Praha - Český Energetický a průmyslový holding (EPH) zřejmě získá ztrátové německé doly a elektrárny, které prodává švédský Vattenfall. Uvedla to agentura Reuters s odvoláním na tři informované zdroje.
EPH, za nímž stojí Daniel Křetínský a Patrik Tkáč, zatím odmítá informace agentury Reuters potvrdit. "Spekulace nebudeme komentovat," říká mluvčí holdingu Daniel Častvaj.
EPH podal společnou nabídku s PPF Investments. Podle jednoho ze zdrojů by dohoda měla být podepsána již příští týden. Podle dalších zdrojů by měla dozorčí rada Vattenfallu odsouhlasit dohodu do deseti dnů.
O elektrárny se původně zajímal i Czech Coal Pavla Tykače – ten ale podle Reuters od nabídky odstoupil. Nabídku nakonec minulý měsíc nepodal polostátní ČEZ.
Vattenfall v Německu prodává pět hnědouhelných dolů a čtyři elektrárny o výkonu osm tisíc megawatt. V návazném tendru pak společnost prodává i deset východoněmeckých vodních elektráren, které mají výkon kolem 3000 megawattů.
Větší výrobce než ČEZ
Už před Vánoci se Energetický průmyslový holding dohodl s italským Enelem na postupném prodeji jeho dvoutřetinového podílu ve firmě Slovenské elektrárny. Loni koupil šest plynových elektráren v Itálii, zdroje má i ve Velké Británii a v Německu. V Česku mu patří například Elektrárny Opatovice.
Vítězství v souboji o německé zdroje Vattenfallu tak co do výkonu udělá z EPH většího výrobce elektřiny než ČEZ.
Právě ČEZ se z nákupu Slovenských elektráren i německých aktiv Vattenfallu stáhl. "Nebudeme ale kupovat firmu, která nemá šanci na zisk," okomentoval minulý měsíc v rozhovoru pro Hospodářské noviny šéf ČEZ Daniel Beneš důvody, proč firma nakonec aktiva Vattenfallu nechtěla. Mají podle něj zápornou hodnotu.
Nejistá budoucnost elektráren
Svou roli v tom hrají především dva faktory. Prvním je nejasná budoucnost uhelného průmyslu v zemi, která plánuje totální přechod k zelené energii. Investoři se tak právem obávají zkratovitého rozhodnutí, které by na uhelné zdroje ze dne na den uvalilo nějakou penalizační daň či je rovnou zakázalo. Něco podobného předvedla kancléřka Angela Merkelová u jaderných elektráren po fukušimské katastrofě v roce 2011.
Druhým faktorem jsou extrémně nízké ceny elektřiny, které se pohybují na svých patnáctiletých minimech a šance na jejich růst jsou v nedohlednu. Vinu na tom mají právě zelené zdroje, které ty klasické (ať už uhelné nebo plynové) vytlačují z trhu. Ty pak mají ekonomické problémy a mnoho z nich zvažuje zavření.
Křetínský ale při svém nákupním tahu Evropou sází na jinou věc. Plány na přechod k zelené energii jsou podle něj příliš rychlé a státy se bez klasických elektráren ještě pár let neobejdou. I v Německu se tak zvažuje podpůrné schéma, které by udrželo uhelné a plynové elektrárny při životě do té doby, než bude dostatek obnovitelných zdrojů.
