Původně žádala pro Ivana Safronova moskevská prokuratura trest ještě o dva roky tvrdší. Obžaloba přitom nedokázala, že by Safronov dostával z Česka peníze, navíc dokumenty, které podle vyšetřovatelů představují státní tajemství, byly veřejně dostupné na internetu. Případ působí bizarně, figuruje v něm údajný důstojník západní rozvědky s neslušnou přezdívkou, tvrzení, že Česko je vazalský stát USA, i nekompetentní tvrzení ruského vojenského experta.
Během úterního zasedání soudu nabídla žalobkyně Elvíra Zotčikovová snížení trestu na 12 let výměnou za to, že se Safronov přizná. Obžalovaný novinář to ale odmítl. Uvedl to jeho advokát Jevgenij Smirnov, který se proti rozsudku odvolá. Dvaatřicetiletý Safronov vinu odmítá a zdůrazňuje, že se věnoval jen žurnalistice a neměl přístup ke státním tajemstvím.
Kromě trestu, který si má odpykat v trestanecké kolonii s přísným režimem, soud bývalému poradci vesmírné agentury Roskosmos a dopisovateli deníků Kommersant a Vedomosti vyměřil pokutu půl milionu rublů, v přepočtu 204 tisíc korun.
Přiznání se pokoušeli vyšetřovatelé získat od Safronova i jeho údajných spolupracovníků. Politolog Dmitrij Voronin se kvůli tomu na jaře 2021 potil v pracovně vyšetřovatele FSB Alexandra Čabana specializovaného na velezrady a špionáže. Nabídka byla jasná. Pokud přizná, že prodával tajné údaje, které měl dostávat od Safronova, dostane nižší trest než čtvrtstoletí vězení.
Voronin žil dlouho v Německu, kde prodával analýzy o Rusku západním firmám. Psali je ruští novináři, včetně Safronova. Ve snaze o nižší trest nabídku vyšetřovatele přijal. Když po něm Čaban chtěl jméno řídícího důstojníka z německé rozvědky, vymyslel si přezdívku Wichser, a civilní rozvědka SVR potvrdila, že takový německý agent skutečně existuje. Ani Čaban, ani SVR zřejmě neznají němčinu. Slovo, které v zoufalství vymyslel, znamená ve slangové řeči Onanista.
Zatčený pracovník Roskosmosu
Safronov je z novinářské rodiny, deníkem Kommersant prošel od stážisty až po zvláštního zpravodaje pro kosmonautiku, zbrojní průmysl a armádu. V roce 2019 však dostal výpověď za článek, v němž psal o možném odchodu Valentiny Matvijenkové z postu předsedkyně horní komory ruského parlamentu. Bývalá petrohradská starostka si postěžovala majiteli Kommersantu Ališeru Usmanovovi a jeden z nejbohatších ruských oligarchů nechal autory článku vyhodit. Na protest následně odešla téměř celá vnitropolitická redakce.
Mladý redaktor se poté přemístil do ekonomického deníku Vedomosti. O půl roku později ale tento list koupily struktury ropného koncernu Rosněfť a Safronov žurnalistiku opustil. Jako odborníka na komunikaci ho přijal šéf ruské vesmírné agentury Roskosmos Dmitrij Rogozin. Po pár měsících ale Safronova při odchodu z bytu zatkli agenti FSB, od té doby sedí v Lefortovu.
Podle textu obvinění "Safronov pod záminkou novinářské činnosti, veden ziskuchtivými úmysly, zjistil státní tajemství a předal ho agentům dvou zahraničních rozvědek". Uvádí to server Proekt.media, který obvinění získal.
Pro svoji protistátní činnost měl podle vyšetřovatelů vybudovanou širší síť spolupracovníků. Kromě zmíněného Voronina, který měl tajemství předávat svému řídícímu důstojníkovi s krycím jménem Onanista, prodával údajně informace českému občanovi Martinu Laryšovi. Ten byl v letech 2012 až 2014 v Moskvě jako dopisovatel Lidových novin. Když se vrátil do Česka, zkoušel rozjet placenou službu s analytickými materiály o Rusku a východní Evropě. Podle obvinění to byla jen zástěrka pro českou rozvědku.
Česká spojka a tajné informace
Tvrzení, že byl Laryš ve skutečnosti agentem českých tajných služeb, je v obvinění doloženo názorem ruské rozvědky SVR, bez dalších podrobností. Obvinění dále uvádí, že informace šly z Česka rovnou do USA. Ve spisu je i expertiza pracovníka FSB pod krycím jménem Vladimir Šarapov. Ten píše, že informace "odpovídají rozvědným cílům Severoatlantické aliance" a proudily rovnou do Washingtonu. Česko je podle Šarapova "vazalem hlavního účastníka bloku NATO Spojených států".
Vyšetřovatelé tvrdí, že tajné informace putovaly na Západ v sedmi souborech, šest na Laryšovu adresu, jeden do Německa k Voroninovi. Všechny se týkaly vojensko-technické spolupráce Ruska s Libyí, Alžírem, Srbskem, státy bývalého Sovětského svazu a také účasti Ruska ve válce v Sýrii.
Advokáti odsouzeného Safronova uvádějí, že novinář opakovaně žádal vyšetřovatele o zapůjčení notebooku s přístupem k internetu. Chtěl jim ukázat, že nešlo o tajné informace, ale o údaje z veřejně přístupných zdrojů. To mu ale vyšetřovatelé neumožnili.
Novináři z Proekt.media to udělali za něj a v šesti případech nalezli na internetu zcela identické informace. V jednom případě byla v Safronovově materiálu podrobnost, zveřejněná až o měsíc později.
I zde jsou ale v obvinění kuriózní momenty. Známý vojenský expert a člen poradního sboru ruského ministerstva obrany Ruslan Puchov prohlásil, že detailní údaje o dodávkách ruské vojenské techniky do států bývalého Sovětského svazu nemohou žádného normálního čtenáře zajímat, a proto jde o špionáž. Advokáti ale upozornili, že tyto údaje jejich klient vzal ze stránek časopisu Export zbraní, jehož šéfredaktorem je právě Puchov.
