Ústí nad Labem - Zdravotní sestra zavraždila podle policie v rumburské nemocnici šest lidí, protože si chtěla ulehčit práci. Znalci přesto konstatovali, že není duševně nemocná.
Soudní znalec v psychologii Jiří Jelen v rozhovoru pro Aktuálně.cz vysvětluje, že to není vyloučeno. Podle něj je totiž možné, že žena trpí specifickou poruchou osobnosti, což není nemoc.
Podle obžaloby, kterou má redakce k dispozici, vraždila sestra na JIP poprvé už na začátku roku 2010. Pacienty zabíjela tím, že jim vpravila do krevního oběhu vysokou dávku draslíku. Na vše se přišlo teprve loni.
Znalci u ženy neodhalili žádnou duševní nemoc. Přitom zabila šest nemohoucích pacientů. Opravdu tohle může páchat někdo duševně zdravý?
Vysvětlím to. Vyskytují se osobnosti s akcentovanými rysy, a když je těch rysů hodně a oni jsou odlišní od normy, tak se tomu říká specifická porucha osobnosti. To ještě není duševní choroba. Do této skupiny by zřejmě tato žena zapadala. Jde o lidi, kteří jsou nápadně výbušní, impulsivní, neodolní vůči stresu, jsou otrávení, když musí o někoho pečovat.
Není tedy potřeba ještě další posudek?
Já často opakuji, že se u těchto jedinců nařizuje psychiatricko-psychologický posudek. Když zůstane posudek jen na psychiatrech, tak odpoví pouze na základní otázku: Je tento člověk duševně nemocný? Podle psychiatra tedy duševně nemocná není a dál se tím asi nikdo nezabýval. Asi by byl potřeba ještě psycholog, aby se podíval na ty akcentované rysy.
Podle žaloby zdravotní sestra vraždila, aby si ulehčila práci. To je dost zarážející motiv pro hromadné vraždění.
Mohu o tom mluvit pouze hypoteticky. Ale pokud danou profesi vykonávala celý život, tak u ní mohlo dojít k takzvanému syndromu vyhoření. Už jí to s těmi lidmi nebavilo, oni ti senioři nejsou moc příjemní.
První vražda se údajně odehrála v roce 2010. Sestra byla zatčena teprve loni. Jak je podle vás možné, že do loňska se dopustila dalších pěti vražd. Tedy čtyři roky na to nikdo nepřišel a ona s tím dokázala dál žít?
Ono ji to vlastně posílilo, že na to nikdo nepřišel. Stále to zvyšovalo její motivaci, aby v tom pokračovala. Byla si takřka jistá, že se na to nemůže přijít.
Pokud bude odsouzena, bude v jejím případě následovat i nějaká léčba?
Pokud mám pravdu v tom, že jde o specifickou poruchu osobnosti, tak to není nemoc a není to léčitelné. Soud by mohl jedině nařídit dodatečně nějaké kontroly.
