tisíc Arménů.
A toto úterý - skoro rok po pražském summitu - ázerbájdžánská armáda zaútočila na město Stěpanakert a další místa v Náhorním Karabachu. Dokončuje, co nestihla ve 44 dní trvající válce na konci roku 2020: obsadit celé území Náhorního Karabachu a připojit ho k Ázerbájdžánu.
Příměří mezi Baku a Jerevanem tehdy vyjednalo Rusko a poslalo do Karabachu 1960 vojáků, aby tam působili v nárazníkové zóně mezi nepřáteli. Pro Armény to bylo tehdy jediná možnost, jak zabránit katastrofě. V Karabachu prohrávali, přičemž velkou výhodou na straně Ázerbájdžánu bylo nasazení tureckých dronů Bayraktar. Ničily arménské pozice a svět se poprvé dozvěděl, jak účinná to může být zbraň. To se potvrdilo loni na jaře, když turecké drony pomohly ukrajinským vojákům ubránit Kyjev, i když na Ukrajině tyto stroje nehrály tak klíčovou roli jako v Karabachu.
Katastrofa, která tehdy nenastala, ale dohání Armény nyní. Podle dostupných zpráv arménská strana souhlasila s jednáním s Ázerbájdžánci a také s požadavkem Baku na odzbrojení karabašských sil. Pokud by se tak stalo, znamenalo by to v podstatě arménskou kapitulaci v Náhorním Karabachu.
Pod dohledem Ruska. To už nemůže plýtvat prostředky na karabašskou misi ani dodávat Arménii zbraně jako dříve. Ázerbájdžán toho využil a Moskva nemá žádnou páku, jak konflikt zastavit. Ruští vojáci nyní jen evakuují civilisty z Karabachu, nic víc. V Jerevanu už v posledních měsících dospěli k názoru, že spoléhání se na Rusko jako na spojence byla chyba.
"Ochutnáváme hořké ovoce kvůli strategickému omylu, kterého jsme se dopustili důvěrou v bezpečnostní garance Ruska. Naše bezpečnost byla z 99,99 procenta závislá na Rusku. To teď samo potřebuje zbraně, a i kdyby chtělo, nemůže Arménii pomoci," řekl arménský premiér Nikol Pašinjan v rozhovoru pro italský deník La Repubblica. V úterý Moskvu kritizoval za to, že jeho vládu neinformovala o hrozící ázerbájdžánské ofenzivě.
Tento měsíc už arménská armáda absolvovala společné cvičení s americkou, přestože v zemi jsou nadále dvě ruské armádní základny. Jerevan se také snaží koupit zbraně a munici v Indii. Arménský odklon od Moskvy tak je už měsíce patrný. Pašinjanova vláda poslala humanitární pomoc Ukrajině a prohlásila, že se bude řídit předpisy Mezinárodního trestního tribunálu. To znamená, že ruský prezident Vladimir Putin by byl v Jerevanu zatčen, pokud by tam přijel. Kreml v odvetě zakázal dovoz arménských mléčných výrobků do Ruska.
Spor ale způsobil, že proti Ázerbájdžánu, který je vojensky silnější, nyní nemá Arménie spojence. Může tak ztratit Náhorní Karabach. Útoky na Stěpanakert si už od úterý vyžádaly přes stovku mrtvých a Arménům zřejmě nezbude, než se snažit dosáhnout příměří, i když pro ně bude nevýhodné. Sto dvacet tisíc arménských obyvatel Náhorního Karabachu ale téměř jistě své domovy opustí, pokud by se území mělo vrátit Ázerbájdžánu.
"To, o co Ázerbájdžán usiluje, je etnické vyčištění Karabachu od Arménů. Rusko k tomu mlčí, bohužel i Západ," řekl agentuře Reuters bývalý premiér karabašské vlády Ruben Vardanjan.
Zabránit Ázerbájdžánu v převzetí Karabachu mohlo jen Rusko, ale to už režimu v Baku v cestě nestojí. O spornou provincii Arménie a Ázerbájdžán bojovaly v době zániku Sovětského svazu, v roce 1994 nakonec zvítězila Arménie. Teď se role obrací.