Brno - Nejvyšší soud znovu potvrdil, že stát není zodpovědný za krach Družstevní stavební záložny Praha. Česká národní banka proto nemusí zaplatit správci konkurzní podstaty asi 264 milionů korun plus úroky jako náhradu majetkové újmy.
Dovolání správce zamítl Nejvyšší soud. Podobný verdikt padl u tohoto soudu již v roce 2007.
Správce tvrdil, že před pádem záložny selhal tehdejší Úřad pro dohled nad družstevními záložnami. Nedokázal prý zabránit špatnému hospodaření a následnému krachu.
Justice ale dospěla k závěru, že hlavní zodpovědnost za vzniklou škodu nese tehdejší představenstvo, které údajně odčerpalo ze záložny majetek. Stát měl jen omezené možnosti kontroly.
"Vzhledem k tomu, že primární a přímou příčinou odčerpání majetku záložny bylo protiprávní jednání jí samotné (jejích představitelů), na němž se Úřad pro dohled nad družstevními záložnami nepodílel, tak jeho - byť liknavý - postup při dohledu není v příčinné souvislosti se vznikem škody," rozhodl Nejvyšší soud.
Ve sporu o náhradu majetkové újmu nejprve Obvodní soud pro Prahu 1 v roce 2008 rozhodl, že ČNB musí zaplatit správci 187,6 milionu korun, dalšímu nároku ve výši 76,7 milionu nevyhověl. Městský soud v Praze ale loni v únoru rozsudek změnil a žalobu zcela zamítl.
Dvě třetiny kampeliček padly
Družstevní záložny, novodobé kampeličky, začaly vznikat v roce 1996. Na přelomu století se v Česku odehrála vlna jejich pádů. V likvidaci nebo konkurzu se ocitly téměř dvě třetiny existujících kampeliček, ztratily se z nich miliardy korun. Vkladatelé často získali zpět jen zlomek svých peněz. Dohled nad záložnami později převzala Česká národní banka, Úřad pro dohled nad družstevními záložnami zanikl.
Pád Družstevní stavební záložny Praha patří k deseti největším krachům. Objem náhrad činil 229 milionů korun, oprávněných osob bylo více než 2500. Záložna vznikla v roce 1997, v říjnu 1999 na ni byla uvalena nucená správa a od roku 2000 byla v konkurzu.
Záložna údajně před zásahem úřadu rozpůjčovala asi 90 milionů korun s obtížnou vymahatelností. Dále prý poskytovala skryté úvěry a směnky, nesprávně hospodařila s vklady klientů a měla neúměrně vysoké provozní náklady. Podle dostupných informací nebyl za hospodaření nakonec nikdo potrestán.
