Moskva (od našeho zpravodaje) - Rusko slaví 70. výročí porážky nacistického Německa sovětskými vojsky s mimořádným rozmachem.
Na Rudém náměstí, před zraky prezidenta Vladimira Putina a skrovného počtu zahraničních hostů, projela budoucí chlouba ruské armády - tank T-14 Armata, na nebi proletěly strategické bombardéry, které poslední rok provokují ve vzdušném prostoru sousedních států, a přibližně šestnáct tisíc ruských vojáků společně zakřičelo: "Urá."
Podle Vladimira Putina je porážka Třetí říše „hrdinským vrcholem dějin naší země“. Den vítězství stejně vnímají i obyčejní Rusové, kteří slavili „své vítězství“ daleko od tribun, v moskevských ulicích.
Raketa pro Obamu
„Zdá se mi, že do ulic vyrazila snad celá Moskva. To je něco neuvěřitelného,“ s údivem komentuje davy lidí Alexej. Asi třicetiletý manažer se stěží vysoukal z přeplněného metra a hledal si místo, kde by se mohl podívat na vojenskou techniku triumfálně se vracející z přehlídky na Rudém náměstí.
Tanky se sotva vyjely ukázat ruskému vrchnímu veliteli a v podloubí moskevské filharmonie je už hlava na hlavě. K hnutí není ani u sochy básníka Majakovského.
Diváci s lodičkami s rudou hvězdou a ruskými vlajkami okupují každý metr podél silnice. Stojí ve třech řadách. Stojí na cisternách. Tísní se v uličkách, kde nemají žádnou šanci ani koutkem oka uvidět bílé hlavice raket protiletadlového komplexu Buk, který vloni v červenci sestřelil nad Ukrajinou malajsijský boeing.
Aby se svátečně naladili, stačí jim slyšet dunění pásů a řev motorů nízko letících letadel.
Dav přihlížejících zažívá euforii hned několikrát. Když nad jejich hlavami stíhačky vykouzlí ruskou trikoloru, když projíždí nový tank Armata a když se na silnici objeví obří tahač s balistickou raketou Topol-M.
„Obamo, to je dárek pro tebe!“ křičí padesátník a Topolu divoce mává ruskou vlajkou ozdobenou medvědem.
Bez pradědy bych teď nevítal naše vojáky
„Všechno se mi líbilo. Nejvíc mě potěšilo, že přišlo tolik lidí. Loni jich bylo mnohem méně. Rok od roku přehlídka roste, jezdí víc vojenské techniky. Asi nejvíc se mi líbila Armata,“ usmívá se Pjotr.
Jak říká holohlavý třicátník s dlouhým plnovousem, bydlí nedaleko trasy, po které jezdí tanky z přehlídky. Každý rok si podívanou nenechává ujít.
„Můj praděda bojoval. Děda pracoval v zbrojním průmyslu, vyráběl migy. Pro mě je 9. květen velmi osobní svátek. Kdyby praděd nepřežil, kdyby nás porazilo nacistické Německo, teď bych tu nestál a nemohl bych mávat našim vojákům," vysvětluje Pjotr.
Společné vítězství
Ve stínu, nedaleko policejního zátarasu, stojí starší dáma. V roce drží transparent s fotografiemi několika mužů ve vojenské uniformě. Nad snímky je ručně psaný nápis: „Jsem proti válce s Ukrajinou! Světu mír“. Na přehlídku přišla uctít památku svého děda.
„Můj děda, Alexandr Iljič, byl dělostřelec. Bojoval pod Leningradem, u Kursku, osvobozoval Ukrajinu. Osvobodil mnoho sovětských měst. Myslím si, že bojoval i na Slovensku. Do Německa se nedostal, osvobozoval totiž Bulharsko. Tam také oslavil konec války. Domů se vrátil jako jediný. Tři jeho bratři přišli ve válce o život. Jeden z nich je stále pohřešovaný. Nic o jeho osudu nevíme,“ vzpomíná Anastasia.
Na vrcholku transparentu jí vlají dvě vlajky - ruská a ukrajinská. Podle jejích slov Den vítězství není pouze ruský svátek, je to oslava svobody všech lidí, kteří bojovali s nacismem.
„Ve válce nebojovalo pouze Rusko, ale celý Sovětský svaz. Dědeček například sloužil s Ukrajincem. Spolu u Ladožského jezera, když bránili zásobování Leningradu, jedli zmrzlé koně. Je to naše společné vítězství. Nikdo ho nikdy nedělil na ruské, ukrajinské nebo evropské,“ dodává Anastasia.
