Za odmítnutím kvót je nepochopení i politika, říká farmář. Měly lákat k agrobyznysu

Pavla Adamcová Pavla Adamcová
Aktualizováno 26. 4. 2021 9:47
Povinné kvóty na potraviny v Česku nebudou. Zavrhli je senátoři a nakonec i poslanci. "Všiml jsem si značného zjednodušování," říká k odmítnutí Jiří Milek, místopředseda Iniciativy zemědělských a potravinářských podniků. "Je tak samozřejmě otázka, jestli tomu přesně porozuměli," dodává v rozhovoru pro Aktuálně.cz. Kvóty měly podle něj sloužit jako pobídka pro ty, co chtějí rozjet agrobyznys.
Ilustrační foto.
Ilustrační foto. | Foto: Michaela Hasíková/Economia

Návrh na povinné kvóty na vybrané české potraviny senátoři odmítli. Někteří se přitom vyjadřovali tak, že jde o "neuvěřitelný nesmysl". Co bylo podle vás důvodem zavržení kvót? 

Všiml jsem si značného zjednodušování a ona ta problematika je složitá. Je tak samozřejmě otázka, jestli tomu přesně porozuměli.

Místopředseda Iniciativy zemědělských a potravinářských podniků (IZPP) Jiří Mílek.
Místopředseda Iniciativy zemědělských a potravinářských podniků (IZPP) Jiří Mílek. | Foto: IZPP

Dále nás taky mrzí, že v okolních zemích politici své zemědělce víc hájí a snaží se je podpořit různými výhodami. Některé země si vyjednaly vyšší evropské dotace jako Německo, v Polsku zemědělci neplatí sociální a zdravotní a podobně.

Pak je to také samozřejmě politika, ale do toho já aktuálně nevidím. Vedu firmu, která se věnuje zemědělství a potravinářství.

Proti kvótám se kromě českých senátorů postavil také Brusel. Jak vnímáte jeho výrok, že povinné kvóty by ohrozily volný unijní trh?

Nejsem právník, ale pracuji v oboru a volný trh v zemědělství nefunguje a nebude fungovat do té doby, než budou alespoň vyrovnanější dotace v rámci zemí EU. Podle mě jsme si vyjednali špatné přístupové podmínky do EU, protože je možné si všimnout, že staré země EU mají i čtyřikrát vyšší dotace pro zemědělce. Proto si každá země, ať už víc nebo míň, skrytě snaží svou produkci potravin chránit. 

Zkuste tedy ten systém kvót trochu vysvětlit, panuje kolem něho řada nejasností. Podle analytiků z oboru by byl například hned od počátku problém dosáhnout avizovaných 55 procent podílu vybraných potravin na pultech v plné míře, jelikož už jen z dat ČSÚ je zřejmé, že řada českých zemědělců nedokáže poptávku Čechů pokrýt.

Jako první si musíme vyjasnit, že v návrhu zákona nebylo napsané, že požadované procento musí splnit každá položka zvlášť. Dané procento by se muselo naplnit součtem všech základních položek. Počítalo by se to jednou za rok. To znamená, že u některé položky by mohlo být 100 procent a u jiné třeba 20 procent.

Jak by se soběstačnost některých potravin navyšovala? Vezměme si například vepřové maso, které kvótu v současnosti nedokáže splnit. Když by tedy mělo dojít k novým výstavbám vepřínů, dá se podle analytiků předpokládat, že veřejnost bude spíše proti, protože málokdo je chce mít v okolí svého bydliště. Navíc k tomu jsou potřeba nemalé investice. Máte k dispozici nějaké oficiální odhady, kolik by to stálo a z čeho by ty peníze šly?

Není velký problém být soběstační i ve vepřovém mase. Není to tak dlouho co jsme byli plně soběstační. Před vstupem do EU v roce 2003 jsme dle ČSÚ chovali cca 280 tisíc prasnic. V roce 2020 jsme chovali už jenom 87 tisíc. Tím klesla soběstačnost na cca 45 %. Aktuálně je od prasnic díky lepší užitkovosti odchováno více selat, takže by pro plnou soběstačnost stačilo chovat zhruba 200 tisíc prasnic.

A to není problém, když jsme jich chovali 280 tisíc a po nich nám zůstaly prázdné stáje, které většinou nemají využití. Tyto areály zarostly kopřivami a je na ně platné stavební povolení. Proč jsou prázdné? Přestože v chovatelských výsledcích patříme mezi tři nejlepší země v EU a například máme jednu z nejnižších spotřeb antibiotik, tak naše čerstvé maso v Česku nikdo nechce.

Tím nikdo myslíte koho?

Obchodním řetězcům se vyplatí dovézt levnější maso například ze Španělska, které ale není levnější díky lepšímu fungování podniků, ale tamní zemědělci na chov dostávají více dotací. Pro zajímavost, ve Španělsku se vyrábí cca třikrát více vepřového masa, než je tamní spotřeba. Víte, jak to maso vypadá po 10 dnech na cestě? Je paradox, že i v době, kdy jsme soběstační ani ne z poloviny, musí čeští zemědělci celkem dost živých prasat vyvézt do zahraničí. Jakmile by byl stabilnější zájem o kvalitní české vepřové maso, tak by chovatelé rádi posekali kopřivy, opravili současné stáje, zaměstnali lidi na venkově a začali prasata chovat.

Spotřebovali by české obiloviny, které vyvážíme kamiony tisíce kilometrů do zahraničí a organickou hmotu z kejdy by vrátili do polí. Něco by ty opravy stály, ale to by zaplatili zemědělci, pokud by věděli, že budou mít na prasata odbyt.

Říkáte tedy, že české vepřové tady nikdo nechce. Trend u zákazníků je ale takový, že české potraviny na pultech dobrovolně vyhledávají a naprostá většina obchodních řetězců se tím ve své nabídce řídí. Řada lidí proto chápe povinné kvóty tak, že jim chce stát diktovat, co mají kupovat. Není tedy lepším řešením než příkaz spíše forma podpory - například omezení byrokracie pro obchodníky, více financí drobným zemědělcům a novým technologiím, které by dokázaly prodloužit sklizeň?

Určitě neříkáme, že stanovení povinného podílu českých potravin je jedinou možností. Podpory mohou přijít různé, zejména by stálo za to v EU vyjednat rovnější dotační podmínky nebo vyšší podporu ze strany státu, jak to mají v Polsku. Drobnější zemědělci by se určitě měli pustit do velkých obchodů. Jsou země jako Rakousko, kde se takovým přístupem můžeme inspirovat a třeba Billa je v tom velkým průkopníkem.

Důležité je ale také vnímat, že malí farmáři nás neuživí. Když už jste zmínila technologie, ono by ani nedávalo ekonomicky smysl, aby si každý drobný zemědělec zvlášť pořizoval drahou technologii. Snížení byrokracie bychom kvitovali i my. Technologie jsou určitě také dobrá cesta, například díky hydroponiím a dalším moderním technologiím ve sklenících nám v Česku roste výroba zeleniny, konkrétně třeba rajčat.

To je další častý argument proti kvótám - tedy že čeští zemědělci dokážou třeba u ovoce a zeleniny pokrýt trh jen z velmi malé části roku. Některé položky je totiž v našich klimatických podmínkách možné pěstovat jen pár měsíců v roce. Jak konkrétně by se řešilo toto?

Dle svazu ovocnářů bychom v ovoci, které je možné pěstovat v našich klimatických podmínkách, mohli být soběstační i z 80 %. Zbytek by se samozřejmě dovážel. Jde o vážený průměr a jiné hodnoty by byly zase nadprůměrné jako třeba mléko, ve kterém jsme soběstační už teď.

K celé problematice je ale třeba vysvětlit, že zemědělství je jako byznys specifický. Zemědělec třeba i tři roky chystá produkt. Pro představu, aby mohl vyrobit jablko, musí zasadit strom a starat se o něj, jsou to obrovské investice. Zároveň nemá v rukou výši ceny a potýká se s tím, že jen o stát vedle na tu samou aktivitu dostane jiný podnikatel čtyřikrát více dotací. No a pak se stane, že zemědělec musí prodat produkt, který podléhá rychlé zkáze, a nedostane se ani na cenu, za kterou jablko vyrobil. Sady tak bude logicky zmenšovat. To se například po letošním odbytovém neúspěchu brambor dá očekávat u výměry polí na brambory.

Pokud bude mít zemědělec jistější odbyt, bude zakládat sady a bude pěstovat. Na rozdíl od jiných byznysů víme, že lidé budou stále jíst naše produkty a u ovoce a zeleniny je čerstvost, tedy zejména krátká cesta ze stromu do pusy, důležitým kritériem kvality.

Jak by podle vás kvóty dopadly na nabídku v obchodech? Byl by menší výběr a vyšší ceny, jak předpovídal například Svaz obchodu a cestovního ruchu, který zaštiťuje obchodní řetězce?

Na cenu má vliv hodně faktorů a třeba pšenice, ve které jsme absolutně soběstační a ještě ji vyvážíme, narostla za poslední dva měsíce o cca 10 až 15 procent. Je to dáno tím, že se s ní obchoduje na celém světě. Nedá se tak říct, že by ceny narostly kvůli jednomu faktoru. Zemědělcům výkupní ceny třeba za poslední dva roky klesaly. Nevidím důvod, proč by měl být menší výběr.

To se ale bavíme o podmínkách, kdy je trh otevřený. A když se výrazně omezí?

Všechny cizokrajné speciality by se dovážely dále, zákon chtěl podpořit českou produkci v základních potravinách. Je potřeba také dodat, že by změna probíhala postupně a všichni by se tak na to mohli připravit, postupně realizovat nutné investice. Zákon měl sloužit jako pobídka pro všechny, kteří by v zemědělství třeba chtěli pracovat, tak ať se do toho pustí, že budou mít zaručeny stabilnější podmínky pro byznys, než máme my dnes.

Jak by byla při omezené zahraniční konkurenci zaručena kvalita potravin na pultech - i vzhledem k tomu, že po zavedení kvót by získaly na trhu jednoznačnou převahu velké agrokoncerny oproti malým farmářům?

Kvalitu hlídají dozorové orgány, u potravin jde zejména o Státní veterinární správu a o Potravinářskou inspekci. V minulosti jejich testování ukázalo, že české potraviny jsou kvalitnější než dovozové z EU i ze světa. Konkrétně třeba v loňském roce jsme měli nejnižší nálezy vadných šarží.

Všichni si určitě pamatujeme kauzu, kdy orgány odhalily to, že v Polsku producent použil technickou sůl do potravin, nebo se maso z nucené porážky dostalo málem až na naše talíře, což se rozhodně nemělo stát. V těchto případech selhaly dozorové orgány dané země. V obecné rovině je kvalita u potravin dána značně čerstvostí, a je proto důležitý krátký dodavatelský řetězec. Tím mimochodem také značně snížíme uhlíkovou stopu. Nejvyšší čerstvost pro vás tak budou mít potraviny, které vyrostly nebo byly vyrobeny poblíž.

Když rajče jede ze Španělska, musíme ho zkrátka utrhnout ještě polozelené, aby dvou- nebo třídenní cestu přežilo. Tohle neumí vyřešit žádná technologie a na kvalitě je to prostě znát. Nehledě na uhlíkovou stopu, která bude větší, než když k vám poputuje rajče třeba z Třebíče, kde má společnosti Agro 2000 velké skleníky a budou schopni dodávat čím dál více. Malí farmáři se do řetězců v ČR zatím nejsou schopni dostat.

Kvóty na vybrané potraviny ovšem nakonec neprošly. Vidíte jiné řešení, jak narovnat obchodní vztahy mezi obchody a zemědělci?

Zákon sice neprošel, ale nevýhodná situace pro české producenty potravin zůstává. Určitě jsou i jiné cesty, jak to vyřešit. Zlepšit obchodní vztahy by mohla například směrnice o nekalých obchodních praktikách, která by měla být transponována do národní legislativy a zamezila by třeba poplatkům za neprodané zboží výrobcům, různé zadní marže, letákovné a podobně. Důležité také je, aby i europoslanci znali naši situaci a prosazovali rovné podmínky. Osvětu plánujeme i k veřejnosti.

 

Právě se děje

před 8 hodinami

Hokejisty USA povede na MS v Rize kouč Capuano z Ottawy

Hokejisty Spojených států amerických povede na mistrovství světa v Rize Jack Capuano. Bývalý hlavní kouč New York Islanders je od roku 2019 asistentem v Ottawě.

Čtyřiapadesátiletý Capuano bude působit u americké seniorské reprezentace potřetí a poprvé jako hlavní trenér. V roce 2017 byl asistentem na mistrovství světa a o rok dřív na Světovém poháru.

Další zprávy