S mnohem většími problémy se pak potýkají ve chvíli, kdy chtějí darovat jídlo lidem v nouzi - obvinění ze zabírání veřejného prostoru, návštěvy policie i pokuty jsou jen výčtem komplikací, které na dobrovolníky čekají.
Podle statistik OSN se každý rok na světě vyhodí 1,3 miliardy tun jídla, tedy zhruba jedna třetina všech potravin. To odpovídá množství, které by dokázalo nasytit až tři miliardy lidí. Na světě přitom stále 900 tisíc lidí hladoví a trpí podvýživou.
Plýtvá se v celém řetězci, ať už se jedná o zemědělskou výrobu nebo spotřebu v domácnostech. Právě tam se prý dle odhadů Evropské unie vyhodí více než polovina celého objemu potravin, které místo sněžení letí do koše. V zemích EU průměrně každý člověk za rok vyhodí 173 kilogramů jídla.
V Česku jsou čísla nižší, i tak ale stále vysoká. "V České republice každý člověk průměrně vyhodí přes 80 kilogramů jídla ročně. Vyhazuje se především pečivo, ovoce a zelenina. Dále často končí v koši mléčné výrobky a uvařená jídla, která se nestihnou včas zkonzumovat," uvádí mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý.
Food not Bombs mimo zákony
Změnit osud potravin se pokouší i celosvětová iniciativa Food not Bombs, sdružení na sobě nezávislých skupin lidí, kde dobrovolníci rozdávají zdarma veganské a vegetariánské jídlo těm, kdo si ho sami nemůžou dovolit. Projekt vznikl v roce 1980 ve Spojených státech, rozšířil se ale po celém světě.
Časopis Studenta
Článek byl převzat z magazínu Studenta.
Kompletní digitální vydání tohoto čísla magazínu Studenta najdete zde.
Další články ze Studenty čtěte zde:
Veganské a vegetariánské jídlo se rozdává nejen z etických důvodů, ale taky kvůli tomu, že z rostlinných produktů se nají mnohem víc lidí. "Na přípravu pokrmů se snažíme používat suroviny, které by se jinak vyhodily. Jedná se o potraviny, které buď přímo pocházejí z kontejneru (takže musely být z kontejneru vybrány a vyčištěny), ale jsou stále v pořádku, anebo potraviny, které to mají skoro spočítané a hrozí jim vyhození," vysvětluje původ potravin Markéta, jedna z členek skupiny (která si vzhledem k nezákonnosti projektu nepřeje být jmenována. a v celém článku proto budeme používat falešné jméno).
"Food not Bombs je v šedé zóně zákona. Když nad tím člověk přemýšlí, vytahovat potraviny z kontejneru sice legální z právního hlediska není, morální ale rozhodně ano. Pokud někdo vyhodí potraviny, které jsou stále konzumovatelné, je opravdu v pořádku je vyhodit? Přinejmenším je morální je z té popelnice vytáhnout a dát jim druhou šanci. Odpad je ale stále ve vlastnictví někoho - supermarketu, svozových složek -, a pokud vyhozené věci z popelnice vezmete, právně jim kradete odpad. Chápete, jak je to absurdní?" dodává dobrovolnice.
Do kontejnerů se z pultů obchodů dostanou například potraviny, které nevypadají z hlediska spotřebitele lákavě, třeba starší ovoce a zelenina. Získávání potravin z popelnice se pak anglicky (a oficiálně) říká dumpster diving.
Někteří dobrovolníci ale nemusí sahat na dno odpadu a jsou schopní si domluvit třeba zbytky z místního trhu. Někde pomáhají i studenti, kteří můžou dát na konci týdne do bedýnek na kolejích potraviny, jež jim před odjezdem domů zbyly.
"Schraňujete potraviny a rozdáváte je dál - všem druhům lidí všech barev. Je tam ale spousta faktorů, které záchranu potravin z popelnice znepříjemňují. Není to zákonné, všude jsou kamery, zamčené popelnice, ochranka i policie. Může to být taky nepříjemné, protože popelnice může být delší dobu nevyvezená a smrdět. Člověk taky musí brát opravdu jen to, co je neotevřené. Jde nám v první řadě o záchranu potravin, dává nám smysl je posílat dál. Vaří a rozdávají se samozřejmě jen potraviny, u kterých jsme si jistí, že jsou v pořádku - nejsou plesnivé nebo jiným způsobem nekonzumovatelné. Často také ti, co vaří, s těmi lidmi jedí," popisuje záměry iniciativy Markéta.
Sama se na svém pobytu v rámci programu Erasmus setkala s tím, že je možné se na získání potravin domluvit. Seznámila se s paní, která byla domluvená se supermarketem a přebírala vyřazené ovoce a zeleninu pro zvířata na statek. "Říkala mi: ‘Holčičko, to nedělají kvůli našim hezkým očím, to dělají kvůli penězům, kvůli tomu, že na tom ušetří. Když zeleninu nehodí do kontejneru, tak za jeho vývoz nebudou muset platit,’" říká Markéta.
Peníze jsou i důvod, proč se kontejnery zamykají. "Když ho necháte otevřený, tak se vždycky najde někdo, kdo si pro ty potraviny přijde. A když si pro ně přijde, tak to znamená, že si je nekoupí," upozorňuje dobrovolnice.
Nutno podotknout, že Food not Bombs operují hlavně s ovocem, zeleninou a jinými potravinami, které kvůli rozhodnutí některého zaměstnance supermarketu skončily v odpadcích, přestože nemusely.
U trvanlivých potravin je situace jiná a v Česku se je dnes už z obchodů daří zachraňovat. Všechno díky novele, kterou před třemi lety přijal parlament a která obchodům s prodejní plochou větší než 400 metrů čtverečních ukládá povinnost dávat neprodejné, ale stále bezpečné potraviny do potravinových bank.
"Darované můžou být potraviny s deformovanými obaly, potraviny nesplňující minimální velikost písma, potraviny s blížící se expirací, atd. Do okamžiku, než byla přijata zmíněná novela, musely být tyto potraviny staženy z trhu, přeznačeny nebo zlikvidovány. Pro srovnání: v roce 2012 potravinové banky získaly pouze 93 tun potravin, v roce 2018 už si ale přišly na 4 000 tun," vysvětluje mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý.
Jídlo bez papírů nedarujete
Pokud už dobrovolníci potraviny získají, velkým problémem je pro ně taky to, jak je lidem darovat. Uvařit a dát někomu něco zadarmo není úplně jednoduché.
"Darovat hotové pokrmy samozřejmě lze, pokud má tuhle možnost provozovatel potravinářského podniku nastavenou v rámci HACCPu (systém kontrolních kritických bodů ve výrobě, kde jsou zohledněna všechna rizika při produkci potravin - pozn. red.). Pokud pravidlo někdo poruší, jsou tu sankce. Při uvádění nebezpečných potravin na trh hrozí pokuta až do výše 50 milionů korun. Mezi nebezpečné potraviny patří například potraviny neznámého původu, potraviny neoznačené či nedostatečně označené a potraviny s prošlým datem použitelnosti," přibližuje Vojtěch Bílý.
Podle něj je na ty, kteří rozdávají jídlo zadarmo, nutné pohlížet jako na regulérní provozovatele potravinářského podniku. S tím je pak spojena spousta povinností. Třeba právě dosledovatelnost použitých surovin a potravin, odpovědnost za potraviny, které uvádí na trh, registrace u dozorového orgánu při zahájení činnosti a vhodná provozovna. Což je mnoho podmínek.
"Pokud chcete někomu něco darovat, musíte jít na veřejné prostranství, aby se k vám lidé v nouzi dostali. Ale pokud si s várnicí s polévkou někam stoupnete, už takzvaně zabíráte veřejný prostor a dostáváte se do sporu se státem. Zábor prostoru by se dal vyřešit povolením, to ale určitě nedostanete v případě, kdy rozdáváte jídlo, které nevzniklo ve specializovaném zařízení. Zlegalizovat to je aktuálně nemožné," přibližuje začarovaný kruh dobrovolnice Markéta.
A doplňuje jeden příklad za všechny: "Když si uděláte s přáteli piknik, rozhodně k vám nepřijde policista a neřekne: ‘Vy si tady navzájem rozdáváte jídlo? Kde jste ho vzali, z čeho jste ho uvařili? A máte hygienický průkaz?’" Podle ní se proto dá za pojem piknik schovat ledacos, a tak si ve Food not Bombs našli svou cestu.
Osvěta od Zachraň jídlo
Nejen supermarkety jsou zdrojem plýtvání, velkou měrou mu přispívají sami zákazníci. A právě tím se zabývá organizace Zachraň jídlo.
"V průběhu posledních let děláme různé akce pro veřejnost - jezdíme třeba na pole, kde po sklizni sbíráme zbytky pro potravinové banky. Teď máme za sebou křest naší kuchařky Zachraňme jídlo v kuchyni, na kterém jsme rozdali tři sta žemlovek uvařených ze surovin, jež by se jinak nevyužily. Konkrétně šlo o croissanty, které měly smůlu kvůli tomu, že měly špatný tvar, a hrušky ze sadu, které se už nestihly posbírat," uvádí mluvčí Zachraň jídlo Anna Strejcová.
Při akci se ale na rozdíl od Food not Bombs nepohybovali na hraně zákona, jelikož jídlo uvařili ve spolupráci s profesionální cateringovou společností a všechny potraviny skladovali v takových podmínkách, jaké zákon vyžaduje.
Rozdávání potravin totiž není jejich primárním cílem. "Většina našich aktivit se odehrává v on-line prostředí. Chceme veřejnost hlavně informovat, jak neplýtvat potravinami. A chtěli bychom se jako organizace do budoucna věnovat spíše prosazování systémových změn. V průběhu let také vidíme, že jsou firmy ochotné se do takových akcí zapojovat, je to pro ně vlastně už prestižní. A to je to, o co jsme se snažili. Aby to lidé začali vnímat jako důležitou věc," popisuje zkušenosti organizace Zachraň jídlo její mluvčí.
Sama Anna Strejcová považuje za hlavní důvod plýtvání potravinami to, že jich mají lidé hodně a je možné si je koupit na každém kroku. Člověk pak často zapomene, co má doma a co by měl zpracovat.
A jak by se dali lidé motivovat? "Určitou skupinu lidí lze motivovat ekologickým aspektem - produkce jídla totiž úzce souvisí se snižováním počtu obalů, čímž se lidé teď dost zabývají. Tahle skupina ale bude vždycky menší a dlouhodobě z průzkumů vychází, že pro lidi hraje hlavní roli ten ekonomický aspekt, tedy jestli můžou ušetřit," uzavírá mluvčí.
