Atény (od naší zpravodajky) - "Nemám práci. Už ani nevím, jak dlouho, asi nějakých pět nebo šest let," popisuje třicetiletá Maria, která tráví odpoledne vysedáváním na náměstí Syntagma před řeckým parlamentem.
Vystudovala dějiny Řecka se zaměřením na starověk, po škole ale nenašla žádné uplatnění. Vydělává si proto jen příležitostně tím, že vyučuje ve škole za deset euro na hodinu, jinak žije ze státní podpory. "Zatím nějak vycházím, bydlíme na bytě s více lidmi, takže se o nájem dělíme," říká.
Právě mladí patří k nejvíce sociálně ohroženým skupinám v zemi. Míra nezaměstnanosti lidí do 24 let tu podle řeckého statistického úřadu v březnu činila 49,7 procenta, u osob od 25 do 34 let pak 33 procent.
Někdy pomůže změna oboru
Zároveň je patrné, že se tato věková skupina o svůj osud hodně zajímá a problém s hledáním práce považuje za nejhorší důsledek řecké krize. Ten se přitom netýká jen osob bez kvalifikace, ale i absolventů vysokých škol, hlavně těch humanitně zaměřených.
Najít člověka, kterému je méně než 35 let a ještě nemá zkušenost s nezaměstnaností, je v Aténách poměrně složité. "Pracoval jsem pro softwarovou firmu, ale v roce 2009 jsem kvůli krizi přišel o práci," říká reportérce Aktuálně.cz absolvent ekonomie Dimitris. Po roce neúspěšného hledání si dodělal farmaceutický kurz a teď už pět let pracuje v rodinné lékárně.
Jedenatřicetiletá Mariana vystudovala sociologii, poslední dva roky je ale rovněž bez práce a na podpoře. "Najít práci v této oblasti je hodně obtížné, v Řecku to není úplně rozšířený sektor,“ připouští. V současné době proto navštěvuje rekvalifikační kurzy zaměřené na koučink (neboli "trénink") zaměstnanců.
Podobně je na tom Irina, která vystudovala marketingovou komunikaci. "Práci hledám už dva roky. Je mi pětadvacet a stále ještě bydlím u rodičů, což není zrovna ideální," uvádí. Z toho důvodu začíná uvažovat o odchodu z Řecka, zatím přemýšlí nad Nizozemskem nebo Švédskem.
Podle analýzy profesora Loise Labrianidise ze soluňské University of Macedonia odešlo v posledních pěti letech do ciziny 160 až 180 tisíc mladých vzdělaných Řeků, kteří ve své zemi nenašli uplatnění.
Katastrofální situace
Další Řekové si stěžují na výdělek, který je podle nich malý. Základní výdaje z něj sice pokryjí, ale třeba na cestování jim podle jejich slov nestačí.
"Já sice práci mám, ale hledám lepší, kde si vydělám více," říká Jorgos, který pracuje na recepci v posilovně. Na to, aby pokryl své měsíční výdaje, si musí občas půjčovat od kamarádů. Najít někoho, komu by zbývaly peníze, je ale podle něj vždy náročné.
Margarita, která před dvěma lety dokončila doktorské studium informačních technologií, sice práci má a se svým výdělkem je spokojená, ani jí se však krize nevyhnula. Musí totiž finančně podporovat rodinu.
"Máme obchod s dámskými oděvy. Vše se totálně zhoršilo po roce 2010. Bylo to vůbec poprvé za třicet let, kdy můj táta dlužil bance," popisuje. Peníze potřebovali třeba na nákup zboží nebo na mzdy zaměstnanců. "Patří nám dům a ještě jedna prodejna, ale ani jedno se nedaří prodat, protože tu teď nikdo nechce nic kupovat. Otec dluží na daních více než sto tisíc eur, maminka má psychické problémy," pokračuje. Situace je podle ní katastrofální a podobně je na tom střední třída v celém Řecku.
Zvládnou prarodiče dál pomáhat?
Pokud jde o pomoc rodině, tak je ale Margarita mezi mladými Řeky, s nimiž reportérka Aktuálně.cz mluvila, výjimkou. Častěji je to tak, že dospělé "děti" závisí na příjmech od rodičů, nebo dokonce prarodičů.
"Znám i lidi, kterým je přes osmdesát, přivydělávají si ve všech možných odvětvích, třeba jako pekaři, aby mohli podporovat své vnuky. Toto je způsob, jak v Řecku fungujeme," shrnuje postarší prodavač baget.
Právě staří lidé tu přitom tvoří další příjmově ohroženou skupinu. Podle listu The Greek Reporter, který se odvolává na řeckou vládu, žije 44,8 procenta tamních důchodců pod hranicí chudoby. Ta je v Řecku vzhledem k cenám stanovená na 665 eur.
A lze očekávat, že se penze budou dále snižovat. V případě, že by se řecká vláda na poslední chvíli dohodla s věřitelskými institucemi na finanční pomoci, bude muset na oplátku v dalších čtyřech letech například zrušit fond solidarity EKAS. Stejně tak je pravděpodobné, že se životní úroveň všech Řeků včetně důchodců zhorší v případě, že země záchrannou půjčku nezíská - a spadne do bankrotu.
Víme, že bude hůř
Oslovení Řekové, kteří už v důchodu jsou, případně se k němu blíží, ale zatím doufají, že "nějak bude".
Devětašedesátiletá důchodkyně Maria má prý sice kvůli krizi špatnou náladu, zní však smířeně. "Děti nemám, ale zvládnu to, studovala jsem katolickou školu, tak umím žít za málo. S tím, že bude hůř, počítám, takže už jsem se uskromnila,“ říká.
"Samozřejmě že se nás krize dotýká, ale ne tolik jako mladších lidí, kteří mají teprve vše před sebou," věří pětapadesátiletý Vasilis. Co bude například za deset let, netuší. "Doufám, že budu mít dost peněz. Nemůžu čekat, že mi pomohou děti, ony naopak čekají, že já pomohu jim," dodává.
