Pohledem analytika - Konec minulého týdne se nesl po delší době opět v duchu velmi silných výprodejů na akciových trzích. Nervozitu vyvolaly zprávy z Dubaje, která požádala své věřitele o dočasné zmražení části dluhů, což srazilo o několik procent hlavní burzovní indexy, které táhly dolů zejména akcie bank, jež patří mezi největší věřitele dubajského emirátu.
Nervozita se tak na trhy krátce vrátila a vedle akcií rychle klesaly i výnosy z dluhopisů, ke kterým se obchodníci opět ve velkém uchylovali jako k bezpečnému přístavu. Změna sentimentu se nevyhnula ani devizovému trhu. Po delší době se totiž dočkal opět růstu americký dolar, který, jakožto stále nejbezpečnější světová měna, zpevnil na páru s eurem krátce až zpět k ceně 1,48 EUR/USD.
Pár dnů po tomto výprodeji je však opět vše ve starých kolejích. Americký burzovní index S&P500 se vyhoupl znovu nad hranici 1100 bodů a vymazal veškeré ztráty z minulého týdne. Výnosy z amerických bondů začaly mírně stoupat, zájem o rizikovější aktiva vzrostl a americký dolar oslabil zpět ke hranici 1,51 EUR/USD, kde se naposledy pohyboval v srpnu loňského roku, ještě před pádem americké investiční banky Lehman Brothers, kterým začala finanční krize.
Desetiměsíční volný pád
Americká měna tedy, zdá se, pokračuje ve svém deset měsíců trvajícím volném pádu, během kterého jen k euru ztratila již více než 20 % ze své hodnoty. V současnosti se dolar na páru s eurem pohybuje pouze devět centů od svého historického minima (od vzniku eurozóny, 1999), kterého dosáhl v polovině loňského roku, kdy se jedno euro prodávalo za 1,60 USD. Na páru s japonským jenem se pak v minulém týdnu dostal dokonce na své čtrnáctileté minimum. Výprodej na dolarových párech přitom nemusí být zdaleka u konce. Hlavní problém americké měny, extrémně nízké úrokové sazby, se totiž ještě velmi dlouhou dobu pravděpodobně nehnou z místa.
Krátkodobé úrokové sazby v USA jsou díky agresivní měnové politice americké centrální banky v současnosti nejnižší na světě. Například sazby na tříměsíční dolarové půjčky na londýnském mezibankovním trhu dosahují pouhých 0,25 %, což je hluboko pod sazbami v Británii (0,61 %), eurozóně (0,72 %), nebo kterékoli jiné méně průmyslově vyspělé zemi, kde se pohybují ještě podstatně výše.
To dělá z dolarových půjček zdroj velmi levných úvěrů, které řada obchodníků využívá k investicím do rizikovějších aktiv, která nabízejí vyšší výnos. Levné dolary tak zaplavují svět, a to především tehdy, kdy se zvyšuje důvěra investorů v pokračující globální oživení, jejíž růst dostává americkou měnu pod stále větší prodejní tlak.
Nafukují se další bubliny
Ruku v ruce s tímto trendem jde ale i řada rizik, mezi něž patří například další nafukování bublin podporovaných přebytečnou dolarovou likviditou. Jedna z takových se nafukuje možná právě nyní na trhu se státními dluhopisy rozvíjejících se a řady rozvinutých zemí, které si díky inflaci a současné hojnosti peněz mohou dovolit pokračovat v bezbřehém utrácení, aniž by je trh ztrestal růstem úrokových sazeb.
Vývoj úrokových sazeb ve Spojených státech bude proto do budoucna hlavním faktorem ovlivňujícím to, jak se podaří americkému dolar poprat s prodejním tlakem, pod kterým se v poslední době nachází. Výhled pro dolar však zatím nevypadá nijak optimisticky, což jasně dokládá i očekávání na trhu.
Jak vyplývá z futures kontraktů na hodnotu klíčové sazby federálních fondů, zatímco ještě v polovině října obchodníci počítali s tím, že by Fed mohl za rok zvýšit sazby až o 0,75 % na 1 %, v současnosti počítají s jejich růstem stejnou dobou pouze o čtvrt procentního bodu na 0,50 %.
To americké měně přinejmenším do nejbližších měsíců příliš optimistické vyhlídky nedává, obzvláště pak v situaci, kdy některé centrální banky již zahájily utahování monetárních kohoutků, nebo o něm na rozdíl od Fedu alespoň začínají opatrně mluvit.
| Jaroslav Brychta autor je analytikem společnosti X-Trade Brokers |
