Vilnius - Obavy Litevců, že po přechodu na euro výrazně vzrostou ceny, se zatím nenaplňují. Od 1. ledna letošního roku, kdy tato pobaltská země vyměnila svou národní měnu litas za jednotnou unijní měnu, ceny klesají. V březnu činila meziroční deflace 1,4 procenta.
Hlavní důvody jsou ale podle analytiků společné pro celou Evropskou unii - ceny klesají především díky zlevňování ropy a potravin.
Zdražily ale některé služby - více stojí třeba například oběd v restauraci, návštěva kina nebo kadeřníka.
"Oficiální prognóza před zavedením eura říkala, že ceny vzrostou o 0,3 až 0,4 procenta," připomíná zaměstnanec Litevských železnic Dmitrij Kolesnikov. Za jídlo v supermarketu zaplatí nyní stejně jako předtím, nebo dokonce i méně.
Podle litevského Zemědělského a potravinářského informačního systému zlevnil například chléb. Na začátku dubna stál kilogram v průměru 1,7 eura, zatímco loni to bylo 1,76 eura. Dvousetgramové máslo meziročně zlevnilo z 1,45 na 1,35 eura, kilo tvarohu ze 4,15 na 3,82 eura, kilo světlé cibule z 0,49 na 0,24 eura a kilo jablek z 0,87 na 0,7 eura.
Potvrzují to i průzkumy, které nyní Litevský statistický úřad právě kvůli přechodu na euro každý měsíc zveřejňuje. Statistici sledují ceny zboží a služeb v 637 prodejnách v osmnácti litevských městech.
Zdražily restaurace, vstupenky i alkohol
Zdražení je vidět například u restaurací – provozovatelé ve většině případů zaokrouhlili ceny na celá eura, nebo alespoň na padesáticentové hodnoty. Dráž vyjde také městská hromadná doprava. Zatímco v roce 2011 stál základní lístek na autobus či trolejbus dva lity, nynější jízdenka za euro by odpovídala 3,75 litu. V tomto případě rostly ceny postupně, ze dvou na tři lity zvedl dopravce ceny již v létě 2013.
Více stojí i další služby. Průměrná cena za ostříhání a učesání u dámského kadeřníka vzrostla od ledna z 12,32 na 12,41 eura, pánské mytí a stříhání zdražilo od počátku roku o sedm centů na 7,89 eura.
Podle ekonomky Giedrė Jurkevičiūtė vyjdou dráž i taxíky nebo lístky do kina. Například na každoroční filmový festival Pavasaris stál v roce 2012 základní lístek 12 až 14 litů. Při současných cenách 3,80 nebo 5 eur by přitom vstupné vyšlo na 13,12 až 17,27 litu.
V supermarketech zdražily alkoholické nápoje. Například čtyřicetiprocentní vodka zdražila za první tři měsíce tohoto roku o deset centů, tradiční pálenka "999" o 44 centů na 9,79 eura za 700 mililitrů. Nepatrně dražší je i láhev vína. V lednu vyšla na 0,72 eura, v březnu „již“ na 0,77 eura.
Zdražila například i zubní pasta, naopak třeba papírové kapesníky či toaletní papír stojí stále stejně, a sprchové gely či šampony dokonce zlevnily.
S přepočítáváním pomáhá aplikace
Orientaci v cenách usnadňují Litevcům až do konce června dvojí ceny, které teď musí prodejci na účtenkách i v obchodech zobrazovat. Pokud tedy zákazníka zajímá, kolik by zaplatil v litech, může "staré" a "nové" ceny porovnat bez toho, aby částku násobil 3,45.
Oslovení Litevci se však shodují, že jakmile hodnota v původní měně chybí, tak ji přepočítávají. "Lidé v mém okolí pořád mluví o cenách v litech. Řada z nich používá k převodu mobilní aplikace," říká třeba Jurkevičiūtė.
Přepočítávání je po přechodu na novou měnu běžné, říká litevský ministr financí Rimantas Sadžius. "Zkušenosti zemí, které vstoupily do eurozóny před námi, ukazují, že lidé srovnávají ceny po dlouhou dobu, minimálně pět let," uvedl v rozhovoru pro Deutsche Welle.
K výjimkám patří Kolesnikov, který si už na euro zvykl. "Já už to nepřepočítávám, čtyři měsíce byly dost na to, abych trochu věděl, co stojí v eurech kolik," tvrdí. Důležitá navíc podle něj není jen absolutní cena, ale také srovnání, zda je daná věc dražší či levnější než jinde.
Roste HDP i průměrná mzda
Přijetí eura měla Litva původně v plánu mnohem dříve. V roce 2006 jí však pokus o vstup do měnové unie nevyšel, protože překročila povolenou míru inflace o těsných 0,1 procentního bodu. Později snahu o přechod na euro zhatil hospodářský propad – v roce 2009 klesl hrubý domácí produkt (HDP) Litvy o 14,8 procenta.
Nyní se však zdá, že je země z nejhoršího venku. HDP by měl letos růst o 2,5 procenta, což je podobné tempo, jaké očekává ministerstvo financí pro Českou republiku.
HDP na obyvatele za posledních deset let vzrostl na více než dvojnásobek. Ještě v roce 2008 činil 7866 dolaru na hlavu, v roce 2013 to bylo 15 688 dolaru a loni už 16 430 dolaru. Stejně tak se postupně zvyšuje průměrná mzda. V posledním čtvrtletí loňského roku činila podle tamních statistiků 647 eur měsíčně, zatímco v roce 2010 to bylo ještě 576 eur. V letošním roce by měly podle banky SEB dál růst o 4,2 procenta a v příštím roce pak o 4,8 procenta.
Míra nezaměstnanosti osob mezi 15 a 74 lety na počátku tohoto roku dosahovala 10 procent, v lednu 2014 to přitom bylo ještě 13,4 procenta. Podíl populace, která neúspěšně hledá práci, tak byl nejnižší od konce roku 2008. Nezaměstnanost se daří snižovat již od krizového roku 2010, kdy se vyšplhala nad 18 procent.
Přibyla IKEA a elektronická jízdenka
Obratu k lepšímu si v Litvě všimne i neekonom. To, že historické centrum Vilniusu dostalo novou fasádu a zářivější barvy, lze ještě přičíst unijnímu předsednictví ve druhé polovině roku 2013.
Kromě toho zvláště v centru přibyly anglicky psané nápisy. V restauracích či u pokladny na autobusovém nádraží už přestává být hlavním cizím jazykem ruština. MHD začala mimo špičku jezdit o něco častěji než jednou za hodinu a místo ručního procvakávání papírových jízdenek zavedli ve Vilniusu před dvěma lety elektronické karty.
V obchodech přibyly vedle pobaltských značek i západní výrobky. Do země dorazily řetězce, které Češi už dávno znají, například oděvní síť H&M a nebo IKEA.
Dohánění Západu ještě neskončilo
Úplně vyhráno ale země ještě nemá. Tamní ekonomové sice teď více než jindy sledují, zda ceny příliš nerostou, zároveň ale nechtějí ani dlouhodobou deflaci. Ta by za celý tento rok měla činit 0,4 procenta.
Na pokles cen mají od loňského podzimu kromě levných paliv vliv i nižší ceny potravin. Spolu s Polskem byla Litva totiž jednou ze zemí EU, které nejvíce zasáhlo ruské embargo na dovoz evropského ovoce, zeleniny, masa či mléčných výrobků.
V hlavním městě navíc není složité narazit na rozestavěné domy, které připomínají prasknutí realitní bubliny na konci minulého desetiletí. Vidět lze i žebrající důchodce. Od centra přitom stačí jet jen pět minut autobusem. Hned vedle moderních mrakodrapů, ve kterých sídlí třeba švédské banky, se nachází "Šanghaj" neboli čtvrť dřevěných chalup, ve které se po štěrkových cestách motají slepice.
Podle listu The Baltic Course na konci loňského roku 19,4 procenta litevských zaměstnanců stále ještě vydělávalo méně než 300 eur hrubého měsíčně. To je v přepočtu zhruba 8246 korun. Ceny potravin i ostatního zboží a služeb, například meziměstské dopravy nebo již zmíněného kadeřníka, se přitom po přepočtu prakticky neliší od těch českých.
