reklama
 
 

Největší chyba je snížit mzdy. Personalista radí, jak se připravit na příští krizi

24. 9. 2018 11:33
Rozhovor o krizi, která teprve přijde. Jak se z minulé recese poučily firmy a jak se na tu budoucí mohou připravit zaměstnanci? Podle personalisty Marka Strieborného je důležité vytvořit si polštář, který vám umožní vydržet 12 měsíců. A pracovat na sobě: i skladník může umět anglicky či německy.

Jak z hlediska personalistiky firmy reagovaly na krizi v roce 2008?
Na příchod krize v roce 2008 nebyl nikdo připraven. Byli ekonomové, kteří upozorňovali, že realitní bublina musí splasknout, ale že to tak vážně zasáhne celou ekonomiku, to nikdo nečekal.

Krize se alespoň ve střední Evropě naplno projevila až v druhé polovině roku 2009 a v roce 2010. Firmy totiž měly rozpočty na rok dopředu a opasky tak utahovaly až postupně. V té době jsem nezažil, že by někdo měnil firemní politiku z týdne na týden. Firmy ale začaly rychle redukovat náklady a pro mnohé zaměstnavatele je mzdový náklad ten největší.

Tehdy neexistovaly restrukturalizační a úsporné plány. Takže ty firemní redukce mzdových nákladů byly často chaotické. Rychle hledaly, koho se mohou zbavit. Teď už to společnosti umí mnohem lépe.

Jaké chyby společnosti dělaly?
Základní chybou, kterou může zaměstnavatel udělat, když chce snižovat mzdové náklady, je, že bude snižovat mzdu. Vezměme si modelový příklad. Chci snížit náklady o deset procent a mám deset zaměstnanců. Snížit každému mzdu o deset procent jistě lze. Lidé mají navíc často pohyblivé složky, které se dají krátit nebo rušit. Dá se rušit i benefitní systém, ale všechno toto negativně ovlivní a naštve všechny zaměstnance.

Naopak, když propustíte jednoho nejméně výkonného pracovníka, máte jednoho naštvaného a devět zachráněných. Jejich zájem, ochota, loajalita, výkon a iniciativa nebudou ohroženy. Myslím, že byla chyba, že se rušily benefity, když se dala vybrat skupina lidí, která nebude v blízké době pro zaměstnavatele efektivní, a s nimi se v rámci právních podmínek rozejít a neohrozit funkčnost firmy.

Jsou nyní po zkušenostech z finanční krize firmy opatrnější při výběru nových zaměstnanců?
Nemyslím si, že se toto po krizi nějak změnilo. V oblasti nabírání lidí se firmy vždy snažily šlápnout správně a tento systém stále vylepšují.

Jaké lidi nebo týmy zaměstnavatel v době krize propustí jako první?
Když se mi nebude dařit, budu mít jen jednoho člověka na recepci místo dvou. Jen dva lidi v marketingu, ne čtyři. Zjistím, jestli jeden z manažerů nemůže mít kumulovanou funkci. Například v automobilkách to může být právě ten marketingový tým. Když vím, že není kupní potenciál, je logické, že omezím počet lidí v propagaci a reklamě. Ve velkých firmách ale škrtají opatrně. Uvědomují si, že po krizi budou tyto lidi opět potřebovat. Hospodářskou krizi pocítily hodně automobilky, auto je obecně drahé. Výrobci vozů ovšem nesměli přestat vyrábět.

Marek Strieborný

Marek Strieborný

Marek Strieborný už více než 20 let působí v oblasti poskytovatelů personálních služeb, z toho 15 let v pozici obchodního ředitele společnosti Axial Personnel Agency.

Specializuje se na pracovněprávní problematiku v oblasti agenturního zaměstnávání i mimo něj a má na starosti provozní i obchodní řízení celé společnosti Axial.

Mají se lidé připravovat na další krizi?
Víte, krize nemusí nutně znamenat ekonomickou krizi. V Česku máme v současnosti krizi v oblasti lidského potenciálu. V personalistice jsme ten nedostatek zažili již tehdy. Ovšem v letošním i loňském roce je ten nedostatek pracovníků markantnější v tom, že chybí méně kvalifikované pracovní síly. To táhne nahoru růst mezd.

S ohledem na to se nyní snaží odbory společně se zaměstnanci navyšovat mzdu. U minimální mzdy je ten nárůst veliký. Před dvěma lety byla 9900 korun a návrh pro příští rok je 13 700. To je růst o téměř 40 procent. Sice nevím, jak bych vyžil za 9900 korun, ale jsou schopny firmy čelit takovému růstu mzdy o desítky procent?

Já už od loňského roku slýchám, že něco přijde. Ekonomové i politici se shodují na tom, že ekonomika nemůže stále jen stoupat. Jen si nikdo nedokáže představit nebo nemá odvahu říct, odkud to bude. Ale když vím, že něco přijde, mohu se na to připravit.

Co mohu dělat, když vím, že krize přijde?
Musím se zamyslet, jestli budu mít na splacení závazků. Jestli se zvládnu postarat o děti a tak dále. Už nyní si tak mohu sednout a spočítat si, jestli by nebylo lepší si koupit roční jízdenku než někam dojíždět autem. Někteří tak uvažují, někteří ne.

Co mohu udělat pro to, aby mě firma nevyhodila?
Jediná pojistka je, že jsem pro firmu nepostradatelný. Mám skupinu schopností a vědomostí, a tak mám pro firmu cenu zlata. Mohu tomu předcházet třeba loajalitou a zájmem, ale není mnoho skladníků s němčinou nebo angličtinou. Toho si zaměstnavatelé váží.

Doporučil byste tedy všem skladníkům, aby se učili anglicky?
Víte, skladník, který se naučí anglicky, už nemusí být skladník. Neříkám, že nemůže, ale to by tu práci musel mít opravdu rád a dělat ji z přesvědčení. Souhlasím s tím, že učit se další činnost, kterou mi nikdo nenutí, ze mě může udělat atraktivnějšího zaměstnance. Ovšem pokud má člověk v sobě tuhle mentální sílu, tak zase už má i ty předpoklady, aby se v rámci firmy posouval výš. Ale to dělá málokdo.

Ale když vyhazuji jednoho z deseti zaměstnanců, nechám si toho, kdo ještě navíc umí jezdit s ještěrkou…
Určitě, když máte člověka, který pracuje v logistice, tak se cení zkušenost a průkaz na čelní vysokozdvižný vozík nebo boční retrak. Stejně tak mě napadají další průkazy, jako je jeřábnický, vazačský. Paragraf 50 na práci s elektřinou, lidé se ale mohou učit jazyky a práci s počítačem obecně nebo s konkrétním systémem, který firma používá. Ale v praxi se nestává, že by asistentka chodila na kurzy, aby mohla jednou být mzdovou účetní. Takových případů je málo.

Lidé by ale hlavně měli mít nějaký finanční polštář. Osobně si myslím, že by člověk měl vydržet bez práce 12 měsíců. To ale neznamená mít dvanáctkrát uspořenou svoji mzdu. Je důležité myslet na podporu od státu. Spočítám si tedy své výdaje. Když vím, že je mi méně než 50 let, tak mi stát bude pomáhat v případě ztráty zaměstnání pět měsíců. Ta kalkulačka k podpoře v nezaměstnanosti je běžně dostupná.

To se ale samozřejmě bavíme o úsporách obecně. Chápu, že v případě minimální mzdy mnoho prostoru k šetření není.

Jak se zaměstnavatelé konkrétně poučili z krize?
Zaměstnavatelé už lépe vědí, jak mohou náklady redukovat. To ale nemusí nutně znamenat, že někomu něco vezmou. Uspořit se dá i tím, že počítače nebudu měnit každé čtyři roky, ale každých pět let. I když jde elektronika rychle dopředu, takto by ničí komfort neměl utrpět.

Dodnes cítím, že se firmy v době krize naučily šetřit například na služebních cestách a upravily i své "car policy". Dříve si manažer mohl koupit vůz, jaký chtěl, stanovená byla jen maximální hodnota. Dnes už se hledí i na výbavu a spotřebu.

Co může podle vás stát konkrétně udělat, aby zmírnil dopady budoucí krize?
Stát se prostřednictvím České národní banky určitě krizím předejít snaží. Osobně si ale myslím, že peníze často nejsou investovány efektivně, ale účelově. Nikomu se například nechce do důchodové reformy, která je potřeba, i když je to nepopulární téma. Já mám dvacet let do důchodu a nevím, jestli bude za tu dobu stát schopný se o mě postarat. Hlavně nechápu, jak může stát hospodařit se schodkem, když se nám daří.

Když přepočteme naši minimální mzdu na standard kupní síly , tak jsme na tom skoro nejhůře, říká Josef Středula. | Video: DVTV |  17:09

autor: Ondřej Neufus | 24. 9. 2018 11:33

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama