Reportáž – "Pojďte do Bavorska, můžete tam začít nový život jako kuchař. Je to dobrá perspektiva, vím minimálně o pěti hotelech, kde pro vás mají hned místo," říká mi zaměstnanec německého úřadu práce.
Kuchař přitom nejsem. Mám maturitu a v gastronomii jsem nikdy nedělal. "Umíte dobře německy, zapojím vás do vzdělávacího programu. Dva dny v týdnu se budete učit, tři dny pracovat. Nejdřív jako pomocná síla v kuchyni. Za tři roky budete mít německé vzdělání a dobrou perspektivu," pokračuje muž.
Musel bych se přestěhovat do Německa, nabídka platí třeba pro oblast kolem jezera Chiemsee, které je od západních českých hranic zhruba 300 kilometrů vzdálené. Nabízejí mi zhruba 900 eur měsíčně - ubytování můžu mít v hotelu, kde bych se stal kuchařem.
"Bohatý byste během vzdělávání nebyl, ale na život to stačí. A za tři roky byste měl jistotu, že do konce života budete mít dobře placenou práci," říká muž s úsměvem a dává mi týden na rozmyšlenou, abych tak zásadní životní krok dobře rozmyslel.
Jsem na karlovarském úřadu práce, kde ve čtvrtek proběhla další z řady burz práce, na nichž německé a rakouské firmy hledají zaměstnance přímo v Česku. Podle aktuální zprávy ze začátku tohoto týdne nabízejí německé firmy díky hospodářskému oživení nejvíce pracovních míst v historii. Nemají je kým obsadit.
Koho hledají v Karlových Varech? Nejčastěji řemeslníky – zámečníky, kadeřníky, kuchaře, elektrikáře nebo třeba truhláře. "Ale je tu i jedna lukrativní nabídka pro vysokoškoláky s technickým vzděláním. Takoví lidé sem však nechodí," říká mi zaměstnankyně německého úřadu práce.
"Většinou se tu na práci ptají lidé s maturitou, kteří umí německy. Nebo řemeslníci, kteří ale jazyk neumí," pokračuje. Ani jedna kombinace není ideální. I tak ale s výsledky burz panuje spokojenost.
"V minulých letech často navštěvovali burzu lidé, kteří německý jazyk vůbec neuměli, a neměli tak moc šancí na úspěch. To se v poslední době razantně mění a zahraniční zaměstnavatelé jsou s pracovníky z Česka spokojeni," říká Kateřina Beránková, mluvčí Úřadu práce ČR. "V průměru z 500 návštěvníků burzy odchází každý čtvrtý s nabídkou konkrétního místa na další pohovor přímo do firmy,“ dodává.
První taková burza práce se konala v roce 2010, ze začátku se opakovala jednou ročně. Dnes jsou v Karlových Varech dvě za rok (další bude v březnu) a jedna se koná v květnu či červnu také v Chebu. "Letos navíc ještě bude Úřad práce ČR nabízet volná místa v okolí Salzburgu v Rakousku na zimní sezonu," říká Beránková.
Půlku "řidičáku" vám zaplatíme
Stejně jako v Česku jsou na "lovu" i německé speditérské firmy, řidičů nákladních vozů je nedostatek. Nevadilo jim ani, že nemám řidičský průkaz na kamion. "Když bych si ho udělal, vezmete mě?" ptám se u dvou firem. "Ano. Nástupní plat by pak začínal, protože nemáte zkušenosti, na zhruba 1400 eurech za měsíc plus diety. Nejdřív bychom vás vyzkoušeli na menším náklaďáku," zní odpověď.
Jak velký zájem o řidiče je, bylo vidět na druhém stánku. "Můžete zatím dělat skladníka, mezitím si doděláte řidičský průkaz a pak budete jezdit," říká mi majitel firmy.
Udělat si řidičský průkaz na nákladní auto není levné. "Dáváte na to nějaký příspěvek?" zkouším to. "Zeptejte se na vašem pracovním úřadě. V rámci rekvalifikace by to mohlo vyjít. Když ne, přispějeme vám zhruba polovinou z ceny," dodává a zapisuji si na mě kontakt.
Nabízí mi buď práci řidiče na vnitrostátní dopravě, který se každý den vrací do sídla firmy v Hofu, nebo mezinárodní dopravu, kde je člověk doma jen na víkend. V prvním případě měsíční výdělek začíná na 1750 eurech, ve druhém se dostanete nad 2000 eur. Bez diet. "Přijeďte se k nám podívat, probereme detaily," uzavírá rozhovor speditér.
Kam dál? Životopis můžete odevzdat rovnou pracovnímu úřadu nebo pracovní agentuře. Ty ale pro středoškoláka s všeobecným vzděláním nemají úplně nejlepší zprávu. "Pro vás tu máme leda práci ve výrobě, na směny. Vychází to tak na 1000 eur měsíčně," říká mi slečna tentokrát v češtině. Je problém, když někdo neumí řeč? "Je, ale u pásu to firmy tolerují," odpovídá.
Práci by na burze našli i dobrodruzi. Na zaoceánský parník hledají kuchaře, recepční, kadeřníky, barmany nebo třeba kosmetičky. "Pluje se zhruba čtyři měsíce až půl roku. Výdělek se pohybuje od tisíce do tří tisíc eur za měsíc. Záleží, jakou práci děláte a také pod jakou vlajkou loď pluje. Když je to Libérie nebo třeba Bahamy, tak se neplatí daně a je to lepší," říká mi zaměstnanec jedné agentury.
Levná pracovní síla
Většina lidí, kteří se přišli na práci zeptat, jsou mladí muži. "Neumím německy, nechci dělat na směny. Nemám práci, něco bych zkusil, ale nechci se tam stěhovat, chci něco kousek od hranic," říká mi jeden z nich. Moc nadějí na úspěch evidentně nemá.
"Jsem bez práce, umím německy, ideálně bych chtěla dělat ve službách,“ svěřuje se mi asi 25letá slečna, která si přinesla deset životopisů a všechny rozdala. "Doufám, že to dopadne lépe než minule. Také jsem všechny životopisy rozdala, ale nikdo se neozval," říká s tím, že firmám mohlo vadit, že nemá zkušenosti z pozic, o které se ucházela.
"Jsme pro ně levná pracovní síla, Němci nebudou za tyhle peníze ochotni pracovat," naráží na to, že firmy většinou nabízejí minimální mzdu, která v Německu začíná na 8,50 eura za hodinu a roste s tím, jaká kvalifikace je pro konkrétní místo třeba. "Když ale vidím ochotu a vstřícnost, s jakou práci nabízejí, tak mi to smysl dává. Klidně půjdu dělat i do výroby," dodává.
Kdo chce v Německu pracovat, má velkou šanci. Zvláště pokud umí řeč a je ochoten za prací cestovat každý den desítky kilometrů nebo se za ní i přestěhovat. Vypadá to, že z opačné strany je zájem opravdu upřímný.
Přidejte si nás na Facebook a dozvíte se včas další aktuality a rady! Osobní finance Aktuálně.cz.
