Praha – Pojišťovny nebudou muset na konci roku vracet lidem část povinného ručení. Senát dnes zamítl návrh zákona, který měl zastropovat marže pojišťoven z povinného ručení. Trojice senátorů Libor Michálek, Ivana Cabrnochová a Jitka Seitlová navrhovala, aby se pojistné platilo zálohově - podobně jako je tomu při platbách za elektřinu či plyn. Podle pojišťoven i ministerstva financí je to nesmysl.
Senátoři hlasovali rovnou o zamítnutí návrhu. Proti zamítnutí byl jediný senátor. Všichni tři navrhovatelé se hlasování zdrželi, stejně jako dalších devět senátorů.
“Povinné ručení patří k povinným pojištěním a musí být ze zákona uzavřené pro každé vozidlo. Mělo by být tedy regulováno podobně, jako je tomu například u povinného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci,“ vysvětluje svůj záměr senátor Libor Michálek.
Návrh počítal s tím, že po skončení období by klienti dostali vyúčtování od pojišťovny, které by se vztahovalo k celkovému rozdílu mezi přijatými a vyplacenými platbami u povinného ručení všech klientů dané pojišťovny. Pokud by hrubá marže přesáhla 20 procent, klient by měl nárok na vrácení části pojistného. V praxi by šlo u většiny řidičů maximálně o desítky korun za rok.
Proti návrhu se zásadně postavilo i ministerstvo financí. "Jsme přesvědčeni, že by ve svém důsledku nevedl ke zlevnění povinného ručení pro klienty, ale k destabilizaci systému," řekl mluvčí ministerstva Michal Žurovec. Návrh je podle názoru ministerstva v rozporu jak se zákonem o pojišťovnictví a právní úpravou EU, tak i se samotnou technikou a pojistnou matematikou soukromého pojištění.
Proti jsou samozřejmě i pojišťovny. "V návrhu nebyl řešen ani praktický aspekt, jak by se vracely částky nad stanovenou marži - například klientům, kteří mezitím změnili pojišťovnu, přestěhovali se," říká za pojišťovnu Uniqa Eva Svobodová. "Znamenalo by to také nedělat spravedlivý rozdíl mezi zákazníky, kteří měli daný rok škodu, a tudíž solidární systém zatížili, a těmi, kdo jezdili bezpečně, a měli by tudíž právem nárok na vyšší vratky," dodává.
Sporný výpočet
Mezi lety 2011 až 2013 se výše hrubých marží pojišťoven u povinného ručení podle Michálka pohybovaly mezi 15,7 a 18,4 procenty. V loňském roce se vyšplhaly téměř na 27 procent.
Michálkovy závěry vycházející ze statistik České národní banky ale zpochybňují nejen pojišťovny, ale i ministerstvo financí. "Rozdíl mezi výší přijatého pojistného a výší vyplacených pojistných plnění není marží pojišťoven, jak v rozporu se systémem fungování soukromého pojištění návrh uvádí," upřesňuje mluvčí ministerstva Žurovec.
Česká asociace pojišťoven upozorňuje, že senátor také do výpočtu nezahrnul (od roku 2014) povinný tříprocentní odvod do Fondu zábran škod ani nutnou rezervu, kterou si pojišťovny musejí vytvářet na budoucí vyplácení odškodnění za daný rok. Především za trvalé škody na zdraví se škoda vyplácí až s odstupem řady měsíců. Nový občanský zákoník navíc tato odškodnění znatelně zvýšil.
Kvůli konkurenci proděláváme
V souvislosti s platností nového zákoníku tak pojišťovny zvýšily ceny povinného ručení až o 10 procent. K odpovídajícímu zvýšení pojistného plnění ale podle Michálka nedošlo.
"Účinnost nového občanského zákoníku v loňském roce představovala pro pojišťovny nárůst nákladů na pojistná plnění u škod na zdraví ve výši 1,9 miliardy korun. Předpokládáme, že roční nárůst nákladů spojených s novým občanským zákoníkem není konečný a bude nadále růst,“ oponuje Aleš Povr za Českou asociaci pojišťoven. V letošním roce podle něj pojišťovny na povinném ručení tratí zhruba 11 procent. Ta přitom od roku 2011 stále narůstá.
Nízké ceny povinného ručení v Česku jsou podle pojišťoven způsobeny především silně konkurenčním prostředím. Pojišťovny tak raději nabízejí ztrátový produkt, kterým klienta získají a ztrátu si vynahradí prodejem doplňkových služeb, jako je pojištění čelního skla. Při ztrátě přes 10 procent je však tento systém podle pojišťoven dlouhodobě neudržitelný.
