V USA se již v úterý konají prezidentské volby, v nichž se proti sobě postaví Trump a Kamala Harrisová. Williams, který působí na Drake University v Des Moines v americkém státě Iowa, v rozhovoru říká, že příznivce Republikánské strany zajímá Ukrajina méně než ty, kteří volí Demokratickou stranu.
Jde o specialistu na střední a východní Evropu, který napsal knihu o prvním českém prezidentovi Václav Havel (Critical Lives) a také o invazi do Československa v roce 1968 The Prague Spring and its Aftermath.
Domníváte se, že by Trumpova administrativa tolik nepodporovala Ukrajinu a spíše by chtěla, aby Kyjev s Moskvou vyjednával?
Můžeme Trumpovi věřit, když říká, že se pokusí konflikt ukončit, což by mohlo znamenat vyvíjení tlaku na Ukrajinu hrozbou snížení pomoci. Teoreticky by mohlo být i vyvíjením tlaku na Rusko naopak hrozbou zvýšení pomoci Ukrajině. Faktem je, že víme velmi málo o podrobnostech Trumpova plánu nebo o tom, co by udělal, pokud by boje brzy znovu vypukly nebo nikdy zcela neskončily.
Může to být něco jako pokus vyslance za Trumpova prvního prezidentství Richarda Grenella zprostředkovat jednání mezi Srbskem a Kosovem. (Grenell byl americkým velvyslancem v Berlíně a pak pověřencem prezidenta Trumpa pro Srbsko a Kosovo - pozn. red.) To se ale převážně týkalo zlepšení ekonomických vztahů, a nikoliv ukončení probíhající války. Také to jednání bylo vnímáno jako zaujaté ve prospěch Srbska, nezabránilo novému zhoršení vztahů v roce 2022 a uklidnění přinesla až dohoda z Ohridu zprostředkovaná Evropskou unií v roce 2023.
Mají současní Američané z Ruska menší obavy, než měli ze Sovětského svazu za studené války?
Řekl bych, že strach z Ruska je nyní menší než strach ze Sovětského svazu v okamžicích největšího rizika přímého konfliktu - jako byla kubánská raketová krize v roce 1962 nebo v letech po invazi do Afghánistánu v roce 1979 až do nástupu Michaila Gorbačova k moci v polovině osmdesátých let. Po druhé světové válce vnímali Američané sovětskou armádu jako rovnocenného rivala jejich armády, i když ve skutečnosti nebyla tak silná, jak se zdálo. Válka na Ukrajině naopak odhalila nedostatky ruských ozbrojených sil v bojeschopnosti, vybavení, strategii a disciplíně. Rusko samozřejmě stále disponuje jadernými zbraněmi, i když ne v takovém rozsahu jako během studené války.
Americká média o Ukrajině dost informují, ale zajímají se o ni i lidé v USA?
Nyní se o válku zajímá méně lidí než v prvních měsících konfliktu, protože ji méně lidí vnímá jako hrozbu pro samotné Spojené státy. Pokles vnímání války jako hrozby je výraznější u lidí, kteří volí nebo podporují Republikánskou stranu.
Cítí Američané nějakou sounáležitost s Evropou, nebo už ne tolik jako dříve?
Americké pocity vůči Evropě byly od vzniku státu ambivalentní, protože Američané museli částečně definovat svou národní identitu v opozici vůči takzvanému starému světu a museli soupeřit s evropskými impérii o vliv v různých koutech světa. Teprve během studené války se Spojené státy zapletly do aliančních struktur s částí Evropy a nechtěly je ukončit, když studená válka skončila.
Například prezident George Bush starší reagoval na začátku devadesátých let chladně na návrh Václava Havla na alternativní bezpečnostní architekturu. Američané nechtějí, aby Evropané vyvíjeli vlastní vojenskou kapacitu nezávislou na americkém velení, a přesto si dlouho stěžují na to, co považují za nepřiměřenou finanční zátěž na fungování NATO. Americký postoj k Evropě je tak takovou směsí komplexu méněcennosti a nadřazenosti.
Proč se Republikánská strana tolik změnila od časů Ronalda Reagana a obou Bushů?
Část vysvětlení spočívá v tom, že Demokratická strana se také změnila. Až do šedesátých let byla protichůdnou koalicí, která zahrnovala velmi konzervativní křídlo, převážně v jižních státech, jako součást dědictví občanské války. Prezidenti Richard Nixon, poté Reagan a pak Bushové uspěli v tom, že pro tyto lidi bylo přijatelné opustit demokraty a připojit se k republikánům.
Úspěšné dlouhodobé kampaně některých zájmových skupin, think-tanků a bohatých dárců posunuly Republikánskou stranu k radikálnějším postojům v ekonomice, kultuře, výkladech ústavy a tak dále. Vzrostl také vliv lidí, vystupujících na pravicových konzervativních rozhlasových stanicích a kabelových televizí. To je ještě výraznější od chvíle, kdy stranu převzal Trump.
