"Znova: vláda vlastně žádné peníze nevydělává, má jen to, co vybere na daních. Včerejší rozhodnutí městského soudu tak v podstatě znamená jen to, že se zvyšuje šance, že škodu za zavřené obchody a restaurace neponesou dotčení podnikatelé a firmy, ale všichni daňoví poplatníci," píše člen Národní ekonomické rady ČR (NERV) a ekonom společnosti Czech Fund Lukáš Kovanda ve svém příspěvku na sociální sítí Twitter.
Soud ve čtvrtek zrušil s účinností od 27. dubna čtyři opatření ministerstva zdravotnictví, která v souvislosti s koronavirovou pandemií omezila volný pohyb, maloobchod a služby v Česku. Formu ministerských opatření místo rozhodnutí vlády zvolil kabinet už podle tehdejších slov ministryně financí Aleny Schillerové právě proto, aby se firmy nemohly domáhat ušlého zisku a připravit tak státní kase, potažmo občanům ČR, obtížně vyčíslitelné obrovské výdaje.
"Nechceme, aby se opakovala kauza Diag Human," upozornila Schillerová na mezinárodní arbitráž z devadesátých let, která se vleče již několik desetiletí. Kauza má svůj počátek v tehdejší ochraně mezinárodních investic v tuzemsku a švýcarská firma českého podnikatele Josefa Šťávy se v ní domáhá domnělého ušlého zisku.
Konkrétně soud ve čtvrtek zrušil opatření z 26. března a 17. dubna, která se týkají omezení maloobchodního prodeje, a opatření z 23. března a 15. dubna, jež omezují volný pohyb osob. Na základě verdiktu soudu kabinet následně opatření přijal v zákonné formě - tedy jako krizová opatření.
"Podle mého názoru je správné, že soud vyhodnotil jako nepřijatelné, že vláda obešla krizový zákon. Soud tím vyjádřil přesvědčení, že v době nouzového stavu má vydávat krizová opatření vláda svým usnesením, nikoli toto obcházet a nechat ministra zdravotnictví suplovat její pravomoci extenzivním výkladem zákona o ochraně veřejného zdraví," vysvětluje pro Aktuálně.cz partner advokátní kanceláře Havel & Partners Petr Kadlec.
Podnikatelům se tak nyní otevírá cesta k možné náhradě škody. "Toto rozhodnutí soudu posiluje pravděpodobnost úspěchu žalob na náhradu škody, a to jak na základě krizového zákona, tak nově na základě zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem," popisuje Kadlec.
Zároveň připomíná, že hromadné žaloby v Česku nejsou možné, soud by ale brzy mohl rozhodnout takzvaný precedenční spor, podle kterého se budou řídit další takové případy. "Takový postup by byl vhodný pro justici i z důvodu jejího očekávaného zahlcení," připomíná Kadlec.
Stát = daňoví poplatníci
Otázka náhrady škody vzniklé přijatými vládními opatřeními je nyní podle ekonoma společnosti Deloitte Davida Marka práce pro právníky. "Nicméně když to logicky vyhodnotíme, je zřejmé, že k výraznému omezení aktivity v nemalé části ekonomiky muselo dojít z epidemiologického důvodu, zároveň není možné porušovat zákony, výsledkem je, že by vláda měla akceptovat, že potenciálně ponese náklady opatření, která přijala," domnívá se ekonom.
Zároveň ale připouští, že náklady by ve skutečnosti nenesl stát, ale daňoví poplatníci. "Pokud tyto náklady ponese stát, může je vláda zaplatit vyššími daněmi nebo zvýšením státního dluhu, což jsou ale jen budoucí daně," dodává Marek.
Česká ekonomika podle ekonoma ČSOB Petra Dufka utrpěla hluboké šrámy i bez různých omezení. "Proto rozhodně nemusí automaticky platit, že by třeba neuzavření restaurací znamenalo, že budou stále plné jako dříve, a tedy i zisky skvělé jako v minulých letech a podobně," připomíná. "Nebude to jednoduché, nicméně jak je vidět už nyní, stát - tedy daňoví poplatníci - už nyní vynakládá desítky miliard korun na sanaci ekonomiky," vysvětluje Dufek.
O tom, jestli jim bude naloženo na bedra ještě více, může podle něj rozhodnout opět jen soud.
Marek navíc připomíná, že i kdyby nakonec k úhradě škod ze strany státu došlo, bude tou dobou již řada firem a živností "po smrti". "Lepší by bylo udržovat firemní pacienty při životě rychlou finanční podporou než posílat odškodnění 'post mortem'," dodává ekonom.
Pro stát má podle Kadlece z kanceláře Havel & Partners poskytování veřejných podpor k náhradě škod způsobených mimořádnými událostmi výhodu v tom, že může prioritizovat odvětví a limitovat výši.
"Zároveň tento typ podpory de facto eliminuje v rozsahu, v jakém je podpora poskytnuta, nárok na náhradu škody. A není ani vyloučeno, že stát bude požadovat, aby se podnik náhrady škody ve zbývajícím rozsahu vzdal. Výhodou pro podnik je v takovém případě to, že náhradu dostane podstatně rychleji," dodává právník. Stát totiž neodpovídá za škody vzniklé pandemií, ale pouze za škody způsobené krizovými opatřeními.
Zaplatí ušlé zisky ti nejchudší?
V případě náhrady ušlého zisku státem navíc teoreticky dojde k paradoxní situaci. Někteří ekonomové a sociologové totiž upozorňují, že na řadu státních dotací či podpor doplácejí ve skutečnosti hlavně ti nejchudší. Zatímco přímé či nepřímé daně totiž platí všichni stejné, ti nejchudší na řadu dotací a výhod nedosáhnou, a tak nemohou své peníze čerpat zpět.
Jako příklad bývá uváděna třeba státní podpora stavebního spoření. Zatímco na vyplácenou podporu přispívají státu z daní všichni stejně, samotné spoření, a tedy i čerpání dotace, si často mohou dovolit jen ti bohatší, kterým z výplaty pravidelně zbudou peníze. Podle tohoto modelu tak chudí vlastně přispívají na spoření bohatým.
