Analýza - Počínaje příspěvkem za rok 2011 (připisovaném v roce 2012) dosáhne podpora maximálně 2000 korun ročně, a to včetně starých smluv uzavřených do roku 2003.
Státní podpora zároveň klesne na 10 procent z uspořené částky v příslušném kalendářním roce. Dosud činila 15 procent u smluv uzavřených po roce 2003, u starších smluv dokonce 25 procent.
Maximální částka úspor, z níž se podpora počítá, zůstává na 20 tisících (u smluv uzavřených do roku 2003 se počítala maximálně z 18 tisíc).
Od roku 2011 současně skončilo dosavadní osvobození úroků od daně z příjmů, nově jsou zdaněny běžnou 15% sazbou stejně jako úroky v bance.
Od roku 2013 pak vláda plánuje omezení státní podpory jen na financování vlastního bydlení. Podporu má získat jen ten, kdo ji použije na bydlení, nebo si ke stejnému účelu vezme úvěr od stavební spořitelny. Zatím jde stále jen o návrh, novela ještě nebyla schválena.
Podrobný seznam schválených i chystaných změn najdete v tomto přehledu. Následující text se detailněji zaměří jen na přípustnost "zpětného" snížení podpory.
Lze snížit podporu i pro stávající smlouvy? Nejde o zakázanou retroaktivitu? Jak by se k schválené novele postavil Ústavní soud, který podobné snížení už jednou vládě "zrušil"? Pokusíme se odpovědět na časté otázky čtenářů.
Smlouvy odkazují na zákon
Obecně platí, že smlouvy lze měnit pouze se souhlasem obou stran. V případě bank či stavebních spořitelen se za souhlas považuje i mlčení klienta v případě, když finanční ústav jednostranně změní své všeobecné obchodní podmínky, na něž smlouva odkazuje.
Jenže výše státní podpory stavebního spoření není ani u jedné ze spořitelen určena přímo ve smlouvě nebo všeobecných podmínkách. Tyto dokumenty pouze odkazují na příslušný zákon.
Smluvní podmínky přitom neslibují, že po celou dobu spoření náleží lidem podpora podle zákona platného v době uzavření smlouvy. Z toho vyplývá, že připisování podpory (resp. její zálohy) za každý jednotlivý rok záleží vždy na aktuálním znění zákona.
Podpora se může měnit
Ústavní soud už ve svém dubnovém nálezu, týkajícím se předchozích škrtů, připustil, že výše státní podpory se může rok od roku měnit. Klíčová část nálezu uvádí:
Stanovení příspěvku ze státního rozpočtu za určitým účelem a pro určitou skupinu osob závisí vždy na tom, do jaké míry je ze strany zákonodárce shledána jeho účelnost, resp. veřejný zájem na jeho poskytování. To platí obzvlášť v případě, kdy se jedná o příspěvek, jehož poskytování je pouze beneficiem ze strany zákonodárce, aniž by s ním současně bylo spojeno naplňování určitého základního práva nebo svobody.
Dotčené subjekty přitom nemohly spoléhat na to, že postupem času zákonodárce tuto výši nepřehodnotí. Nelze přitom opomenout ani související odpovědnost vlády a Parlamentu za stav veřejných financí, s čímž souvisí i oprávnění zákonodárce přizpůsobit výdaje státního rozpočtu jeho reálným možnostem a aktuálním potřebám formou změn právní úpravy mandatorních výdajů, státní podporu nevyjímaje.
Pro ty, co už nechtějí číst podrobnější právní souvislosti: Omezení podpory, které vláda přijala letos v říjnu, je tedy (na druhý pokus) už v souladu s Ústavou ČR.
Není zpětně jako zpětně
Ústavní soud v dubnu potvrdil, že stát může měnit výši státních příspěvků také u stávajících smluv, stejně jako může například měnit výši daní.
Lidé to ale musí vědět předem, tedy nejpozději na začátku kalendářního roku, v němž ke změně dochází.
Škrty jsou tedy možné až počínaje příspěvky "od teď do budoucna", nikoliv zpětně.
Snížením, které letos v říjnu schválili poslanci, tedy jde o takzvanou nepravou retroaktivitu, která je až na výjimky přípustná.
Nepravou retroaktivitou nazýváme situaci, kdy se nový zákon sice vztahuje i na právní vztahy vzniklé v minulosti, ale je vůči nim účinný až od současnosti (od data účinnosti), nikoliv zpětně.
Přeneseno do stavebního spoření: Lidé, kteří dosud dostávali podporu 3000 korun, sice dostanou od příštího roku jen 2000 korun, nicméně na už přiznané podpoře se nic nezkrátí - nebudou tedy muset vracet příspěvky z předchozích let.
Ústavní soud však z původních vládních škrtů (přijatých před rokem) zrušil část týkající se mimořádné 50% srážkové daně na státní podporu za rok 2010 (připisovanou v roce 2011).
U této daně totiž šlo o nepřípustnou "pravou" retroaktivitu - dotkla se lidí, kteří už během roku poslali peníze na účet stavební spořitelny a očekávali, že také stát bude postupovat podle tehdy platných pravidel.
Pro úplnost: Soud připouští, že i státní příspěvek může podléhat dani. Ale nesmí se tak stát způsobem, jaký vláda zvolila vloni pro podporu za už probíhající rok.
Čtěte také
- Další škrty stavebního spoření, podpora jen na bydlení
- Jediný člověk už má dluhopisy za víc než čtvrt miliardy
- Hypotéky rekordně zlevňují, potvrzuje nová statistika
- Nová jednička pro spoření na půl roku. Tady je žebříček
- Stát přidá na penzi jen těm, kteří spoří alespoň 300 Kč
- Mám úspory doma pod polštářem, hlásí každý pátý Čech
- Zájem o stavební spoření klesl o více než třetinu
- Výhodné nabídky stavebních spořitelen? Pozor na triky
Příklad: Tři různé změny
Rozdíl si ukážeme na třech variantách jedné situace "ze života":
Pan Jan před necelými třemi lety koupil auto pro potřeby své rodiny. Ve vztahu ke státu počítal s tím, že bude muset platit spotřební daň za pohonné hmoty, povinné ručení, technické kontroly nebo že existují určitá pravidla silničního provozu - vše se může průběžně měnit, ale nepředpokládal nějaké opravdu výrazné změny.
V roce 2011 by pak Parlament rozhodl, že všichni majitelé aut musí zaplatit speciální daň za vlastnictví auta. Účinnost nového zákona by nastala od 1. ledna 2012.
1) Pokud by se tato daň týkala všech, kdo si koupí auto po 1. lednu 2012, nejednalo by se o retroaktivitu. Takový postup by byl v zásadě (s řadou výhrad, které jsou ale pro další text nepodstatné) v pořádku - všichni, kdo zvažují koupi auta, by si buď pospíšili, nebo by už do svého rozhodování zanesli vyšší náklady způsobené novou daní.
2) Pokud by se tato daň týkala i lidí, kteří k 1. lednu 2012 budou vlastnit auto (tedy i těch, kteří si jej koupili třeba už v roce 2008), jednalo by se o retroaktivitu zákona. Rozhodující by pak bylo, odkdy by se nová daň musela platit.
Jestliže by se daň platila až počínaje rokem 2012 (tedy za vlastnictví auta v roce 2012), měli by dosavadní majitelé ještě dost času auto prodat. Sice za výrazně nižší cenu, protože nabídka by v takové situaci výrazně převýšila poptávku, ale v zásadě by takto existovala možnost, jak se nové úpravě vyhnout.
3) Pokud by se však daň týkala i lidí, kteří vlastnili auto v posledních třeba pěti letech, šlo by o takzvanou pravou retroaktivitu. Nejenže by už neměli možnost se této dani vyhnout, ale netušili o ní ani v době, kdy si auto kupovali.
Pouze tento poslední případ je v zásadě (tj. až na výjimky) nepřípustný, nazýváme jej pravou retroaktivitou.
Rok starý zákon
Možná si teď řeknete, že omezení podpory pro rok 2011 schválili poslanci až letos v říjnu, takže znovu jde o nepřípustnou retroaktivitu - vůči lidem, kteří už letos své peníze na spoření poslali.
Jenže v tomto případě nešlo o zcela nový zákon, ale jen o opětovné schválení zákona, který poslanci přijali už před rokem.
Ústavní soud totiž zvolil poměrně nezvyklé řešení. Letos v dubnu sice loni přijatou novelu zrušil jaksi s podmínkou. Zjednodušeně řečeno: Novela přestane platit jen v případě, že ji poslanci do 31. prosince 2011 neschválí znovu, už řádným způsobem a bez srážkové 50% daně.
Samotné snížení podpory je podle soudu v pořádku (s výjimkou 50% daně). Zákon zrušil "jen" kvůli zrychlému přijetí ve sněmovně, kdy se koalice odvolávala na údajný stav legislativní nouze.
Lze tedy říci, že pro rok 2011 už lidé nemohou říkat, že se snížením podpory nepočítali. Přestože tento pohled vyvolává určité pochybnosti (co třeba lidé, kteří počítali s pádem vlády?), podle Ústavního soudu je opakované přijetí původního zákona v pořádku.
Zákaz pravé retroaktivity
Podle jedné ze základních právních zásad, platné už od dob starověkého Říma, nesmí nový právní předpis měnit poměry zpětně v neprospěch občanů. Může je zhoršit jen "od teď do budoucna" - přestože se toto zhoršení nově dotkne i právních vztahů vzniklých už v minulosti.
Zákaz pravé retroaktivity platí zejména pro oblast trestního práva a obsahuje jej i česká Listina základních práv a svobod. Podle ní se "trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán". Jestliže tedy někdo spáchal čin, který v té době nebyl trestný, nelze jej pozdějším zákonem zpětně trestat.
Existují dvě výjimky ze zákazu pravé retroaktivity. Prvním je situace, kdy nový právní předpis přináší výhodnější úpravu, například mírnější hodnocení určitého činu. V trestním právu vyplývá přímo z Listiny základních práv a svobod, že se použije právní úprava, jež je pro pachatele výhodnější.
Teoretický příklad: Jestliže se za rok 2009 platily daně ve výši 15 procent příjmů, nelze zákonem přijatým v roce 2010 zpětně stanovit, že se zvýší na 20 procent, a požadovat po lidech jejich doplacení. Pokud se však vláda rozhodne zpětně snížit daně z 15 na 10 procent a přeplatek vrátit, je taková retroaktivita možná, protože je ve prospěch poplatníků (pomineme-li nižší příjem státu jako celku patřícího "všem").
Druhá výjimka ze zákazu pravé retroaktivity se týká případů, kdy člověk nebo firma musel s retroaktivní regulací počítat. Tímto případem je podle Ústavního soudu situace, kdy předchozí právní norma stála v příkrém rozporu se zásadními, obecně uznanými principy humanity a morálky. Jde zejména o zločiny proti lidskosti - lze je stíhat i tehdy, jestliže je zákony platné v době spáchání činu neoznačovaly za trestné.
Co je víc?
Ústavní soud tak posuzoval, zda u lidí, kteří uzavřeli smlouvu o stavebním spoření před snížením podpory, je (z pohledu ústavy) zájem na zachování dosavadní výše příspěvku důležitější než veřejný zájem na jeho snížení. A rozhodl ve prospěch společnosti jako celku.
Ostatně kdyby tato nepravá retroaktivita nebyla možná, došlo by v řadě oblastí k zakonzervování dosavadních podmínek a stát by vlastně nemohl nic měnit. Například živnostníci by se pak třeba mohli bránit, že když začali před dvěma lety podnikat, počítali s nižšími daněmi než nyní.
| Čtěte také: Další škrty stavebního spoření, podpora jen na bydlení Výhodné nabídky stavebních spořitelen? Pozor na triky Zájem o stavební spoření klesl o více než třetinu |
Právě na příkladu živnostníků si ukážeme také důležitý princip "legitimního (oprávněného) očekávání", který je z ústavního pohledu důležitý.
Živnostník musí při zahájení podnikání počítat s tím, že výše daní se může průběžně měnit. Neuspěje s poukazem, že na dalších dvacet let počítal se zachováním například jen 15% daně.
Na druhou stranu oprávněně počítá s tím, že stát bude i nadále vytvářet vhodné podmínky pro živnosti a nezvýší daně ze dne na den do likvidační výše, například z patnácti na 70 procent. Takovýto skok by byl s velkou pravděpodobností protiústavní, byť by šlo o povolenou nepravou retroaktivitu "teprve od teď do budoucna".
Ústavní soud by pak posuzoval, zda veřejný zájem na takové změně zákona je silnější než požadavek na ochranu právní jistoty občanů.
